Chtěla být dokonalá. „Na základce jsem totiž od spolužaček zažívala psychickou šikanu. Ponižovaly mě, zavíraly na záchodě nebo mi braly boty. Nikomu jsem se s tím nesvěřila, vše držela v sobě. Na zdrávce jsem najednou excelovala. A tak jsem chtěla mít pod kontrolou i to, kolik kalorií a gramů jídla do sebe dostanu,“ řekla Petra Šindelková.

Jakmile vážila o deko víc, cvičila, aby ho dostala zase ven. Ačkoli byla vždycky jako tyčka, připadala si tlustá a nenáviděla se. Pocity krátkého štěstí jen tehdy pociťovala, když šly gramy dolů. „Bylo to ale falešné štěstí. Anorexie je lživá kamarádka,“ upozornila. S poruchami příjmu potravy se v Česku nyní léčí více než pět tisíc lidí, především mladých dívek.

Peer Kateřina Navrátilová
Zvažovala sebevraždu. Žena dnes pomáhá v léčebnách či školách

Potíže Petry trvaly asi půl roku, kdy si začala řezat tělo. „Chtěla jsem se potrestat. Přemýšlela jsem i o sebevraždě,“ zavzpomínala na krušné chvíle. Obrátila se proto na Centrum Anabell, kde lidem s poruchou příjmu potravy pomáhají. Docházela do jejich svépomocné skupiny. „Byl to pocit bezpečí, který jsem předtím neznala,“ řekla. Dvakrát se též kvůli mentální anorexii léčila na specializovaném pracovišti v Brně Bohunicích.

Kvůli psychickým potížím v osmnácti absolvovala první hospitalizaci na psychiatrii, později následovaly další. Při tom všem ale stihla i pracovat jako nutriční terapeutka, asistentka pedagoga či osobní asistentka chlapce na vozíku. V Itálii se dva roky živila sběrem hrušek a oliv či domácí péčí o staré lidi.

Start do života

Během hospitalizací jí lékaři diagnostikovali hraniční poruchu osobnosti, která se projevuje právě sebenenávistí a sebepoškozováním a v Česku trápí odhadem jedno až šest procent lidí. „Nejlepším startem do života, jak s nemocí fungovat, byl můj osmnácti měsíční pobyt v terapeutické komunitě organizace Kaleidoskop ve středočeských Solenicích,“ řekla. Klienti tam podstupují intenzivní terapii a pečují o chod celého domu. Na terapeuty se mohou obrátit ve dne i v noci.

Nyní je Petře pětatřicet, žije v Praze a s Kaleidoskopem externě spolupracuje jako peer konzultantka, kdy na základě vlastní zkušenosti pomáhá druhým při seminářích a besedách. Na hlavní úvazek pracuje ve společnosti Bona pomáhající lidem s duševním onemocněním a jejich blízkým.

Ilustrační snímek
Dřív byli nemocní, teď sami „léčí“. Lékařům pomáhá nový typ terapeutů

Pod Fokusem zase pořádá semináře pro sociální pracovníky a studenty, kteří se na práci v pomáhajících profesích připravují. Lidé procházející podobnými peripetiemi jako ona vidí, že je možné zažívat úspěchy. „Pro terapeuty je zase cenná zpětná vazba od někoho, kdo trable poznal na vlastní kůži,“ přiblížila svou práci.

Tu jako jedna z tváří přibližuje i v rámci kampani #PEERpomaha spolku Studio 27 – zaostřeno na duši, kterou lze vidět třeba v pražském metru.

Nyní je konečně šťastná, protože druhým může dávat kus sebe. „Nechci už umřít, chci žít,“ řekla. Dává tak naději jak lidem s hraniční poruchou osobnosti, tak s poruchou příjmu potravy. U některých se, stejně jako u Petry, obě nemoci kloubí.