Martin Charvát píše pozoruhodný životopis. Angažuje se v pomoci veteránům i vojákům v obtížné životní situaci. Sedmatřicetiletý rodák z Děčína pracuje jako zdravotník urgentního příjmu 7. polní nemocnice agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. Kromě náročné práce pro armádu, v rámci které je členem mobilní jednotky připravené k nasazení kdekoliv, si musí udržovat odbornou praxi. A tu vykonává na urgentním příjmu ústecké nemocnice. „Vojenský zdravotník rozhodně nemá stereotypní život, člověk musí být připraven i na nějaké to nepohodlí,“ říká nadrotmistr Martin Charvát v rozhovoru pro Ústecký deník.

Kdy přišel první impuls k cíli stát se záchranářem a pomáhat druhým?
Definitivně po druhém ročníku na střední škole, kdy jsem se s rodiči vracel z dovolené. Přímo před námi došlo k tragické nehodě.

Nadrotmistr Martin Charvát

Narodil se 20. listopadu 1986 v Děčíně. Vystudoval vysokou školu, klasickým záchranářem byl čtrnáct let, po hledání nové výzvy se stal záchranářem armádním, momentálně slouží jako zdravotník urgentního příjmu 7. polní nemocnice agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, slouží také na urgentním příjmu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Je milovníkem trilogie Pán prstenů, mezi jeho další oblíbené filmy patří Star Wars a Lone Survivor.

Co se stalo?
Šlo o fatální nehodu. Vozidlo vyjelo mimo dálnici a v protisvahu se obrátilo na střechu, což vedlo k úmrtí řidiče. Další dva pasažéři vozu utrpěli střední a lehké poranění. Můj otec na místě poskytoval první pomoc. Pro mě to bylo první setkání s takovou situací v životě a řekl jsem si: „To bych chtěl dělat.“

Proč?
Viděl jsem v tom zkrátka velký smysl a klasický záchranář jsem byl 14 let. Ještě předtím jsem chtěl být fyzioterapeut, kosmonaut a v dětství samozřejmě popelář.

Chytla vás práce záchranáře okamžitě, nebo to naopak chvíli trvalo?
Práce mě chytla hned, a to i přes klasická zklamání, kdy člověk má představu toho akčního záchranářství, ale pak přijde krutá realita všední nudy. Chtěl jsem víc.

Běh pro hospic v Tisé.
Běh pro hospic je v plném proudu. V Tisé "vyběhali" téměř 15 tisíc korun

Proto jste vstoupil do Aktivní zálohy Armády České republiky?
Ano, konkrétně do centra biologické ochrany v Těchoníně. Tam mě armáda okouzlila. Přechod do uniformy byl pro mě snazší díky tomu, že jsem byl příslušníkem aktivní zálohy. Proces tak byl snazší, sám jsem si zařídil volné místo u polní nemocnice. Navíc mi paradoxně pomohl covid, díky kterému se zjednodušila vstupní příprava a já tak nemusel na kurz základní přípravy.

Co tedy přesně děláte?
Nyní pracuji jako zdravotník urgentního přijmu 7. polní nemocnice agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. Jde o mobilní jednotku připravenou k nasazení kdekoliv dle potřeb armády nebo státu.

V čem je práce pro armádu nejvíce rozdílná od práce klasického záchranáře? Lze to vůbec porovnat?
Co se týče odborné stránky, je to de facto totožné. Musím si udržovat odbornou praxi a tu vykonávám na urgentním příjmu ústecké nemocnice. Pochopitelně musím jako armádní zdravotník zvládat i věci takzvaně zelené.

Plameny zachvátily tři auta a garáž v Krásném Březně.
Hasiči měli práci. Plameny zachvátily tři auta a garáž v Krásném Březně

Co to znamená?
Každý měsíc mám vojenskou přípravu, nemine mě výcvik se zbraní, házení granátu, přežití při odloučení od jednotky. Podílím se na zdravotnickém zabezpečení činnosti ostatních vojenských jednotek. Samozřejmě je zde vždy možnost nasazení v zahraniční operaci nebo přímo ve válečném konfliktu.

To už máte za sebou?
Osobně jsem ještě na zahraniční operaci nebyl, zatím tedy nemohu popsat osobní zkušenost.

Předpokládám, že toho je daleko víc. Přibližíte nám to?
Je toho dost. Každý, kdo chce do armády, musí po rektrutačním procesu, který obnáší fyzické a psychologické testy, zevrubnou zdravotní prohlídku a komplexní administrativní část absolvovat kurz základní přípravy. Když se stanete vojákem, přijdou na řadu kariérní vojenské i medicínské kurzy a pochopitelně ty běžné vojenské aktivity, o kterých jsem už mluvil.

Snímky z místa.
Bývalý zlatý fond: Odpadky, špína a výkaly. Takhle se žije v Hrnčířské ulici

Považujete se po třech letech u armády za hotového vojenského profesionála?To určitě ne. Vím, že se mám stále co učit. Práce vojenského zdravotníka mě ale baví, také z toho důvodu jsem se zapojil do aktivní propagace naší jednotky. Podílím se na tvorbě sociálních sítí a jelikož považuji za důležitou podporu válečných veteránů, angažuji se i v této oblasti.

Jak konkrétně pomáháte veteránům?
S kolegy se nám podařilo realizovat můj nápad na charitativní trička na podporu Vojenského fondu solidarity, který pomáhá nejen válečným veteránům, ale i vojákům v nepříznivé životní situaci. Beru za velmi důležité pomáhat si navzájem.

V Libštátu narazil traktor do rodinného domu.
Libštát na Semilsku zažil neobvyklou nehodu. Traktor vjel do domu

Co byste doporučil lidem, kteří by jednou rádi dělali podobné zaměstnání?
Odborně se připravovat, fyzicky na sobě pracovat a jít si za svým snem. Může to trvat dlouho, ale osobně si myslím, že to rozhodně stojí za to. Vojenský zdravotník rozhodně nemá stereotypní život a člověk musí být připraven i na nějaké to nepohodlí.

U čeho si právě to pohodlí uděláte?
Odpočinu si u sportu, s rodinou, při vaření a střelbě, které jsem se věnoval již před vstupem do armády. A samozřejmě také u dobrého filmu.

Mohlo by vás zajímat: Dopravní podnik upraví nové linkování MHD. Alespoň navazující spoje ve špičkách

Zdroj: Deník/ Martin Košťál