Obžalovaní byli obviněni, že žádali o úvěry, které od banky dostali a ty spláceli tím, že si brali další úvěry. Když už nedostali žádný úvěr, zůstaly po nich nesplacené stamiliony korun. Paradoxně zástavy, kterými byly jištěny tyto úvěry nikdo v pozdějších letech nevymáhal.
Předseda senátu Ivan Elischer v několikahodinovém čtení rozsudku zdůraznil, že došlo k řadě pochybení v poskytování úvěrů Universal banky, ale z hlediska trestního práva nebyly tak závažné, jak bylo uvedeno v obžalobě. Drobnější možné delikty jsou vzhledem k délce vyšetřování již promlčeny. Jednalo se o problémy s úvěry v letech 1993 až 1995, tedy před více než deseti lety.
Největším problémem kauzy bylo podle odůvodnění rozsudku špatné dokazování zaměřené jenom na trestný čin podvodu bez prošetřování jiných souvislostí. Pokud chtěla policie prokázat, že úvěry poskytované v UNB obžalovaným Vilému Pazderovi nebyly legální, měla se zaměřit na to, zda nedošlo ke zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence. Problémy podnikatele Pazdery totiž byly na začátku dalekosáhlého prošetřování činnosti UNB. Z rozsudku mimo jiné vyplynulo, že Pazdera ani bankéři Universal banku nepoškodili.
Dvacet tisíc stran
Základní spis vypracovaný policií měl nakonec 8504 stran a nejméně tolik stran má i 28 příloh. V průběhu jednání ke spisu přibylo ještě dalších více než 2000 stran. Rozsáhlá obžaloba vypracovaná ústeckým krajským státním zastupitelstvím má 227 stran a na konci monstrózního procesu je osvobozující rozsudek.
Žádný z obžalovaných k soudu nepřišel, požádali, aby nemuseli být přítomni a poslali jenom své advokáty.
Policie mohla některé bankéře obvinit podle tehdy platných paragrafů 125, možná i 127 a 255 trestního zákona, tedy ze zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence, případně z porušování závazných pravidel hospodářského styku nebo porušování povinnosti při správě cizího majetku. Ale i to by jim musel soud nad vší pochybnost prokázat, zdůraznil předseda senátu při odůvodňování rozsudku.
Vyšetřování bylo podle senátu zahájeno v době, kdy většina skutků by podle tehdejší mírnější právní kvalifikace byla promlčena.
Policie zjistila při prošetřování Pazderovy směnky s falešným podpisem, že poskytováním úvěrů na splacení předchozího úvěru se zlepšoval obraz fungování banky. Byl zaplacen novým úvěrem starý úvěr a nestrašil jako nesplacený, nezhoršoval tedy obraz banky. Pokud by policie postupovala tímto směrem, některým z obžalovaných by hrozily sice daleko menší tresty, ale obžaloba by měla u soudu větší naději na úspěch, zaznělo v odůvodnění rozsudku.
Základní chyba
Základním problémem tedy bylo, že pokud by při vyšetřování bylo použito méně závažné trestní kvalifikace, hrozilo, že by stíhání obchodníků a bankéřů ani nezačalo – bylo by promlčeno. Obchodníci a bankéři místo toho byli nedůvodně zažalováni z daleko závažnějšího trestného činu – podvodu (paragraf 250), kde promlčení nehrozilo.
Podle soudu z mnoha tisíc stran důkazního materiálu nakonec nebylo možné prokázat, že se někdo úmyslně dopustil trestného činu, kterým chtěl ve svůj prospěch banku poškodit.
Státní zastupitelství letos překvalifikovalo u většiny obžalovaných obvinění z podvodu na méně závažné porušování povinnosti při správě cizího majetku – paragraf 255 trestního zákona. Jenže to zároveň znamenalo, že obvinění podle tohoto paragrafu bylo již promlčeno.
To byl první oficiální signál krajského státního zastupitelství, že kauza UNB krachuje.
ČNB mlčela
Podle Elischera signál, že obžaloba pro podvod nebyla nejšťastnějším řešením, je možné nalézt i v materiálech České národní banky (ČNB). Ta v roce 1996 a 1998 prováděla kontrolu v UNB a shledala tam závady. Jenže ČNB nepovažovala za nutné informovat o tom orgány činné v trestním řízení, čili hospodářskou kriminálku. Jednalo se o problémy, které byly řešeny v rámci bankovního dohledu. ČNB vyčítala bance, že zastírala přeúvěrováním nesplácené úvěry.
Pokud neshledávala ČNB v tom, co zjistil její bankovní dohled, trestnou činnost, měl to být signál pro vyšetřovatele v roce 1998, že jdou špatným směrem, když uvažovali o tom, že se obvinění dopouštěli na bance podvodů, zdůraznil při odůvodnění rozsudku předseda senátu.
Obžalovaní v osvobození doufali, státní zastupitelství s tím bylo více méně smířeno, soudce více méně jenom sečetl chyby, ke kterým došlo. Tak lze zhodnotit dnešní jednání u ústeckého krajského soudu. Předseda senátu Ivan Elischer to dnes o přestávce při vyhlašování rozsudku v krátkém rozhovoru Deníku potvrdil.
Co znamená osvobozující rozsudek?
Nebylo prokázáno, že by se dopustili podvodů. Ale pokud by byli někteří obžalovaní obviněni z méně závažných, ale podle mého názoru prokazatelných trestných činů, mohli být asi odsouzeni.
Znamená to, že státní zastupitelství chtělo velký úlovek a nakonec nemá nic?
To jsem neřekl. Obžaloba ze zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence by měla racionální základ, protože došlo k zakrývání rizikových respektive nesplácených nebo jen částečně splácených úvěrů. To by bylo dokladovatelné. Tyto méně závažné trestné činy jsou ale již promlčeny.
Obžalovaní tvrdili, že se nedopouštěli ničeho nezákonného, protože nešlo o úvěrový podvod.
Ano. Přesně definovaný úvěrový podvod se objevil v trestním zákoníku až od ledna 1998. Proto mohla podezřelé policie vyšetřovat jen pro podezření z méně závažných trestných činů. To policie neučinila a klasický podvod soud obžalovaným neprokázal.
UNB nakonec zkrachovala. Mohou za to bankéři, kteří byli právě osvobozeni?
Nemohou. Banka pokračovala dál v obdobném trendu, překrývala úvěry novými úvěry, byly tam ne příliš šťastné investice. Ale nad tím byl léta dohled České národní banky (ČNB), která mohla dokud byl čas, zasáhnout.
Nezasáhla?
Na chyby Universal banku ČNB několikrát upozornila, dokonce bance i finančně pomohla, ale stejně zkrachovala. Ale to již bankovní manažéři, kteří stáli do dnešního dne u soudu, již nebyli ve funkcích. Drtivá většina z nich skončila v UNB do konce roku 1995.
Neznamená zproštění obžaloby, že většina z manažérů bude chtít od státu náhradu za vazbu, ve které byli někteří i celý rok?
Je to jejich právo. Otázkou vazby se senát ale nezabýval, protože prvotní podezření bylo důvodné. Ale právní kvalifikace možných pochybení bankéřů a obchodníků, kterým byl poskytován úvěr, byla chybná. To částečně uznalo i státní zastupitelství, když letos nakonec překvalifikovalo trestné činy řady obžalovaných na méně závažné.
Policejní šetření úvěrů v UNB začalo v roce 1998. Vilém Pazdera z Karlovarska získal v prosinci 1995 od UNB kontokorentní úvěr, ale ten nesplácel. Banka měla úvěr zajištěný směnkou (aval), za kterou ručil Sportovně střelecký klub Karlovy Vary – Březová. Protože klub byl ve spojení s Pazderou, směnka nebyla bance podezřelé. Klub ale o směnce nic nevěděl – byla padělaná.
Uvádíme doslovné znění obžaloby tohoto klíčového (prvního) úvěru:
úvěr č. KTK 470/95
Žadatelem o úvěr je společnost WILLY služby s.r.o., IČ: 63676311, zastupovaná obviněným V. Pazderou, úvěr je oficiálně žádán na nákup zboží za účelem dalšího prodeje. Úvěrová smlouva je podepsána dne 21.12.1995 a podle této smlouvy je úvěr poskytnut ve výši 13.000.000,– Kč, s termínem vyrovnání účtu k 15.12.1996 (úvěrová smlouva v úvěrové dokumentaci, která je přílohou spisu). Podle matriční karty úvěrového účtu č. 1118676/6400 byl tento účet založen dne 21.12.1995 s limitem na 13.000.000,– Kč. … byla část úvěru použita na splacení úvěru předchozího, tedy i tento úvěr nebyl použit k podnikatelské činnosti.
Úvěr byl zajištěn vlastní směnkou výstavce WILLY služby s.r.o., podepsanou obviněným V. Pazderou na směnečnou sumu 15.000.000,– splatnou ke dni 31.3.1996 a avalovanou Sportovně střeleckým klubem Karlovy Vary – Březová. Aval byl podepsán předsedou střeleckého klubu Pavlem Škrňou. Úvěr splacen nebyl, nebyla plněna úvěrová smlouva a když byla UNIVERSAL BANKOU, a. s. vymáhána dlužná částka soudem, byl vydán směnečný platební rozkaz a teprve tehdy na základě odporu podaného povinným bylo zjištěno, že aval na směnce je padělán, a to jak razítko, tak i podpis předsedy klubu.
Obviněný V. Pazdera k tomuto úvěru vypovídá, že pokud se jedná o podrobnosti podpisu ručitele uvádí, že pouze poslal svého zaměstnance Tůmu za Škrňou, aby zde opatřil doložku avalu. Dále obviněný uvádí, že o avalu směnky jednal se Škrňou, ale jednali pouze spolu, sami dva, s výsledkem jednání pak seznámil Pazdera Tůmu a pracovníky UNIVERSAL BANKY,a.s., údajně obviněného Ing. Vodenku a obviněho Ing. Škobise, a k tomu výslovně uvedl, že při jednání s panem Vodenkou a Škobisem dával k lepšímu to, že Sportovně střelecký klub Karlovy Vary – Březová s avalem souhlasí pouze v osobě pana Škrni a ostatní až se to dozvědí, že ho asi zastřelí. Je tedy zřejmé, že obviněnému V. Pazderovi bylo jasné, že se směnkou není vše v pořádku, navíc toto tvrzení míří i proti obviněnému Ing. Vodenkovi a obviněnému Ing. Škobisovi.
Svědek Pavel Škrňa popírá, že by on nějakou směnku avaloval, o směnce s dozvěděl až v době, kdy začalo vymáhání směnečné sumy.
Svědek Jan Tůma uvádí, že Pazderu i Škrňu zná, že opravdu jim navzájem doručoval různé písemnosti, někdy byly uzavřeny v obálce, někdy volně, ale nevzpomíná si, že by on navštívil Škrňu ohledně podpisu a razítka na směnce.
Úvěr splacen nebyl, UNIVERSAL BANKA, a.s. se ani soudní cestou nedomohla vymožení směnečné sumy ve výši 15.000.000,– Kč tvořící zajištění úvěru. Pohledávka z tohoto úvěru v celkové výši 15.000.000,– Kč (jistina úroky) byla UNIVERSAL BANKOU, a.s. předána České finanční, s.r.o.“
