Strnad byl podle výrazu ve tváři šťastný, že nemusí zpět do vězení. Vůbec si neuvědomil, že se mezitím situace změnila. Začalo mrznout.

Spaní někde pod schody v mrazu není výhrou v loterii. Neuvědomoval si, jaké měl do toho dne štěstí, protože mohl již čtrnáct dní v mrazu polehávat za mřížemi.

Před dnešním procesem měl Strnad totiž svým způsobem štěstí. Byl vyšetřován policií za snahu rozměnit padělanou bankovku, a protože jako bezdomovec se toulal po Děčíně a okolí, skončil nakonec ve vazbě, aby k soudu vůbec přišel.

Před uvalením vazby strávil několik hodin v nemocnici, protože se dostal do jakéhosi konfliktu a utrpěl zranění. Z nemocnice byl propuštěn na vlastní žádost, aby pokračoval v toulání.

Místo toho ale skončil ve vazbě. Ještě včera, tedy zhruba po čtrnácti dnech, si stěžoval na bolesti hlavy.
Pro Strnada byl čas ve vazbě doslova rehabilitačním pobytem. Spal v teple, měl pravidelnou stravu, jeho tělo si odpočinulo, protože nepil cosi, co je v krabicích a je nazýváno vínem.

Tři pokusy

Strnad byl souzen za to, že se měl počátkem letošního února v Děčíně třikrát pokusit rozměnit na drobné peníze mizerný padělek tisícikoruny. U soudu uvedl, že spal kdesi pod schody a vzbudila ho parta dětí, že chtějí koupit cigarety, ale že jim je nikdo neprodá. Když jim cigarety koupí, může si koupit pro sebe krabicové víno.

Mládež zná sotva podle vidění, „… nejstarší byla jedna cikánka, která je v teď už těhotná, ostatní jsem ani kloudně neviděl, protože byl už večer, tma,“ uvedl Strnad.

Obžalovaný tvrdil, že nevěděl o tom, že chce rozměnit falešnou bankovku. To zjistil, až když tisícikorunu ukázal jednomu známému.

Věděl to

Šestnáctiletý svědek, který patřil ke skupince, která přišla za bezdomovcem s falešnou tisícikorunou, uvedl na adresu Strnada: „Věděl to, že to je padělek.“

Podle chlapce to věděl již v okamžiku, kdy ho s padělkem vyhodili z pekárny v Děčíně – Želenicích. „Když přišel z pekárny, říkal, že mu to nevezmou, že je to vypraný,“ uvedl svědek. Na dotaz předsedkyně senátu, co znamená, že bankovka je vypraná, mladík dodal: „No, jako že není pravá.“

Strnad se proto pokusil rozměnit bankovku ve videopůjčovně a také ve večerce v Železnické ulici. Ve všech třech případech byla bankovka odmítnuta.

Strnad ale stál na svém. Nevěděl o tom, že je bankovka falešná. Na dotaz předsedkyně senátu, jak je možné, že to nevěděl, když mu to přímo v pekařství prodavačka říkala, odvětil, že to neslyšel, byl ospalý a „…ještě jsem byl pod vlivem,“ uvedl. Neřekl sice pod vlivem čeho, ale bylo zřejmé, že šlo o alkohol.

K původu padělané bankovky šestnáctiletý svědek uvedl před krajským soudem, že patřila jeho kamarádovi. Ten ji získal od kamaráda ve škole. Mladíky, kteří poslali Strnada rozměnit bankovku, čeká také soud.