Ústecký krajský soud dnes poslal na 24 a 20 let do vězení Antonii Staškovou a jejího přítele Pavla Grepla za vraždu pětiletého syna Staškové Jana Rokose. Dvojice chlapce zabila dvěma ranami nožem do hrudi a dušením loni 9. prosince mezi obcemi Žďárek a Strážky na Ústecku. Podle státní zástupkyně Lenky Bradáčové byla motivem činu pomsta otci chlapce Romanu Rokosovi.

Nejprve základní přehled kauzy: Antonie Stašková, rozená Münnichová, narozená 12.10.1969, pochází z Rumburku. Má trvalé bydliště v Dolním Žandově na Chebsku. Je nezaměstnaná a od prosince je ve vazební věznici v Litoměřicích. V minulosti nebyla soudně trestána.

Hlavní aktéři tragického procesu:

Pavel Grepl, narozený 2.4.1958 v Prostějově, trvale bytem v Dolním Žandově, nezaměstnaný. Od prosince též ve vazební věznici v Litoměřicích. Byl v minulosti šestkrát soudně trestán, naposledy v roce 1994. Nejednalo se ale o závažnou trestnou činnost.

Stašková s pomocí přítele Grepla svého syna zavraždila, aby nemusela Honzíka svěřit do péče otci, Romanu Rokosovi. Chtěli chlapce zabít vstříknutím vzduchu do žíly, nakonec ho smrtelně pobodali a pro jistotu ještě udusili. K vraždě došlo v prosinci loňského roku.

K soudu přišel otec zavražděného chlapce s přítelkyní, Soňa, dcera Staškové, která se s matkou neviděla šestnáct let s babičkou, která Soňu vychovává. Počasí za okny jednací síně je stejně ponuré jako kauza sama. Oba obžalovaní přišli do jednací síně v doprovodu vězeňské eskorty.

V průběhu dopoledne promluví v závěrečných řečech státní zástupkyně a advokáti obžalovaných. Očekává se, že státní zástupkyně bude požadovat výjimečný trest nejméně pro Staškovou, která byla ve vztahu s Greplem dominantní. Grepl by bez iniciativy matky chlapci neublížil. Co skutečně státní zástupkyně navrhne bude známo během několika desítek minut. Jisté je, že matka zavražděného dítěte i její přítel jsou spoluviníci.

Průběh dnešního soudu:

11.55 hodin - V rozsudku soudce Elischer uvedl, že Stašková 7. prosince 2007 u Strážek na Ústecku za přispění Grepla, který držel chlapce na klíně, vpravila do ruky Honzíka vzduch s cílem jej usmrtit. To se nepovedlo a proto odešli z auta a Stašková nožem s délkou čepele 118 mm syna dvakrát bodla do hrudníku. Bez poskytnutí pomoci chlapce odvedli do auta kde několik desítek minut umíral. Zde v konečné fázi šoku, kdy chlapec již umíral, Grepl chlapce udusil.

Oba obžalovaní byli zadrženi mosteckou městskou policií 28. prosince s mrtvolou chlapce v autě v Nových Zlatníkách u Mostu.

Výjimečný trest soudce zdůvodnil tím, že došlo k vraždě zvláště surovým a trýznivým způsobem a ze zavrženíhodné pohnutky (pomsty) na nezletilé osobě. Hlavním iniciátorem podle Elischera byla Stašková.

Rokosovi bylo přiznáno 240 000 korun odškodného, jeho přítelkyně, dcera a babička Staškových byli v nárocích odkázáni na občanskoprávní řízení.

11.47 hodin - Předseda senátu Ivan Elischer přednesl rozsudek. Antonie Stašková byla odsouzena ke 24 letům vězení a Pavel Grepl byl odsouzen k 20 letům vězení, oba ve vězení se zvýšenou ostrahou.

10.35 hodin - Závěrečná slova obžalovaných: Stašková, matka zavražděného Honzíka ve své závěrečné řeči uvedla: „Vím, že se to nedá nahradit slovy, nic mi ho (syna) nevrátí (řekla s pláčem). Nejsem hysterická, jak se o mě tvrdí, říkala plačky a poněkud hystericky…. Myslím si, že žádné ženské by nevyhovovalo, aby otec neobstaral rodinu,“ dodala na adresu Romana Rokose.

„Jsem přirpavena na všechno, na mě osobně mi nezáleží, nic mi nemůže Honzíka nahradit, nemůže se to již vrátit. Ohledně obžalovaného Pavla (Grepla) vím, že měl Honzíka rád, dával mu všechno, byli jsme jako rodina, ale neříkala jsem mu, aby to udělal. Naopak jsem mu říkala hodněkrát, aby šel domů dokud je čas, dokud do toho není zapletený.

Když je na mě tak závislý (obžalovaný Grepl), proč mě neposlechl a nešel domů, když jsem říkala, aby odešel? Je to moje vina, že se to stalo… už to nemohu vrátit,“ uvedla s pláčem.

Závěrečná řeč obžalovaného Grepla: Rozplakal se, Rokosovi vzkazoval, že kdyby se o Honzíka staral jako opravdový otec, ne až teď, když si hraje před soudem na tátu, dopadlo by vše jinak. „Já jsem mu byl více než strejdou, měl jsem ho jako svého vlastního. Mrzí mě co se stalo, lituji toho, měli jsme žít jako rodina. Vybudovali jsme si nový domov a on (Roman Rokos) jí ho ukradl… nemohu dále mluvit,“ řekl s pláčem a posadil se. Potom ještě dodal: „V budoucnu až se bude projednávat nějaký spor o dítě, prosím, aby se přihlíželo ke všem důkazům, nechtěli u soudu ani psychologický test dítěte, nechtěli videonahrávku s chlapcem, měl jsem si snad kleknout tam a poprosit, aby to udělali… Romanovi bych chtěl říci: když si na něho (syna Honzíka) vzpomeneš, vzpomeň si co jsi zavinil…,“ dodal s pláčem.

V té chvíli se rozplakala také Soňa, dcera Staškové, která atmosféru v soudní síni těžce nesla, ale chtěla být jednání přítomna. Otec Roman Rokos byl klidný.

10.25 hodin - Po krátké přestávce advokát obžalovaného Grepla zdůraznil, že nešlo ze strany jeho klienta o zištný a připravovaný zločin, ale o tragédii kvůli psychickému selhání. Byl zmanipulován Staškovou. Kdyby bylo jenom na jeho vůli asi by k trestnému činu ani nemuselo dojít.

Stašková byla dominantní a pragmatická se vztahu ke svému druhovi. Grepl nebyl původcem myšlenky chlapce usmrtit ani dát se na cestu a skrývat se. Naopak je známo, že měl k Honzíkovi vřelný vztah, zařizoval školku, lékaře, vodil ho pravidelně do školky a materiálně chlapce zajišťoval, zdůraznil advokát.

Greplův advokát uvedl, že má výhradu k tomu, že by nebyl obžalovaný schopný citu a projevoval spíše sebelítost, jak uvedl soudní znalec. Za polehčující okolností považuje advokát plné doznání Grepla, což velmi pomohlo při objasňování vraždy.

09.55 hodin - Obhájce Staškové v závěrečné řeči zdůraznil, že není jasně doložitelné, že by hovořila o tom, že měla v úmyslu syna zabít. Hovořila však o tom, že s ním chce utéci do zahraničí. Smrt chlapce nebyla podle advokáta dlouhodobě plánovaná, ale jednalo se o důsledek krizové situace, ve které se ocitla.

Také zpochybňoval, že by byla Stašková zcela dominantní vůči Greplovi. Obžalovaná se pouze pokusila vpravit vzduch do žíly chlapce. Podle advokáta nebodla syna, neměla podíl na jeho udušení, nepodílela se tedy na vraždě, ke které potom došlo.

Advokát zdůraznil, že otec Rokos byl chladný, matka měla naopak syna ráda, její přístup byl radikálně odlišný od toho, jak se chovala před 15 lety ke své dceři Soni, se kterou si tehdy neuměla poradit.

09.40 hodin - Právní zástupce otce Romana Rokose ve svém vystoupení uvedl, že náhradu škody, která je požadována po obžalovaných je spíše formální, aby pocítili spíše důsledky svého jednání, protože nelze předpokládat, že by částku, kterou pozůstalí požadují, zaplatili. Proto otec Roman Rokos a Jitka Procházková požadují každý 240 000 korun.

Uvidíme, jak rozhodne trestní senát, zda má nárokna 240 000 korun kromě otce také jeho přítelkyně Jitka Procházková, která znala Honzíka jen krátce, několik měsíců.

09.25 hodin - Oba obžalovaní vyrůstali bez rodinného zázemí, nejsou schopni skutečného citu, hlavně Stašková hraje hystericky citové výlevy, které nepředstavují skuečný cit, uvedla Bradáčová.

„Velmi jsem se zamýšlela nad výši trestu. Mé úvahy se ubíraly jen směrem k výjimečnému trestu. Čili přemýšlela jsem o trestu do 25 let vězení nebo o trestu doživotí,“ uvedla Bradáčová.

U Staškové státní zástupkyně uvedla, že přemýšlela o návrhu o trestu doživotním. Podstatnou roli v úvahách hrají posudky z oboru psychiatria a psychologie. Pobyt obou obžalovaný ve společnosti není nebezpečný. Spáchali trestný čin na základě mnoha vlivů, které se nakumulovaly, a jak uvedla znalkyně, je nepravděpodobné, že by se taková kumulace vlivů ještě někdy nashromáždila.

Obžalovaní se nacházeli v situaci, kdy byli pod tlakem všech okolností, což přitvrdilo psychický tlak.

„Věřím, že rozhodnutí vygradovalo v této době, ale přesto bylo přijato daleko dříve jako alternativa, ke které může dojít,“ zdůraznila Bradáčová. Je možná recosializace? Znalci ke Greplovi uvedli, že je možná, u Staškové ji shledávají jako velmi stíženou, uvedla Bradáčová.

Na závěr své řeči státní zástupkyně navrhla u Grepla 22 let a u Staškové maximální trest 25 let odnětí svobody.

09.15 hodin - Státní zástupkyně Bradáčová se domnívá, že spíše bodla chlapce jeho matka Stašková, jak bylo již na počátku uvedeno v obžalobě.
Velmi závažné je, že se dopustili velmi závažného trestného činu tím, že zavraždili bezmocné dítě.

Za zvlášť zavrženíhodné pohnutkypovažuje Bradáčová, že šlo o naprostou mstu a nenávist vůči biologickému otci, kdy matka prohlašovala, že raději chlapce zabije, než aby ho vydala otci, je zcela cynické. Greplovi bylo známé vše o vztahu Staškové a Rokose, i o úmyslu a nenávisti Staškové. Způsob smrti byl jednoznačně trýznivý a chlapec prošel velkými útrapami než zemřel, zdůraznila Bradáčová. To vše jsou přitěžující okolnosti.

09.10 hodin -Státní zástupkyně zrekapitulovala jak došlo k tragickému konci malého chlapce, tedy k vraždě způsobené dvěma bodnými ranami nožem a o něco později i udušením.

„Jejich rozhodnutí nebylo bezprostřední, ale domluvili se, že pokud jim dojdou prostředky, chlapce zabijí, aby nemuseli dítě vydat otci. Do té doby, než jim došly prostředky žili v podstatě rodinným životem a o chlapce se řádně starali.

Plánovitost jejich jednání je doložena nejen přípravou hrobů, ale i jejich výroky mezi rodinnými příslušníky,“ uvedla Bradáčová. Grepl nejprve vzal veškerou zodpovědnost na sebe – měl vpravit vzduch do žíly chlapce injekční stříkačkou, bodl jej a později i dusit.

Obžalovaná se ve výpovědích lišila, od počátku tvrdila, že nebodla syna, neviděla kde a jak byl bodnut, jak se dostal nůž do ruky Grepla a nebyla na místě ani když Grepl měl dusit chlapce.

Později Grepl uvedl, že dvě bodné rány zasadila chlapci obžalovaná. Bradáčová dále popisovala rozpory ve výpovědích obou obžalovaných.

Státní zástupkyně uvedla, že vyčkávali kdy dojde k smrtelnému následku, aby ho mohli uložit do připravené jámy. Mluvili o několika hodinách, patolog spíše o desítkách minut. Bradáčová se přiklání k tomu, že šlo jenom o desítky minut, protože čekání se mohlo zdát obžalovaným jako daleko delší.

Říkali, že milovali dítě a přitom vyčkávali až zemře, to je podle Bradáčové naprostá neúcta k života, naprostý cynismus. Zdůraznila, že Grepl si byl vědom, že dusí ještě živého člověka, protože chlapec ještě hýbal nohama, když Honzíka dusil.

Bradáčová zdůraznila, že co chtěli způsobit je zřejmé i z toho, že když při prvním pokusu o zavraždění chlapce píchla matka synovi jehlu se vzduchem do ruky, Grepl v tom okamžiku chlapce držel.

08.50 hodin - Státní zástupkyně Lenka Bradáčová v závěrečné řeči uvedla, že projednávaná věc je výjimečná a zvláštní. První rovinou, o které hovoří, jak sama uvádí, je skutková, druhá se týká typové závažnosti, protože byl projednáván velmi závažný trestný čin a třetí rovina je specifická, ukazuje na vztahy mezi oběma obžalovanými a zavražděným Janem Rokosem.

Uvedla, že v tomto případě jde osobnostní paradox. Obžalovaní tvrdili, že ho milovali. Co se stalo, stalo se proto, že nechtěli o chlapce přijít. Obžaloba oba vinní z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, protože nebyl malý Honzík předán do péče otce.

„Soužití obžalovaných bylo zvláštní, výjimečné. Tvořilo jakýsi trojúhelník, kdy žila obžalovaná s Romanem Rokosem, obžalovaný byl dříve přítelem Staškové, navštěvoval je a podporoval je psychicky i finančně, opouštěl domácnost a navracel se do domácnosti. Po narození chlapce se obžalovaný Grepl částečně podílel na výchově i finanční podpoře chlapce.

Bradáčová potom zrekapitulovala celou anabázi, od okamžiku, kdy Stašková, a potom i Rokos, požádali, aby syn Jan Rokos byl svěřen do péče právě jim.

Připravujeme průběžné zpravodajství