Co víme o hospicech? Nejspíš toho nebude mnoho. Zajímat se o ně člověk začne pravděpodobně až ve chvíli, kdy o službách těchto nestátních zdravotnických zařízení začne uvažovat pro někoho ze svých blízkých…

Proto Hospic sv. Štěpána v Litoměřicích pořádá Den otevřených dveří. A to 12. října. Na tento den připadá Světový den hospiců a paliativní péče, který se slaví vždy druhou říjnovou sobotu. Pro každý ročník je vyhlášeno speciální téma.

Vyvracení mýtů

V roce 2011 se Světový den pro hospice a paliativní péči konal již posedmé a jeho heslo znělo: „Mnoho nemocí, mnoho životů, mnoho hlasů paliativní péče u nepřenosných onemocnění", v roce 2012 „Žít až do konce: paliativní péče pro stárnoucí populaci.", tématem letošního roku je „Dosáhnout univerzálního pokrytí paliativní péčí: Vyvracení mýtů".

Jaké jsou cíle Světového dne hospiců a paliativní péče? V první řadě upozornit na potřeby lidí s terminální diagnózou a jejich rodin v oblasti zdravotní, sociální, praktické, duchovní. Mají také vytvářet prostor pro diskusi o těchto tématech a zlepšovat dostupnost hospicové a paliativní péče po celém světě. Cílem je rovněž získat prostředky na podporu a rozvoj hospicové a paliativní péče. A těch není nikdy dost.

Mýtů, které je potřeba o hospicech a paliativní péči vyvrátit, je celý seznam. Můžeme si připomenout alespoň některé.

Například, že umírání je plné bolesti, osamění a neporozumění, s tím se nedá moc dělat. Takhle to skutečně není! Paliativní péče nabízí cestu, kdy se nemocný člověk smí plně spolehnout na to, že nebude trpět velkými bolestmi, nebude opuštěn a lidé kolem něj se budou snažit vyjít vstříc všem jeho přáním. Nablízku jsou mu doma příbuzní a přátelé, kteří mají odbornou i lidskou oporu v zaměstnancích a dobrovolnících hospice.

Dalšímu mýtu odpovídá tvrzení: „Lidé mají umírat v nemocnici, aby jejich nemohoucnost neviděli jejich nejbližší, zvláště pak malé děti."

Když se člověk narodí na svět, umějí se o něj nejlépe postarat jeho nejbližší. Podobně je tomu i na konci života. Umírající člověk potřebuje ty, kteří jej mají rádi a rozumějí mu. Těm, kteří se v této důležité době o něj starají, pomáhá tato zkušenost vyrovnat se nejen s jeho smrtí, ale i se svojí vlastní smrtelností. A děti, které vidí své rodiče pečovat něžně a trpělivě o babičku nebo dědečka, budou schopné v budoucnu podobně samozřejmě posloužit rodičům nebo jiným blízkým lidem.

To, že paliativní péče je určena pouze nemocnému členu rodiny, je rovněž jedním z mýtů. Paliativní péče je totiž péčí komplexní a je zaměřena na celou rodinu. Hospic poskytuje zdravotnické, sociální, duchovní i psychologické služby rodině v době pacientovy nemoci a ani po jeho smrti péče nekončí. Různě dlouhý čas se pracovníci a dobrovolníci hospice věnují doprovázení pozůstalých v jejich smutku a pomáhají jim hledat nové jistoty a naděje.

Osvěta, prezentace

Pokud se chcete zeptat přímo na místě, tato sobota je pro to dobrou příležitostí.

„Uvědomujeme si, že pro všechny, kteří se s umíráním někoho blízkého v praktickém životě zatím nesetkali, je to téma velmi citlivé a lidé většinou nevědí, jak se s ním vypořádat a jak reagovat. Proto je i letošní den zaměřen na osvětu prezentaci, protože ať chceme nebo nechceme, i toto do života patří,"vysvětluje smysl akce ředitelka Hospice sv. Štěpána v Litoměřicích Monika Marková.Více informací také o programu Dne otevřených dveří, najdete na www.hospiclitomerice.cz.

Dodejme, že na území Ústeckého kraje působí dva hospice. Litoměřický byl otevřen v únoru 2001. Ten druhý je v Mostě a zahájil provoz v červenci 2005.

Co je hospic a odkud se vzal?

- Hospic je zdravotnicko-sociální zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči. Současná zdravotnická zařízení hospicového typu dostala své jméno podle instituce hospiců míst pro odpočinek poutníků, která vznikla ve 4. století.

- Hlavním účelem hospiců je maximálně zlepšit kvalitu života v jeho závěrečné fázi a umožnit důstojné umírání. Děje se tak především snižováním nebo odstraňováním bolesti a jiných nepříjemných fyzických projevů nemoci. Hospic umožňuje vyřešit nebo alespoň zmírnit různé psychologické a duchovní problémy spojené s umíráním. Umožňuje intenzivní a nerušený kontakt s partnerem nebo rodinou.

- Hospicové hnutí vzniklo v Anglii. Za předchůdce současných hospiců bývají považovány domy pro umírající, které v Irsku a Londýně zřizovaly křesťanské řády od 19. století. Moderní zařízení hospicového typu bylo ale poprvé založeno až roku 1967. Založila jej dr. Cecilie Saundersová v Londýně pod jménem Hospic sv. Kryštofa (St. Christopher's Hospice). Od té doby začaly vznikat hospice po celém světě.

- Po převratu v roce 1989 se začaly objevovat první pokusy o zřízení hospicu i v České republice. Mezi prvními s touto myšlenkou přišla MUDr. Marie Opatrná. Ta připravovala zřízení hospice v budově bývalé gynekologie v Rooseveltově ulici v Praze, protože se však o světovém hospicovém hnutí ještě moc nevědělo, setkával se projekt s nepochopením na všech frontách. Nakonec musel být zrušen. Po roce 1990 u nás začala hospicové hnutí propagovat MUDr. Marie Svatošová. Nejprve začala se zdravotní péčí v domácnostech pacientů, v roce 1996 se jí podařilo otevřít první český lůžkový hospic v Červeném Kostelci. Další pak vznikaly v Praze, Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Rajhradu u Brna, Litoměřicích, Valašském Meziříčí, Mostu, Prachaticích, Chrudimi, Havlíčkově Brodu a Čerčanech.

Zdroj: cs.wikipedia.org