Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZHOVOR: Poslední výsadkář žije v Brné

Ústí nad Labem -Jaroslav Klemeš je posledním žijícím československým válečným výsadkářem. Osmaosmdesátiletý plukovník ve výslužbě, člen paradesantní skupiny Platinum, byl ve Velké Británii vycvičen pro operace v týlu nacistického nepřítele.

16.5.2009
SDÍLEJ:

Jaroslav Klemeš.Foto: DENÍK/Karel Pech

Dnes žije v Brné na okraji Ústí.

Klemeš utekl v roce 1940 z protektorátu do Francie, kde bojoval proti nacistické armádě a po francouzské kapitulaci v konvoji na egyptské nákladní lodi pod ochranou torpédoborců dorazil i s dalšími válečnými utečenci do Anglie.

Prodělal speciální výcvik výsadkáře a po dvou neúspěšných pokusech byl na potřetí v únoru 1945 vysazen se třemi spolubojovníky na Chrudimsku.

Jaký byl válečný návrat domů? Mnohé výsadky skončily daleko míst, kde měly přistát?
Byla noc, pole a louky byly bíle zasněžené a lesy černé. Pilot měl ideální navigační podmínky. Čtyřčlenná skupina Platinum, ve kterém jsem fungoval jako telegrafista, seskočila přesně tam, kde měla.

Co jste měli v Praze za úkol?
Být k dispozici pro pražské velení připravovaného povstání. Schylovalo se ke konci války. Měli jsme připravit podmínky pro shoz zbraní. A já jako radista jsem měl být ve spojení s Londýnem.

Jak jste se dostali do Prahy? Němci ještě stále všude hlídali?
Autem Todtovy organizace, což byla nacistická stavební organizace. Zpravodajská brigáda v Praze zařídila, že jeden člověk z Todtovy organizace nás dovezl do Prahy a měl za to slíbeno, že s koncem války to bude mít k dobru.

Jakou jste v Praze cítil náladu?
Lidé byli nadržení, nebáli se. Začátkem května začali začerňovat německé nápisy, tramvajáci nepřijímali německé marky, ale jenom koruny. Povstání bylo nezadržitelné.

Jak jste prožil povstání?
Jako telegrafista v jedné vilce v Kobylisích jsem vysílal a přijímal zprávy pro štáb povstání. Jak začalo povstání, začali jsme vysílat v otevřené řeči. Jedna zpráva stíhala druhou. Stávalo se, že jsem odeslal zprávu o vývoji situace v Praze a za hodinu již byla v rozhlase BBC.

Ale válka je plná paradoxů. Jaký byl z vašeho hlediska největší?
Já jsem v době květnového povstání vysílal v Praze z ilegální vysílačky. Byl jsem přitom také ve spojení s naší ilegální vysílačkou u košické vlády. Vojáci z Anglie, kteří byli u československé vlády, si nesměli přivézt vysílačku, to Rusové nedovolili. Proto ji provozovali tajně. Byl jsem tedy v tajném spojení s lidmi od naší vlády.

Po válce jste jako důstojník pěchoty a válečný výsadkář měl před sebou velkou budoucnost. Proč tak rychle skončila?
Bývalí výsadkáři, vycvičení v Anglii, a letci byli komunistickému režimu nebezpeční již tím, že existovali. V kauze generál Paleček a spol. jsem byl odsouzen na dva roky do vězení. Ale po rozsudku ve vězení na Borech jsem byl jenom několik měsíců, protože patnáct měsíců jsem si odseděl již ve vazbě, kde jsem byl stále na samotce. Potom jsem byl ještě na rok poslán na nucené práce do Ústí nad Labem. Převezli mě do tábora ve Všebořicích.

Takže jste v Ústí – Všebořicích – vystřídal v lágru Němce, kteří tam byli za trest před odsunem?
Myslím, že ano. Byli tam zahraniční vojáci, soukromí zemědělci, různí živnostníci a továrníci. Setkal jsem se tam i se starým Havlem. Myslel jsem, že mladý Havel, prezident, je jeho syn, ale prezident Havel mi řekl, že v Ústí byl v táboře jeho strýc.

Co jste dělal v Ústí?
Stavěl jsem ve Všebořicích domy pro horníky. Po sedmi měsících a osmi dnech jsem byl propuštěn z tábora. Pracoval jsem dál v Ústí, ale mohl jsem jenom manuálně. Později jsem šel pracovat do ČSAD. Tam jsem se seznámil se svojí pozdější manželkou, která tam tehdy pracovala jako úřednice.

Jaký dojem na vás udělalo Ústí?
Střed města byl bombardováním rozbitý. Situace byla neutěšená i z lidského hlediska.

Myslíte tím, že to přišla vlastně druhá válečná vlna rabování pohraničí po odsunu Němců?
Ano. Ve velké míře šli do pohraničí z vnitrozemí Češi, kteří neuspěli, a hledali zde nové možnosti. Mysleli si, že zaberou nějaké majetky, jenže neuměli s nimi hospodařit. Mnozí přijeli jen proto, aby získali majetek. Jen kolik národních správců podniků šlo později před soud.

Takže vytunelování firem není jenom fenoménem devadesátých let?
Ne. Mnoho malých továrniček na to doplatilo. Trvalo dlouhá léta, než se situace zklidnila a lidé se začali chovat normálně, a skutečně se zde usadili jako doma.

Autor: František Roček

16.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
sport, hokej Ústí a Třebíč
17

Tuhá bitva za tři body, Slovan vydřel výhru

Ilustrační foto

Epidemie žloutenky se šíří Ústím, onemocněl i úředník z Neštěmic

Festival Sudety zve na legendu písničkářského undergroundu

Ústí nad Labem - Muzeum města Ústí ve čtvrtek od 17 hodin hostí vzpomínkový literárně-hudební večer Král ironie.

Přestanov bez brankáře potupen v derby, Chuderov rozdal další tucet

Ústecko /FOTOGALERIE/ - V 8. kole 1. B třídy potupily Chabařovice v derby Přestanov, jenž neměl brankáře. Chuderovští nadělili doma dalšímu soupeři dvanáctku, Chlumec udolal poslední Podluží, Hostovice přestřílely Březiny. Svádov prohrál.

FOTO, VIDEO: Polévka je grunt. Pár uvařil mexickou a vyhrál soutěž

Ústí nad Labem - V klání amatérských kuchařů zvítězila v Ústí pálivá polévka. 

Slovan zase jednou doma, hokejisté vyzvou Třebíč

Ústí nad Labem – V 15. kole WSM Ligy se hokejisté Ústí představí na domácím ledě. Bude to teprve pošesté v sezóně, přivítají Třebíč.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení