Učitelka z Meziboří získala cenu za on-line výuku. Do soutěže ji přihlásili žáci

„Když vás žáci a rodiče nominují do ankety Zlatý Ámos, je to podle mě největší ocenění, které může učitele potkat. Už samotná nominace mě moc potěšila, úplně mě to dostalo. Byl to neskutečný pocit,“ svěřila se Deníku učitelka, která ve 3.A učí 19 dětí. Po oznámení výsledků se cítila šťastná a vděčná. Nezapomněla vzdát hold ostatním učitelům, kteří se dětem maximálně věnují. „Nejsem rozhodně jediná. Mně se ale dostalo té cti, že jsem byla rodiči a dětmi nominována,“ dodala.

Když se loni v březnu zavřely kvůli epidemii všechny školy, hned začala hledat alternativní řešení. Během pár dní přešla s dětmi na on-line výuku. Tehdy ještě nebyla povinná, protože nikdo netušil, co bude dál. Pavla Vopatová za svou více než dvacetiletou praxi nikdy na dálku neučila, ale byla to pro ni výzva. Inspiroval ji manžel, který měl v práci občas telekonference. Nejtěžší pro ni bylo najít vhodný způsob, jak se s tolika malými dětmi spojit, což jí trvalo několik dní. „Před rokem nebylo vůbec jednoduché najít aplikaci na on-line učení, která by navíc byla zdarma a dokázali by s ní pracovat druháčci. Nakonec se nám to ale podařilo a děti s pomocí rodičů začaly dálkovou výuku zvládat výborně,“ popsala pedagožka začátky nové éry.

Obrovský propad. Dětských knih se v Ústeckém kraji půjčuje velmi málo

Žáky od samého počátku nepřetěžovala. Dopoledne měli dvě učební hodiny (češtinu a matematiku) a večer dvakrát týdně hodinu čtení. Při prvním rozvolnění, kdy se mohlo učit ve škole i on-line, učitelka rozdělila třídu na dvě skupiny, které střídavě vzdělávala na zahradě rodinného domu v Litvínově. „Učili jsme se venku na čerstvém vzduchu a bylo to super. Výuka pod širým nebem nám otevřela nové možnosti, děti jsou při ní velmi aktivní,“ upozornila. Děti si od rodičů vyzvedávala ráno u zimního stadionu a v poledne je vracela.

Navzdory inovacím bylo podle ní na dětech koncem jara znát, že omezení kontaktů trvá dlouho. Proto zavedli další novinku – děti si začaly navzájem psát papírové dopisy, které si během víkendových procházek házely do schránek. „Dopisování jim vydrželo několik týdnů. Moc se těšily, že dostanou od někoho dopis a že mu mohou také napsat. Naučily se tak poznávat kamarády a pak si dokonce samy pro sebe vytvářely úkoly. Takhle jsme zvládli druhý ročník,“ přiblížila učitelka.

Od té doby se dost věcí změnilo. Distanční výuka se stala rutinní záležitostí, která se však dál vyvíjí. Podle Pavly Vopatové, která také vytváří pro děti únikové on-line hry a kvízy, pomáhá zdokonalování komunikačních technologií. Školy přešly na lepší aplikace, které umožňují třeba rozdělování žáků do skupinek, což se hodí hlavně při opakování a procvičování učiva. Učitel je pak něco jako poradní orgán, který dává žákům i prostor pro diskuzi v užším kruhu.

„Přestože se jako učitelé snažíme, aby se dětem výuka líbila, tak pořád je to jen dálková výuka. Děti potřebují osobní kontakt,“ zdůraznila pedagožka. Nechce mentorovat, ani nikomu říkat, co má dělat. „Místo rady mám spíše přání, ať už se školy otevřou a ať se do nich můžeme vrátit. Jen kolektiv dělá třídu třídou. A k ní patří i to, že si děti mohou o přestávce společně hrát,“ dodala učitelka s titulem Dálkový Ámos.

Charakteristika Pavly Vopatové (citováno z nominačního dopisu žáků a rodičů):

Naše třída měla to štěstí, že se stala právě třídou této skvělé učitelky.

Už, když jsme nastoupily do první třídy, bylo jasné, že paní učitelka nám nedá nic zadarmo, ale na druhou stranu bude naše kamarádka… Jak plynul čas, tak se i potvrdilo. 

Hned v první třídě jsme se všechny děti staly, díky paní učitelce, nejlepšími kamarády, a dokonce dokázala stmelit i všechny naše rodiče, kdy se pravidelně scházíváme na mimoškolních akcích jako jedna velká rodina (opékání buřtů, strašidelná lanovka, fandění si na sportovních akcích atd.).

Mimo klasické vyučování si nás paní učitelka pravidelně brala o víkendu na turistický kroužek, kde jsme zažívaly plno dobrodružství a poznání. Jednou týdně před vyučováním pro naši třídu nastavila hodinu anglického jazyka, abychom se s angličtinou seznamovaly hned od útlého věku a ve třetí třídě nebyly v šoku, až by na nás angličtinářka promluvila. S radostí jsme (celá třída) na hodiny angličtiny docházely a turistického kroužku se účastnily – teplo, zima, mráz či déšť – vždy bylo co podnikat. 

FOTO: Teplo láká lidi na vylepšovanou Matyldu, už tam jsou nová mola

Ve druhé třídě nastal problém s názvem COVID-19, kdy jsme musely zůstat ze dne na den doma a začít se učit úplně jinak… Naše paní učitelka zareagovala hned, jak situace nastala a my nepřišly ani o minutu výuky, jako tomu bylo u jiných dětí, které se kolem nás pohybovaly. To bylo tím spouštěčem, proč jsme se rozhodly naší skvělou paní učitelku na Ámose nominovat. Paní učitelka se spojila s rodiči a začalo instalování a zkouška připojení z domova. Vše fungovalo okamžitě a my se 1x až 2x denně připojovaly na vyučování, které bylo nastaveno v tomto režimu:

9:00-10:00 sledování TV Učí telka

10:00-12:00 připojení (celá třída) ke vzdálenému vyučování s paní učitelkou, kde jsme ,,jely,, dle osnov všechny důležité předměty (kromě výchov) – hlavně český jazyk a matematiku

18:00-19:00 (út a čt) připojení (celá třída) ke vzdálenému vyučování s paní učitelkou, kde jsme měly hodinu čtení 

Abychom ale nepřišly ani o hodiny prvouky, tělesné výchovy, výtvarné výchovy atd., dostávaly jsme úkoly, které nás nesmírně bavily a my se jimi učily. Například jsme se naučily psát dopisy a nadepisovat obálky, protože jsme si vzájemně, na popud paní učitelky, psaly psaníčka, vhazovaly do schránek a díky nim plnily i různé úkoly, které nám zrovna spolužák do dopisu poslal. K dopisům jsme tvořily knihu živočichů a květin, kterou jsme odevzdaly paní učitelce. 

Hned, jak stát umožnil, začala si nás paní učitelka brát po skupinkách na svoji zahradu ke svému domu a učila se s námi. Každé ráno, když jsme na zahradu dorazily, čekalo nás mnoho překvapení, jako rozházená čísla po zahradě, hledání I a Y v trávě a mnoho dalšího, co bylo vlastně učením i hrou. 

Mostecká Severka pod respirátorem. Sláva je ta tam, podniku jde hlavně o jídlo

Do třetí třídy jsme nastoupily jako naprosto připravené děti, které dokázaly, i za nepříznivých podmínek, pokračovat a dokončit vzdělávací program druhé třídy. A hlavně… Byly jsme stále ve spojení jako jedna velká třída – rodina. 

Pokud výše uvedené shrneme, tak naše paní učitelka se nám věnuje nejen ve škole, ale i mimo ni, a to i v čase, kdy by mohla užívat volna a na nás si ani nevzpomenout.

Jen chceme dodat, že výše psané popisuje dění na jaře, kdy nebyla distanční výuka povinná, jako je nyní na podzim – i přes to naše paní učitelka fungovala na 100% a nenechala nás na pospas. 

Příhoda

Příhod s paní učitelkou máme nespočet, a to jak ze třídy, tak mimo ni. Co nám všem nejvíce utkvělo v paměti a budeme si určitě pamatovat hodně dlouho je náš první společný pobyt při nástupu do první třídy – adaptační pobyt. Spousta z nás byla mimo domov od rodičů úplně poprvé, tak se naše paní učitelka stala i naší náhradní maminkou, která se o nás starala ve dne i v noci a snažila se nás seznámit a udělat z nás kamarády. To se jí povedlo. A kde je ta příhoda? Naše příhoda nese název ,,NÁHRADNÍ MAMINKA,, A právě tato maminka nám chodila každý večer na dobou noc vyprávět pohádky, hladit po tvářích a přikrýt nás všechny v postýlkách.