Po několika měsících ústecký krajský soud našel odpověď: Dvojice odsouzených mladíků chtěla popravit ve věznici ve Všehrdech spoluvězně. Martina Černého (1992) z Lipnice nad Sázavou jako strůjce pokusu o vraždu soud poslal za mříže na 15 let a Jana Škývaru (1992) z Přerova, který oběť na vězeňském záchodě škrtit, byl odměněn 12 lety vězení.

Trestní senát akceptoval také návrh soudní znalkyně a Černý po odpykání trestu půjde do detenčního ústavu, kde může být až na doživotní, dokud bude nebezpečný. Odborníci budou rok co rok přezkoumávat, zda jeho pobyt je v detenci nadále nutný. Detence se může změnit Černému, pokud bude stále agresivní časovanou bombou, v doživotní pobyt za mřížemi.

Škývara se na místě odvolal, Černý a státní zástupce si nechali lhůtu na rozmyšlenou.

Podle rozsudku v noci na čtvrté ubytovně Věznice Všehrdy na Chomutovsku nejprve Černý za přítomnosti Škývary a dalších spoluvězňů, navrhnul usmrcení spoluvězně Alexandra O. (1992) za to, že je ve vězení za vraždu starého muže. Škývara potom hodil na WC opasek oběti přes krk a začal ho škrtit. Oběti se podařilo uniknout.

Advokáti obou odsouzených přitom v závěrečných řečech uvedli, že nešlo o škrcení, co se stalo bylo provedeno „ze srandy“ a žádali, aby oba obvinění byli zproštěni žaloby.

Rozsudek nepadl dříve, protože soud musel sehnat několik svědků, kteří v době pokusu vraždy byly ve vězení, ale protože již byli na svobodě, a toulali se kdo ví kde, bylo těžké je sehnat. Jednoho svědka přivezla policie až z Brna. Prý nevěděl, že je předvolán jako svědek.

Ještě v den vynesení rozsudku se pokoušel senát pomocí policie sehnat dva svědky. Nepodařilo se. Toulají se kdesi po republice, ani rodiny nevědí, kde jsou. Nakonec se trestní senát usnesl, že vzhledem k dostatečnému množství důkazů, budou jenom jejich výpovědi z přípravného řízení od obou svědků přečteny.

Jisté je, že k útoku na mladíka, který byl ve Všehrdech ve věznici pro mladistvé proto, že zabil starého muže, došlo proto, že dozorce asi spal. Nevěděl, co se na jeho oddělení děje. Pokud by dozorce plnil řádně svou povinnost, nemohli by se v noci pohybovat po chodbě skupinky odsouzených, jít ve větším počtu na záchod, kde došlo k pokusu o sebevraždu.

Oznámení pokusu o vraždu bylo podáno obětí až se zpožděním řady dnů. Došlo k tomu při rozhovoru s psychologem.

Černý popíral u soudu, že by chtěl někoho zabít. Pokud proti němu jsou nějací svědci, jsou to odsouzení, se kterými nevycházel. Nakonec připustil, že k útoku došlo, ale řekl, že chtěli jenom mladistvého vraha postrašit. Škývara u soudu tvrdil, že si nevzpomíná, že by ho Černý nutil, aby uškrtil oběť. Též uvedl, že to byla jenom legrace. Chtěli mladíkovi, který zavraždil staršího člověka, jenom ukázat, jak se cítí člověk, když je v ohrožení.

Podle svědků vůdčí osobnosti byl Černý. Jeho agresivita se zdá nezvladatelná. Neustále se snaží pohledem kontrolovat osoby kolem sebe a spoluvězně tím zastrašovat. Podle soudních znalců je Černý časovanou bombou. Psychiatrické problémy měl již od šesti let. Černého zlými sudičkami byly těžká poruchovost osobnosti a agresivita.

Má za sebou například zmlácení a znásilnění chlapce, který byl s Černým ve výchovném ústavu pro děti v rámci dětského domova. Černý s komplicem donutil chlapce, aby jim dvakrát sál pohlavní úd a vypral jim ponožky.

Podle znalkyně z oboru psychologie recidiva u Černého je vysoce pravděpodobná. A nejen to. Jsou u tohoto mladíka všechny důvody pro uložení zabezpečovací detence, neboť selhaly všechny mechanismy k pozitivnímu ovlivnění jeho chování. Nepomohou žádné intervence výchovné, terapeutické ani medicínské.

O myšlenkových pochodech Černého svědčí i skutečnost, že při posledním slovu před vynesením rozsudku na závěr procesu řekl, že lituje toho, jak mladíka postrašili, ale jedním dechem dodal, že stejně si nic jiného nezasloužil.“