Kliknutím zvětšíteV expozicích žije přes tisíc sto zvířat, o nichž má nejlepší přehled vedoucí zoolog Miroslav Brtnický. „Mám je rád. Zoo je svět, který mi stále něco říká,“ říká po více než třiceti letech praxe.
Miroslav Brtnický
53 let. Po škole nastoupil jako chovatel do pražské zoo, kde pracoval dvacet let. Posledních čtrnáct let je jeho působiště v Zooparku Chomutov.
Jaké chovatelské úspěchy zoopark slaví?
Letos je určitě největším úspěchem, že se nám poprvé tady v Chomutově poprvé narodili rosomáci. Teď už navíc můžeme říct, že se odchov povedl.
Co o tom rozhoduje?
U rosomáků je to složité. Jde nejen o to, aby došlo ke spáření a samice zabřezla. Rosomáci mají takzvanou utajenou březost, to znamená, že pokud dojde k oplodnění, vývoj vajíčka se zastaví a teprve pokud má samice na konci zimy pocit, že je v pohodě, má dost krmení a energie, aby přivedla mláďata na svět, teprve pak se začnou embrya vyvíjet. Když se jí něco nelíbí, vývoj se zastaví. Už jen to že porodila mláďata znamená, že byla po celou dobu březosti v pořádku.
Že jste ji udržovali šťastnou.
Dá se říct spokojenou a v klidu. Samozřejmě pak je ještě otázka, jestli se bude chtít postarat o mláďata, což Skadi udělala. Mláďata – jsou to dva kluci, jsou ze 16. ledna a už normálně žerou, i když si občas ještě cucnou od mámy. Jsou k vidění ve výběhu. Jsou to čerti, řádí úplně neuvěřitelně. Devastují výběh.
Jakým dalším chovatelským úspěchem se můžete pochlubit?
Takový úspěch, který možná veřejnost míjí, je urial kaspický neboli arkal. Je to taková hnědá ovce ze střední Asie, ale je dobré si říct, že je to druh, který se v současné době chová jen ve čtyřech nebo pěti institucích včetně našeho zooparku. Už jen to, že ji máme, je úspěch. Letos se narodila čtyři mláďata, také kluci. Tam na rozdíl od rosomáků musíme říct, že je odchov na začátku. Mláďatům je teprve měsíc a víme, že je to velmi citlivý druh, i když je ve svém přirozeném prostředí zvyklý žít v tvrdších životních podmínkách. To samé platí o jelenu bucharském, což je neobyčejný jelen, který je také poměrně málo chovaný v zoologických zahradách a jen šest je schopno ho nyní rozmnožovat. Zoopark mezi ně patří. Vede evropskou plemennou knihu bucharských jelenů.
Jaké přírůstky letos očekáváte?
Kromě zmiňovaných rosomáků, arkalů a koloucha u bucharských jelenů můžeme říct, že probíhá odchov sovic krahujových, čehož si také považujeme. Dále víme o čtyřech mladých u ibisů skalních a mláďata různých plemen ovcí a koz máme na statku domácích zvířat. Do týdne přivezeme losího samce pro naši losici Quanitu. Je to roční samec z německé Zoo Karlsruhe. Hned půjde na „rajón“, aby se seznámil se samicí. Naopak od nás půjdou do zoologické zahrady v Německu a Polsku jeleni milu a do soukromého zařízení v Rokycanech odešel začátkem května náš dvouletý zubr nížinný Cvedrik.
Řada zdejších zvířat má své jméno. Řekl byste také, že má některé z nich zajímavou povahu? Že je skutečně osobnost?
Z mého pohledu jsou osobnosti zvířata, která jsou v naší péči dlouhodobě. Například tuleň Kašek. U něj máte pocit, že ho neustále trápíte hlady, protože má tendenci všechno sežrat. Všechny ryby. Mění se to jen v období páření, kdy tuleni prakticky vůbec nežerou. Teď je období, kdy je při chuti. Dále tu máme třeba buvola Helmuta, kterému je dvaadvacet let. Je to staré velmi klidné zvíře, ale pořád je to šéf. Vnímám tato zvířata s respektem. Určitě i díky dobré péči se dožívají poměrně vysokého věku, samozřejmě když nemají závažnější zdravotní potíže. Dokonce i nejstarší, osmnáctiletá skotská kráva, kterou máme v areálu eurosafari, má dvouměsíční tele, ačkoli to vůbec nebylo v plánu.
Zoopark má tradiční akci probouzení medvědů, kdy se chlupáčové krmí dorty s ovocem, v létě se zas chladí na hromadě sněhu. Je to větší prožitek pro návštěvníky nebo pro ta zvířata?
Určitě je to pro medvědy obohacení. Jsme přesvědčeni, že se jim to líbí. Ačkoli, když jsme jim tam vysypali sníh čtyřikrát během sezóny, bylo na nich vidět: dobrý, ale už zase? Nic to ale nemění na tom, že se opět ve sněhu vyváleli a užili si ho. Stejný úspěch měl sníh i u rosomáků. Vyzkoušeli jsme to také u pižmoňů, aniž by u toho byla veřejnost. Nevěděli jsme, jak budou reagovat, jen jsme jim zkusili sníh dát. Zkoumali ho, očichávali hrudky. Když jim chovatelka ve výběhu postavila sněhuláka, s velkou radostí ho zbourali
Zmenšila se vám skupina medvědů, z původních čtyř už zbyly jen dvě samice. Jaká je budoucnost medvědů v zooparku?
Jsou to medvědice Míša a Nora, kterým je 27 let. Další medvědy k nim dávat nebudeme, protože by bylo nerozumné spojovat mladá zvířata se starými, která potřebují nějaký režim a klid. Až medvědice dožijí, pořídíme minimálně dva nové medvědy. Je jen otázka, zda to budou opět medvědi hnědí, nebo jiní medvědi z palearktu.
Kdy se do zooparku vrátí vlci? To návštěvníky docela dost zajímá.
Do budoucna s nimi počítáme, nicméně expozice už by neměla být na hlavním návštěvnickém tahu. Měla by být velká a řešená tak, aby zvířata měla pocit, že jsou skrytá a přitom jsme je mohli návštěvníkům ukázat. Umíme si představit, že by pěkná expozice vznikla v části, kde jsou kozorožci a malé šelmy, směrem k sídlišti. Ještě ale nemáme ani studii. Všechno je to otázka financí. Zoopark je rozsáhlý a i když tu nejsou tropické pavilony, údržba a provoz stojí nemalé peníze. Další peníze nutné na investice se teď obtížně shánějí.
Jakých největších prohřešků se návštěvníci vůči zvířatům dopouštějí? Stále se je snaží krmit i po dřívějším skandálu s překrmenými soby a losy?
Bohužel musím říct, že ano. Jsou návštěvníci, kteří si to tu užívají, přijdou se podívat, odpočinout si a něco se dozvědět. A také jsou návštěvníci, kteří chtějí to samé, ale mají to spojené s tím, že zvířata krmí tím, co zrovna vytáhnou z batohu. Velmi obtížně se některým vysvětluje, ať to nedělají, když si to zvířata berou a oni mají pocit, že jim to chutná. Neuvědomují si, že když tu máme kolem tří tisíc návštěvníků, kdyby krmil třeba jen každý stý, způsobí to zvířatům velké problémy. K fatálním následkům naštěstí nedochází tak často, ale už to, že musíme řadu případů řešit, není dobré. Obvykle je to po víkendech na statku domácích zvířat. Řešíme tam průjmy a trávicí problémy. Lidé ale házejí svoje „dobroty“ také k arkalům, makakům, zubrům a dalším druhům zvířat.
V zooparku pracujete už čtrnáct let, v oboru jste přes třicet let. Je něco, co váš ještě ve vaší práci dokáže překvapit?
Čím déle v ní jsem, tím spíš mám pocit, že toho vím o zvířatech méně a méně. Neustále mě překvapují. Stále mi ta práce ale něco říká. Když jdu například krmit tuleně, je to pro mě příjemná věc. Na chvíli zapomenu na starosti spojené s chovem a provozem zoologie. Nebo ráno, když přijdu k rosomákům a vidím jak za samicí a samcem přiběhnou ti dva raubíři a snaží se o kontakt se mnou. To je něco, co mě těší. Je potřeba říct, že zoopark stojí hlavně na práci chovatelů, která je fyzicky namáhavá, bolí po ní celé tělo a navíc se musí dělat za každého počasí. Obdivuji ty lidi, kteří ji dělají po řadu dlouhých let. Já už na svou práci chovatele jen vzpomínám.
50
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
