Život tu měly zpříjemnit malé až středně velké obchody, školy a parky. Takováto sídliště vznikala v 40. až 90. letech 20. století na okrajích velkých i malých měst. Leckdy to ale nestačilo.

„Nebylo tu kam jít, jedna hospoda, kostel chyběl úplně. Sestěhovávaly se sem celé vesnice, které mizely kvůli těžbě uhlí. První generace to odnesla těžce, jelikož byla z nějaké pestré komunity a prostředí uvržena do šedé abstrakce panelákového sídliště," upozornil ústecký architekt Matěj Páral.

Stavební postup

Základní technické řešení je pro všechny systémy obdobné. Napřed se vybudují základy, které mohou být monolitické či polomontované, systém založení je plošný nebo hlubinný (piloty, studny), což záleží na základových poměrech.

Následují rozvody inženýrských sítí. Tedy kanalizace, vodovod, plynové a elektrické rozvody. Stavitelé pak montují nosné stěny, příčky a instalační bytová jádra, zastropují jednotlivá podlaží, osadí prefabrikovaná schodišťová ramena a mezipodesty.

Po zastropení posledního patra stavba pokračuje osazením obvodového pláště. Ten lze vytvořit ze sendvičových panelů, či lehkých prvků.

Po dokončení hrubé stavby práce na stavbě paneláků pokračují instalací elektřiny a vody a kanalizace s odpady. Na závěr do bytových jednotek dělníci nainstalují trvalé doplňky, jako kuchyňské linky a provedou případné povrchové úpravy.

Stavba vypadá snadno a rychle. Jenže nekvalitní práce sebou přinášela řadu nepříjemných potíží.

Trable paneláku

Nejčastějším problémem panelových domů byla nedostatečná tepelná izolace a tedy velké tepelné ztráty. K tomu přispívala i nevyhovující dřevěná okna, případně dřevěné balkónové sestavy.

Nevýhodou je i vysoká schopnost betonu vést zvuk. Ruku v ruce jej následuje nedostatečné tlumení hluku z výtahové strojovny. Důsledkem používání nulových podlah, tedy podlah, kde je položena nášlapná vrstva přímo na stropní konstrukci je opět slabé tlumení hluku vznikajícího při chůzi a další.

„Když se jeden můj známý přestěhoval z činžáku do paneláku a poprvé seděl na záchodě, o patra výš někdo spláchl. On se lekl, vyskočil a utíkal ven, aby mu to nevyteklo na hlavu," zasmál se architekt Páral.

Kvůli používání cementu nižší kvality dnes opadává krycí vrstva a kvůli tomu rezaví výztuže. Umakartová bytová jádra byla při případném požáru zdrojem silně toxického kouře.

Dodnes provádí vlastníci paneláků a věžáků jejich postupné revitalizace. Zasklívají balkóny, mění dřevěná okna za plastová, či montují moderní kuchyňské linky. Rozšířené je také zateplování a s tím často spojená změna fasády. Tak se vzhled celých sídlišť mění a namísto chladných šedivých barev září takřka všemi barvami.

Panelák v kultuře

Mezi samotnými obyvateli paneláků se v 80. letech ujalo označení králíkárna. Tento obraz našel ohlas na zdi pražského sídliště Velká Ohrada. Mezi další označení patří betonová džungle nebo betonové ghetto.

Naprostou klasikou je film Panelstory o životě na velkém a zatím nedostavěném panelovém sídlišti z roku 1979 režisérky Věry Chytilové. Poukazuje na odcizenost lidí, kteří tu jsou z nedostatku jiných alternativ nuceni žít.

Motiv života v paneláku se objevuje i v „sociální" povídkové scifi Jana Hlavičky, pojmenované Panelfixň.

Narážky na kvalitu bydlení v panelových domech se objevily například v Janouškově písni Náš dům, obsažené na albu Kdo to zavinil z roku 1988. Připomenout lze i píseň Po schodoch slovenského zpěváka Richarda Müllera.