Hovoří se o tom, že lidé mají příznaky akutních i posttraumatických stresových reakcí člověka. Koho postihují?
Při záplavách, jaké prožívali o předchozím víkendu především lidé na Děčínsku a na Liberecku, tato reakce může dolehnout prakticky na každého v oblasti. Nejen na postižené, ale také na policisty a hasiče a záchranářské týmy. Lidé kolem sebe vidí bezmoc vůči vodnímu živlu. Člověk v takové situaci obvykle prožívá silný strach, pocit bezmocnosti, beznaděje, hrůzy. Výkon jedince má v průběhu kritické události kolísavý charakter, v případě rozvoje posttraumatické stresové poruchy dochází v průběhu času k výraznému snížení výkonnosti a kvality života. Čili lidé zvládnou, či přežijí peklo záplav a prvních týdnů po katastrofě, a dál je ubíjí i stres.

Jsou někteří lidí k těžkému stresu více náchylní?
Pokud se vám zhroutí před očima dům, vše odnáší voda, rve vozovku na silnici, vše ničí, pokud vidíte, že sousedy musí z domu evakuovat vrtulník, náchylný je v takových podmínkách každý člověk. Ale je pravda, že mezi ty, kteří jsou vlivem traumatizujících zážitků nejvíce psychicky ohroženi, patří zranění, děti, ženy, senioři, osaměle žijící lidé, lidé s dalšími traumaty v osobní historii, tělesně postižení, psychiatričtí pacienti, cizinci – protože se cítí osamoceni v cizím prostředí, ale také bezmocně přihlížející svědkové, kteří vše vidí a nemohou pomoci.

Záchranáři, tím myslím všechny, bez ohledu na složku, ve které působí, se ale navzdory situaci chovali profesionálně. Čili stres na jejich momentální výkon nepůsobí?
Hovoříme o tom, že u lidí, kteří se opakovaně zabývají nehodami, katastrofami a kriminalitou, je obvyklé, že psychika členů zasahujících složek je při zásahu přepnutá na tzv. automatického pilota. Jde o zúžené vědomí bez emočního prožitku a doprovodu, věcné chování a plnění úkolů. K vyplavování hrůzných vzpomínek a obrazů pak dochází později po ukončení akce. U policistů, hasičů, zdravotníků, vojáků a dalších specifických profesí může také docházet ke sčítání negativních dopadů traumatických zážitků z předchozích mimořádných událostí. I policisté mohou v mimořádných situacích vykazovat psychické a tělesné příznaky tzv. akutní stresové reakce. Jedná se totiž o běžnou lidskou reakci na nenormální situaci. Mezi základní traumatizující události patří nasazení u hromadných neštěstí a katastrof.

Lze v souvislosti s tím, co se stalo, hovořit i o štěstí v neštěstí?
Katastrofální záplavy se odehrály na poměrně malém území. Čili širší okolí, tedy lidé a instituce v okolních okresech a krajích, mají možnost reagovat na neštěstí projevem solidarity. Alespoň částečně lidé mohou získat pocit, že v tom, co se děje, nejsou sami. Dobrovolník, který se objeví u rozbitého domu a pomáhá den či dva je vlastně i terapeutem – v tom smyslu, že pomáhá udržovat v lidech naději, že se z katastrofy nějak rozumně dostanou. Solidarita a naděje jsou mimořádně cenné léky na psychické strádání.

Jak se projevují akutní a posttraumatické reakce na silný stres?
Odpovím zcela učebnicově, protože lépe to vyjádřit ani nelze: Mezi časté příznaky akutních i posttraumatických stresových reakcí člověka řadíme pocity bezmocnosti, lhostejnost, pocit odpoutání od reality, vybuzení - podrážděnost, nespavost, zvýšená lekavost, znovuprožívání - vtíravé myšlenky a vzpomínky, noční můry, pocity viny, tělesné bolesti, vyhýbavé chování - vyhýbání se věcem a situacím, které připomínají událost, ztráta paměti na důležité části události, hledání viníka, pocit izolace a odcizení, omezené prožívání pozitivních emocí, zvýšené užívání alkoholu. Pozor! Jedná se o normální a přechodné reakce lidské člověka na nenormální situaci!

Někteří lidé si ale nesou následky delší dobu. Proč?
Lidé se obvykle s traumatizující událostí dovedou vypořádat sami, asi u třetiny lidí - občanů i záchranářů - mohou některé příznaky přetrvávat delší dobu. Pokud příznaky trvají déle než měsíc, může dojít k rozvoji nemoci – posttraumatické stresové poruchy a dalších zdravotních obtíží. U některých lidí může dojít i k trvalé změně osobnosti - nepřátelský a nedůvěřivý postoj ke světu, pocity prázdnoty a beznaděje, odtažení se od lidí, pocit ohrožení, traumatizující zážitky mohou také podmínit depresi, alkoholismus. Velmi mnoho záleží na podpoře v rodině a v okolí. A v případě nutnosti nastupují psychologové a psychiatři.