Nebylo to mnoho, ale také měl nahradit poškozeným firmám škodu. Jenže advokát Šetiny se odvolal a vrchní soud nakonec jeho trestní stíhání zastavil.
Předsedkyně trestního senátu Věra Benešová, která odsoudila Šetinu, uvedla, že vrchní soud souhlasil se závěry krajského soudu.

„Je nepochybné, že k jednotlivým skutkům došlo tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku,“ praví se v usnesení pražského vrchního soudu.

Ústecký krajský soud vyměřil Šetinovi jenom podmínku, protože ke spáchání podvodu došlo již před 11 lety, podíl nemocného Davida P. nemůže být objasněn, protože není nemocný muž schopen výslechu.

Za Šetinou a jeho nemocným spoluspiklencem byli ještě další lidé, kteří ve skutečnosti tahali za nitky a měli z podvodu největší profit. Sám Šetina se označil za bílého koně.

Rok 1997

Šetina jako jediný společník v srpnu 1997 založil velkoobchodní společnost se sídlem v Mostu. Později převádí Šetina společnost na Davida P., který je duševně nemocný a jeho trestní stíhání bylo zastaveno pro nepříčetnost.

Rok po založení firmy generální plnou mocí nemocný muž převádí generální plnou mocí veškeré kompetence na Šetinu. Ten za pouhé dva měsíce od deseti dodavatelů odebírá zboží, za které nezaplatil za 6,8 milionu korun.

Na první pohled z toho vyplývá, že obžalovaný využil duševně nemocného muže k odběru zboží, které nebylo dodavatelům zaplaceno. Jenže vše je komplikovanější. K trestnému činu došlo v roce 1998, tedy před deseti lety. Soud postrádal některé dokumenty.

Policie prošetřovala případ již koncem devadesátých let a v květnu 1999 případ odložila, protože nebyly zajištěny důkazy proti konkrétním osobám, ačkoliv v podstatě aktéři případu byli dva. Jenže chyběly důkazy.

Nebo spíše nebyly doklady opatřeny a analyzovány. Případ byl znovu otevřen v květnu 2004, kdy byli obviněni oba dva podnikatelé – Šetina i jeho společník, respektive nesvéprávný majitel firmy.

Paměť: stav nula

Šetina odmítl před soudem vypovídat. Vše, co mohl říci, řekl již v přípravném řízení a už se k tomu, co bylo, nechce vyjadřovat. Soud předvolává svědky, ale po deseti letech od událostí, kvůli kterým je veden proces, se nikdo nemůže divit, že mnozí neřeknou nic konkrétního.

Také dohonit některé svědky je záležitost téměř detektivní.
Nakonec se situace jevila zhruba tak, že Šetina byl nastrčeným bílým koněm, pro něhož jako bílý „podkůň“ či „spolukůň“ fungoval duševně nemocný David P. Na transakce těžko mohl Šetina i duševně nemocný člověk mít dostatek financí.

Šetina se údajně měl telefonicky radit nad každým krokem, který podnikl, s někým po telefonu.

Konec procesu

Šetinovo trestní stíhání bylo zastaveno, ústecký rozsudek zrušen. Toto velké mávnutí rukou ale provázelo konstatování, že „obžalovaný se k trestné činnosti doznal a na svou obhajobu uvedl, že jednal dle pokynů…,“ svého duševně nemocného komplice. Čili velmi mírný rozsudek ústeckého krajského soudu by měl odpovídat Šetinově podílu viny.

Vrchní soud zohlednil to, co již předtím zohlednil krajský soud, že od spáchání trestné činnosti uplynulo více než 11 let. Podle vrchního soudu „obžalovaný nebyl soudně trestán ani projednáván pro přestupek a lze tedy konstatovat, že účelu trestního řízení bylo dosaženo a vrchní soud tedy dospěl k závěru, že v dané věci lze trestní stíhání obžalovaného zastavit.“

Znamená to, že samotné popotahování bílého koně Šetiny před soudem bylo svým způsobem také trestem.