Všechny spojuje nejen postava našeho nejpopulárnějšího panovníka Karla IV., ale i jeho tajného agenta, dominikánského mnicha Pavla. V této souvislosti jsme autorovi položili několik otázek.

Můžete čtenářům prozradit, o čí smrti vlastně pojednáváte?
Nepůjde o nikoho menšího než o samotného Karla IV. Jak známo, na podzim 1350 panovník vážně onemocněl, ochrnul na všechny čtyři končetiny a jeho život skutečně visel na vlásku. O důvodech jeho záhadné choroby se tehdy různě spekulovalo, dokonce jeden italský kronikář vážně tvrdil, že ho jeho druhá manželka Anna Falcká omylem přiotrávila elixírem lásky. Dodnes tato nemoc nebyla uspokojivě vysvětlena a historikové se většinou kloní k názoru, že se vážně zranil při rytířském turnaji, jehož se zúčastnil pod cizím jménem.
Ve svém románu jsem se pokusil přijít s vlastní verzí této události, navíc ji proplétám s osudy římského tribuna Coly di Rienzo, který tehdy navštívil Prahu a pokusil se Karla získat pro svůj projekt sjednocení Itálie a obnovení světovládné pozice Říma.

Dominikán Pavel, jakýsi středověký James Bond, hraje opět v této knize významnou roli. Je to však postava poněkud tajemná. Prozrazujete na něj v této knize něco, co jsme se ještě z předcházejících dvou románu nedozvěděli?
Snažím se tajemství kolem dominikána Pavla stále udržovat. Prozrazuji na něj jen to, že je to Čech, snad šlechtického původu, absolvent italských univerzit, a vzhledem jeho šermířské a zápasnické zdatnosti možná i nějaké školy pro bojová umění. Je Karlovi bezvýhradně oddán a je-li potřeba, neváhá za něj nasazovat život. Nezlobte se však, že si více informací o něm nechávám na další díly toho románového cyklu.

Myslíte si, že Karel IV. měl takového agenta?
Nepochybuji o tom, ostatně způsob, jakým dokázal přelstít a porazit mnohé své protivníky, aniž by s nimi musel válčit, to dokládá. Zajímavé je, že Karel velice dbal, jak bychom řekli dnes, o svůj mediální obraz. Nebylo mu rozhodně jedno, jaké svědectví se o něm zachová pro další generace. Když nebyl spokojen s prací svých kronikářů Beneše Krabice z Weitmile a Františka Pražského, povolal do Prahy vzdělaného Florenťana Jana Maringolu, který dříve cestoval po Asii a zanechal nám zajímavý cestopis. Maringola svou kroniku, která měla Karla oslavit a pravděpodobně zamlžit některé jeho nepopulární kroky, však nikdy nenapsal. Možná měla také zastřít působení nějakých tajných agentů, kteří umetali Karlovi cestu vzhůru na mocenský vrchol. Ale to už se asi dnes těžko dozvíme. Všichni kronikáři z loajality vůči Karlovi o nich mlčí.

Obal knihy Smrt na jazyku.Dalo by se působení dominikána Pavla v Karlových službách přirovnat k dnešním agentům a zákulisním mistrům tajných politických intrik a spiknutí?
Samozřejmě. Sám se ve svých knihách někdy pokouším o jemné narážky na současnost. Vždyť lidská povaha a metody vládnutí se nemění. Středověký člověk svým chováním a uvažováním neměl k dnešním lidem zase až tak daleko.
Ne náhodou v mých knihách hovoří mnich Pavel i král Karel veskrze moderním jazykem, jednají jako naši současníci a leckterý politik či tajný agent by se v nich mohl poznat. Snad jen s tím rozdílem, že tehdy neměli takové technické prostředky, jaké máme dnes, a nemoc Karla IV. se tím pádem dala daleko lépe ututlat než v dnešní době internetu, investigativní žurnalistiky a paparazziů.

Jste znám tím, že píšete rychle. Vychází vám v průměru pět až šest knih ročně…
Musím se přiznat, že jak stárnu, je mi už osmašedesát, je to pro mne čím dál obtížnější. Už rozhodně nejsem schopen takových heroických výkonů jako dříve, kdy jsem třeba dokázal napsat čtyřicet stránek za noc. Každopádně však usedám k počítači takřka každý den a pokud tomu tak není, jsem celý nesvůj a schází mi to.

Není takové rychlé psaní na úkor literární kvality?
Nemám ctižádost laureáta Nobelovy ceny, nemyslím si, že mé knihy jsou vrcholem literárního mistrovství, od toho tady jsou jiní. Já chci čtenáře pobavit, udržet v napětí a snad i trochu poučit. Možná se ode mne dozví o Karlovi IV. více než třeba z tlusté odborné knihy, kterou by stejně celou nepřečetli, a ještě by nad ní usnuli.
Pokud jde o kvalitu, mohu se pochlubit tím, že mé knihy rád četl třeba nedávno zesnulý literární teoretik a spisovatel docent Otakar Chaloupka. Ještě pět dní před svou smrtí se mě ptal na nový titul z cyklu V tajných službách Otce vlasti. Už se ho k mé lítosti nedočkal.

Bude mít cyklus V tajných službách Otce vlasti další pokračování?
Právě jsem dopsal román K výšinám císařského trůnu, který navazuje na nyní vydávaný titul Smrt na jazyku. Věnuji se v něm událostem, které předcházely Karlově císařské korunovaci v Římě v dubnu 1355. Český panovník se tehdy vůbec poprvé stal, jak se tehdy věřilo, pánem křesťanského světa. Tentokrát však ponechávám Karlovi menší prostor a více se věnuji dominikánu Pavlovi a jeho úsilí odstranit viditelné i méně viditelné překážky císařské korunovace. Předem mohu slíbit velmi napínavé čtení.

Kdy tento román vyjde?
Je naplánován na první pololetí roku 2014, ale mí fanoušci mezi čtenáři nemusí smutnit. Letos v říjnu mi vychází další detektivka z doby krále Václava IV., v níž vystupují v úloze vyšetřovatelů Jakub Protiva z Protivce a mnich Blasius. Kniha se jmenuje Král nezná bratra a mým hrdinům v ní půjde doslova o krk. Nakonec však o krk přijde někdo docela jiný a zlo bude potrestáno, což v běžném životě není zase až tak časté.

Zpracoval Vojtěch Hanák