„Záruba na to nemá, nebyl tím, kdo by to vymyslel. Jednal pro dobro obce, „ale „dobrý úmysl může vést do pekel, což se u něho plně potvrdilo,“ uvedl předseda ústeckého krajského soudu Ivan Elischer.

Podnikatel z Jílového Petr Matoušek, byl odsouzen ke čtyřem rokům vězení do věznice s dozorem. Podle soudu byl tím, kdo s nápadem a zpracováním dotačního podvodu přišel, byť stál v pozadí, protože zodpovědnost za obec má starosta Záruba.

Také Matoušek získal od soudu peněžitý trest ve výši 1 milionu korun. Pokud by nezaplatil 1 milion korun, musel by si za mřížemi odsedět dalších šest měsíců.

Matoušek se odvolal, starosta Záruba zastoupený u soudu jenom advokátem, se nemohl vyjádřit, proto si ponechal jeho advokát lhůtu.

Záruba byl odsouzen za zneužívání pravomoci veřejného činitele a za úvěrový podvod. Matoušek jde do vězení, zatím nepravomocně, za trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, a též za pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu v Prackovicích.

V případě Huntířova Matoušek byl odsouzen za pomoc při zneužívání pravomoci veřejného činitele a úvěrového podvodu.

Rozsudek lze shrnout do jediné věty: Podmínečně odsouzen je starosta za to, že uskutečnil to, co mu navrhl Matoušek. Protože sám od sebe by Záruba na mechanismus uskutečněného podvodu nepřišel a neměl by dostatečné znalosti, aby dotace z ministerstva pro místní rozvoj byla Huntířovu přiznána.

Soud zohlednil při výměře trestu, že část prací, na které byly dotace určeny, byla provedena.

Prackovický případ

Podle předsedy senátu Ivana Elischera Petr Matoušek jednal po dohodě s tehdejším starostou obce Prackovice nad Labem, již zemřelým Josefem Kodýtkem. Elischer uvedl: „Po 22. srpnu 2005 obec postihly prudké deště, v jejichž důsledku došlo k zanesení obecní dešťové kanalizace. V úmyslu získat zakázku související s opravou a vyčištěním kanalizace hrazenou zčásti z dotačního programu, jednal Josef Kodýtek v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. V rámci zadávacího řízení na akci „Oprava a vyčištění dešťové kanalizace v obci Prackovice“, oslovil osobně dva možné zhotovitele, kteří se předepsaného řízení zúčastnili svými nabídkami. Jako třetí možný zhotovitel se pod jménem podnikatele Z.Š. a bez jeho vědomí, tohoto řízení účastnil Petr Matoušek. Jeho nabídka jako nejvýhodnější 3. října 2005 zvítězila. Jako Z.Š, uzavřel s Prackovicemi smlouvu o dílo na opravu a vyčištění kanalizace za cenu 1 014 000 Kč.

Trestní senát řešil zásadní otázku

Rozsudek není pravomocný, odsouzení se odvolávají k vrchnímu soudu. Nelze vyloučit, že vrchní soud provede nějaké korekce v rozsudku. Občas se tak stává. Ale jisté je, že středeční rozsudek je významný tím, že reaguje na situaci, která byla na ministerstvu v souvislosti s dotacemi. Neboť před soudem úřednice ministerstva uvedla, že žádosti zpracovávalo několik administrátorů, ona sama zpracovala 1400 žádostí. Nebyl čas a možnosti při takovém množství žádostí detailně zkoumat jednotlivé žádosti. Proto věcná kontrola žádostí neprobíhala. Pro Ústecký kraj byl vyhlášen stav nouze vládou ČR. Nikdo nezkoumal, zda obce byly skutečně ohrožené. Proto Huntířov, ačkoliv nebyl přímo zasažen povodněmi, mohl podat také žádost, a ta byla administrativně obci přiklepnuta. Zda šlo o oprávněnou žádost, protože škoda přímo souvisela s živelní pohromou, musel nakonec rozhodnout ústecký krajský soud.

S mírnou nadsázkou lze říci, že trestní senát vedený předsedou Ivanem Elischerem opožděně nahrazoval práci, která byla v kompetenci ministerstva. Neboť ministerstvo se k problému postavilo benevolentně.

Starosta Kodýtek 11. října 2005 požádal za obec o poskytnutí dotačního titulu na živelní pohromy Ministerstvo pro místní rozvoj 2. prosince 2005 obci schválilo dotaci ve výši 608 000 Kč a Matoušek 12. prosince 2005 vystavil obci Prackovice nad Labem jménem Z.Š. fakturu č. 72005 na celkovou částku 1 014 000 Kč za vyčištění kanalizace, v níž uvedl číslo svého bankovního účtu, na nějž mu obec požadovanou sumu v prosinci 2005 ze svého rozpočtu uhradila. Fakturované práce Matoušek, natož Z.Š., který o tom nic nevěděl, neprovedli.“

Podle soudu nebylo možné zjistit, do jaké míry došlo k fakturovaným pracím, protože na to chyběly doklady, ze kterých by bylo patrno, že by Matouškova firma práce provedla. „Proto jsme neměli pochyby, že došlo k pletichám,“ zdůraznil Elischer.

Huntířovská voda

Matoušek a Záruba podle soudce Elischera chtěli získat finanční prostředky z dotačního titulu z programu „Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou“ vyhlášeného Ministerstvem pro místní rozvoj v souvislosti se stavem nouze, který pro území Ústeckého kraje vyhlásila vláda ČR na dobu od 2. do 19. dubna 2006.

Proto vyhotovil Matoušek žádosti o poskytnutí dotací na odbahnění rybníků v obci Huntířov a Nová Oleška. Peníze byly určeny také na opravu místních komunikací v Huntířově a Nové Olešce. Průvodní, technickou a rozpočtovou dokumentaci k plánovaným dílům nadhodnotili ceny všech tří stavebních akcí, a jež v žádostech uvedl vědomě v rozporu se skutečností, že obec Huntířov byla počátkem dubna či na jaře roku 2006 postižena několikadenními intenzivními dešťovými srážkami, jež naplavily zeminu do obou rybníků případně spolu s tající vrstvou sněhu významně poškodily místní komunikace.

Ministerstvo obci uvolnilo dotace na tři akce v celkové výši 5 468 000 Kč. Peníze šly na konto stavební firmě Matouška, se sídlem v Jílovém u Děčína.

Zaplaceno bylo 2 571 000 Kč za obnovu místních komunikací, 2 559 000 Kč za odbahnění rybníka v Nové Olešce, 338 000 Kč za odbahnění rybníku v Huntýřově.

Neoprávněným čerpáním dotačních titulů, podle předsedy senátu, způsobili celkovou škodu Ministerstvu pro místní rozvoj 5 468 000 Kč.

Ministerská varianta

Trestní senát ústeckého krajského soudu konstatoval, že odsouzení v žádostech uvedli údajně nepravdivé údaje, neboť obec Huntířov v období od 2.4.2006 do 19.4.2006, po které byl rozhodnutím Vlády České republiky ze dne 5.4.2006 vyhlášen pro území Ústeckého kraje nouzový stav, a ani bezprostředně předtím, nebyla obec postižena nadměrnými několikadenními dešti a tajícím sněhem, jak uvedli ve formulářích k žádostem o poskytnutí dotací.

Vláda vyhlásila stav nouze, který se vztahoval na celý Ústecký kraj. Proto Huntířov mohl požádat o dotaci kvůli pohromě, i když rozhodnutí hejtmana Ústeckého kraje obec přímo nezahrnovalo do území, které bylo prohlášeno za nebezpečné. Huntířov není jediným případem podobných povodňových akcí.

Zkrátka pro ministerstvo bylo v té chvíli rozhodující, že vláda vyhlásila stav nouze pro celý Ústecký kraj. Nebylo podstatné pro poskytnutí dotací krajské rozhodnutí.

S tím souhlasí i trestní senát. Ministerské širší pojetí stavu nouze bere jako nadřazené.

Jenže podle meteorologických údajů v dubnu 2006 nedošlo k intenzivním srážkám.

Nedošlo k mimořádnému rozvodnění toků kvůli intenzivním dešťům, v oblasti kolem Huntířova nebyly ani velké zdroje vody ve sněhové pokrývce, které by táním způsobily v obci nárazově významné škody.

Na jednání zastupitelství v roce 2006 se vůbec o nějakých záplavách nezmiňuje, ani nové zastupitelstvo v listopadu 2006.