Toho srpnového dne si vzal Miloslav batoh s nářadím a vyrazil. Přítelkyně ho nadšeně přivítala. „Hned se do toho dám,“ řekl Miloslav.

Spravil v bytě, co bylo zapotřebí. „Doufám, že tady nejseš autem?“ řekla přítelkyně a nalila mu skleničku kořalky.

Skleniček bylo nakonec víc a když Miloslav vyrazil na zpáteční cestu na nádraží, měl dosti nejistý krok.

Neblahé setkání

Miloslav seděl v hale mosteckého nádraží, času měl dost. Vlak do Chomutova dosud nepřijel. „Máš prachy?“ oslovil ho osmadvacetiletý Adam. „Nedám,“ odpověděl Miloslav. „Tak to neodejdeš z nádraží živej!“ sykl Adam. Po chvíli se Miloslav zvedl. Adam se otočil ke Zbyňkovi: “Jdeme na to!“ V podchodu si jich Miloslav všiml. Přidal do kroku. Nerovný zápas

Mužům neunikl. Adam chytil Miloslava pod krkem. “Já si to s tebou vyřídím!“ křičel. Následovaly rány pěstí do obličeje. Zbyněk Miloslava zezadu udeřil do zátylku. Ten zavrávoral a upadl. „Tu máš!“ křičel Adam a kopl ležícího Miloslava. Přidal se kopanci i Zbyněk. „A dej sem ten batoh!“ prohlásil Adam a strhl ho Miloslavovi z ramen.

Miloslav se těžce zvedl, šel všechno oznámit na železniční oddělení policie. „Jste opilý, jděte nejdřív k lékaři,“ řekli mu. Miloslav se rozhodl odjet do Chomutova, kde šel na policii.

„Odcizili mi batoh s nářadím a čipovými kartami do zaměstnání, rozbili mi brýle, přetrhli stříbrný řetízek a poškodili mobil, peníze se mi naštěstí neztratily. Mám škodu přes tisícovku.“ Rozjelo se vyšetřování a ruka spravedlnosti si Zbyňka i Adama brzy našla. Oba bez milosti putovali do vazby.

Soudní přelíčení

„Adam kopl poškozeného kolenem, pak ho kopal ještě na zemi. Já jsem poškozeného neudeřil,“ hájí se Zbyněk. „Já jsem je naopak od sebe odtrhával,“ dodá. Adam se brání: “V hale mně poškozený hrubě nadával, že jsem černej, doběhl jsem ho v podchodu a řekl mu, že příště ho oznámím policii pro rasismus. To Zbyněk ho napadl.“

Soudce čte z jeho výpovědi u policie, kde se doznal, že dvakrát poškozeného kopl a čtyřikrát udeřil do obličeje. „Přiznávám to,“ rezignuje nakonec Adam. Předstupuje Miloslav: “Bezpečně poznávám obžalovaného Zbyňka. Ten mě napadl zezadu.“

Bezdomovec, který je stálý obyvatel nádraží, vypovídá: “Viděl jsem, že se pere tenhle s poškozeným.“ A ukazuje na Zbyňka. „Víc nevím, ten den jsem vypil dva litry rumu,“ dodává. Ukazuje se, že Adam si poslední trest za loupež odpykal před desíti měsíci. A tak slyší, že si jako zvlášť nebezpečný recidivista půjde odpykat 8 let. Zbyněk odchází s trestem dva a půl roku a pak bude vyhoštěn do Polska.

„Podávám odvolání,“ dá se slyšet Adam. Nedávno u krajského soudu neuspěl. Odvolání bylo zamítnuto.

Arnošt Herman