Se smutkem v oku kráčel Petr Kušnierz k druhému stání v procesu proti němu a šesti spoluobviněným v případě dotačních podvodů. Spoluobviněný Poláček se totiž přiznal a tím poukázal i na vinu Kušnierze.

Ve čtvrtek pokračovalo jednání výslechem dalších obžalovaných. Kušnierz a Poláček již vypovídali.

Případ je velmi sledovaný, protože v procesu jde o Petra Kušnierze, bývalého ředitele Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, tři jeho údajné komplice a tři osoby, které podle obžaloby nabízely úplatky.

Podle státního zástupce Petr Kušnierz, Václav Poláček, Roman Švec a Vladyslav Ivanovyč Hleba se dopouštěli podvodného jednání v případě tří projektů projednávaných na Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad: Projektu „Rodinný hotel na ranči pod Třebouňským kopcem“, „Penzion Villa Mannesmann“ a „projekt rekonstrukce fotbalového hřiště Jirkov 5 Ervěnice“.

Petr Kušnierz se měl dopustit přijetí úplatku, zneužití pravomoci úřední osoby, Václav Poláček přijetí úplatku, stejně jako Roman Švec a Vladyslav Ivanovyč Hleba, jenž je obviněn též z vydírání. Kromě toho Martin Mikeš, Milena Pucholtová a Lukáš Šístek byli obviněni z podplacení.

Podle obžalovaného Poláčka je situace jednodušší: Šlo prostě o normální podvod.

Kajícné doznání

Ve své písemné výpovědi, kterou uvedl u krajského soudu jako plně platnou, odkázal na ní a prakticky potom více k věci nepovídal, obviněný Poláček se stal ponorkou, která torpédovala úctyhodnou loď jménem Kušnierz. Neboť Poláčkovo doznání, pokud nebude zpochybněno pádnými důkazy, může poslat Kušnierze za mříže.

Podvody

V písemné výpovědi, která je založena v trestním spisu Poláček uvádí, že se seznámil s Mikešem a po několika jednáních mu Mikeš složil částku 250 tisíc korun na účet rodiny.

„Jednalo se o pomoc při realizaci projektu Rodinný hotel. Tato částka byla složena po schůzce na ministerstvu zemědělství, která se uskutečnila v Praze, za účasti pana Kušnierze. Tato částka byla rozdělena dle dohody, Václav Poláček 50 000, Roman Švec 50 000, Vladislav Ivanovič Hleba 50 000, Petr Kušnierz 100 000. Je pravdou, že se nejednalo o schválení projektu, ale bylo využito hlouposti neznalosti pana Mikeše. Pan Mikeš složil peníze den před údajným konečným schválením, k tomuto jsem ho inicioval já.“

Dále Poláček přiznává, že Mikeše naháněl telefonicky i při osobních schůzkách a chtěl doplacení slíbené částky. Celkem měl Mikeš dát 1.200 000 Kč. „Celou dobu jsem věděl, že již projekt pana Mikeše je schválen. Také je pravdou, že pan Mikeš spolupracoval s úředníky Karlovarského kraje.“

Poláček uváděl, že nikdy Mikeše nevydírali, ani mu nevyhrožovali. Ale přiznal, že Mikeše zastrašoval případným shozením jeho projektu.

Pokud šlo o případ projektu Penzion Villa Mannesman, ani tam Poláček Kušnierze nešetřil, když napsal, že Poláček společně se Švecem si padli s paní Pucholtovou do oka a požádali Kušnierze o pomoc. Byli na schůzce na ministerstvu, kde náměstek Kušnierz pobíral plat a poradil jak postupovat. Poláček spolu se Švecem požádali Pucholtovou o 600 tisíc korun. Úplatkový dort byl rozdělen na zákusek ve výši 150 tisíc pro Poláčka, 150 tisíc pro Švece, 150 tisíc pro Hlebu a Petr Kušnierz dostal také 150 tisíc korun. Čili poctivé dělení každému nastejno.

Z Poláčkova přiznání vyplývá, že Villa Mannesman byla divokou jízdou bez rozmyslu, prostě doufali, že vše vyjde bez problémů. „Celou dobu jsme si mysleli, že projekt bude schválen, i když nám to nikdy pan Kušnierz neslíbil.“ Tato věta je důležitá pro Kušnierzovu obhajobu, ale škodolibí lidé mohou namítat, že Kušnierz musel vědět, že peníze jsou za všeobecné sliby vyplývající ze silné pozice Kušnierze, který pro normálního člověka nečitelné dotační alchymii dobře rozuměl.

Ve svém přiznání Poláček dále uváděl, že Pucholtová dostala emailovou zprávu, že projekt nebyl schválen a ještě další špatnou zprávu „ze životního prostředí“. Tím ale podvodná operace neskončila. Dohodli se, že si řeknou o 25 tisíc korun a nějaký doklad, který by pomohl odvrátit definitivní neschválení projektu a „… pan Kušnierz nám potvrzení zajistil. Částku 25 000 jsme si rozdělili společně s panem Švecem.“

Hleba nebyl podle Poláčka v tomto podvodu namočený. Sice dostal Hleba všimné 150 tisíc, ale jen proto, že to Poláček považoval za správné. Lze celkově odvodit z události, že Poláček se Švecem měli zájem o pozdější pronájem dotacemi vylepšené Villy Mannesman.

Problémem bylo, že si mysleli, že projekt bude schválen. Pokud ale Poláček uvádí, že spolu se Švecem „jsme byli dlouho ujišťováni, že vše je v pořádku,“ není adresně uvedeno kým byli ujišťováni. Ale z logiky věci vyplývá, že to byl jejich odborný poradce Kušnierz.

Potom ale museli řešit problém s Pucholtovou, která žádala navrácení peněz, protože podmínky úplatku nebyly naplněny. To je zachyceno i v policejních odposleších.

Rozdělil všimné

Pokud jde o slavný projekt fotbalového hřiště Jirkov Ervěnice, Poláček uvedl, že se s Lukášem Šístkem zná již dlouho. Chtěl mu pomoci a dvakrát byl s ním u Kušnierze v Ústí v kanceláři. Většinu záležitostí domlouval Poláček a nabídl mu pomoc i s případným vypořádáním fakturačních problémů. Jako počáteční gesto zaplatil Šístek útratu v baru Florida v Chomutově, kam byl pozván s Poláčkem i Švec a Kušnierz. A jako gesto dal ještě 10 000 Kč. Částku rozdělil Poláček tak, že dostal spolu se Švecem každý po 2500 a Kušnierz 5000 korun. Ze svého podílu potom dal Poláček se Švecem Hlebovi 1600 korun.

Kušnierz v tomto případě může být potěšen tím, že Poláček přiznává, že Kušnierz o peníze nežádal. Dostal je Poláček se Švecem a peníze rozdělili. Někdo by ale mohl namítat, že v tom případě jde o podílnictví, protože Kušnierz musel vědět, že nedostal peníze za to, že chodí po dvou nohou, ale že je někde, kde někomu v něčem radil atp.

Prokletý protokol

Pokud Poláček ve svém přiznání píše o tom, že ve vztahu k Ville Mannesman přislíbil Kušnierz zajištění potvrzení, otázkou je, zda bude přesně prokázáno, že, jak píše obžaloba, v září 2010 vytvořil na Kušnierzovu žádost antidatovaný protokol potřebný k tomu, aby se dostal projekt Villy Mannesman opět do hry o dotace. Podle Kušnierze byl protokol skutečně vytvořen zpětně, šlo ale prý jen o horlivost úředníků, kteří chtěli zabránit problémům. Obžalovaný Poláček ale říká, že manipulaci protokolem sliboval zařídit právě Kušnierz.

Samozřejmě rychle se ozval dotčený úřad: Oficiální stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje zní takto: „Krajský úřad Ústeckého kraje neobdržel žádnou oficiální informaci o údajném podezření, že některý z úředníků údajně antidatoval úřední dokument. Je jisté, že pokud by státní zastupitelství takové informace mělo, jistě by se s nimi obrátilo na vedení krajského úřadu a dále konalo,“ uvedla mluvčí úřadu Magdalena Hanáčková.

Podle právníka, který si nepřál být jmenován, další jednání v rámci kauzy bude víceméně zaměřeno na potvrzení nebo vyvrácení toho, co Poláček uvedl ve svém písemném kajícném doznání.