Setuza vyčíslila náklady na likvidaci povodňových škod ze srpna 2002 na 103,5 milionu korun. Na čtvrtinu částky získala od ministerstva zemědělství dotaci. Podle policie a státního zastupitelství z toho na 15 milionů neoprávněně. Janů a Macek v červnu 2003 předložili jako statutární zástupci Setuzy komentář ke splnění podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace ke zmírnění povodňových škod, včetně čestného prohlášení. Dotaci poskytlo ministerstvo zemědělství. O tři roky později bylo zahájeno trestní stíhání obou mužů, protože měli vědět o nadhodnocení nákladů o 15 milionů korun. Ke škodě mělo dojít tím, že vykázali v nákladech nadhodnocenou cenu 16 zakoupených nádrží. Pokud by je soud uznal vinnými, hrozilo by jim nejméně 5 let vězení.
Macek uvedl, že v obžalobě cítí politický podtext. Vyšetřování spadá do období, kdy byl prohlášen Tomáš Pitr nepřítelem státu a docházelo v Setuze k důkladného prošetřování všech možných finančních operací. Také Janů prohlásil, že Setuzu poškodilo obchodně i při zajišťování investičních úvěrů spojování firmy s pseudomajiteli Pitrem a Mrázkem.

Licitace ceny

Celý spor se týká zakoupených nádrží na skladování oleje. Původní velkokapacitní nádrže ve skladovacím objektu v Olšinkách po povodních byly vyprázdněny, uložený olej předán k technickému zpracování, protože se již neměl použít v potravinářském průmyslu, a areál osiřel. V té době vedení Setuzy vědělo, že bude potřebovat menší nádrže, protože docházelo ke změnám ve výrobně a pro státní hmotné rezervy měla firma nadále skladovat o polovinu méně oleje.
Protože se rušila stará technologie výroby mýdla a prodávala se firmě Milo mydlárenská, bylo možné od této firmy získat protihodnotou 16 menších nádrží, které Setuza měla zájem nakoupit.
Obžalovaní tvrdí, že nelze srovnávat tržní cenu v okamžiku obchodování s výrobní či zůstatkovou cenou. Pokud někdo věc potřebuje právě teď, musí zaplatit více.
Nádrže byly zakoupeny za 71,8 milionu korun. Ze znaleckého posudku vypracovaného na žádost policie hodnota nádrží byla zhruba 9,9 milionu Kč. Cena tudíž byla nadhodnocena.
Macek nesouhlasil. „Nešlo o nadhodnocení. Prodávali jsme technologii na výrobu mýdla. Tlačil jsem cenu kolem 90 milionů, aby měla Setuza z toho co největší zisk. A Milo mydlárenská byla ochotná nám prodat nádrže, ale také tlačila jejich cenu nahoru. Nakonec jsme se shodli na kompromisní ceně,“ obhajoval Macek cenu 71,8 milionu korun. Pokud by se nedohodli, museli by nechat nádrže vyrobit.
Bývalý generální ředitel Janů také uvedl u soudu, že dokumenty o nákladech na likvidaci škod po velké vodě schvalovalo představenstvo. Macek a Janů se podepsali pod dokument jako statutární zástupci Setuzy.
U soudu se objevil i fakt, že nádrže byly sice nakoupeny, ale dodnes nebyly využity. Leží od roku 2003 na dvoře. Nebyly tedy nakoupeny jenom účelově? Výrobní ředitel Macek uvedl, že se začala výrazně měnit situace na trhu. Využití nádrží bylo vázáno především na výrobu margarínu a ta musela být snižována, až byla nakonec zastavena. Proto nebyly dosud nádrže využity.

Vznikla škoda?


Ministerstvo zemědělství se vyjádřilo, že škoda nevznikla, protože byly splněny podmínky čerpání dotace. Ústecký finanční úřad a krajské státní zastupitelství jsou ale jiného názoru.
Od června 2006 do dubna 2007 lidé z finančního úřadu prováděli kontrolu a jako neoprávněné položky z dotace vyškrtli téměř vše, 25,6 milionů korun. Macek před soudem prohlásil, že by věc měla skončit u civilního soudu, protože finanční úřad si jenom vykládal dotační podmínky jinak než Setuza. Ale ještě dříve, než k tomu dojde, rozhodne krajský soud, zda nebyly zneužity dotace.