Jinak se může stát, že se nechtěně zapletete do obchodu, u kterého není jisté, zda neskončí podvodným jednáním. I vůči vám. Takovou tendenci bylo možné vystopovat z jednoho soudního příběhu.

Vše je trochu jinak

Již jsme informovali, že během května a června probíhal u ústeckého krajského soudu proces, ve kterém měl Marek Popelka (1976) z Ústí n. L. podle obžaloby způsobit obchodním partnerům škodu za 14 882 501,50 Kč.

Podle obžaloby se jednalo o zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. V takovém případě člověku hrozí trest odnětí svobody na pět až deset let.

Jenže Popelka byl odsouzen jenom k trestu v trvání tří let. Přitom se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let. Čili jednalo se o mírný trest. Jedné společnosti měl vrátit jenom částku 4 162 596 Kč coby náhradu škody.

Čelil podvodu?

Popelka u soudu tvrdil, že skryl peníze před obchodními společníky, protože se nepohodli, a obchod, který uskutečnil, mu připadá jako určitý typ daňového podvodu. To, co bylo zpronevěrou, nakonec působilo jako určitá sebeobrana před daňovými i finančními problémy.

Trestní senát uznal, že obchodní „příběh", do kterého se zapletl, byl značně nestandardní. Proto, ačkoliv jeho chování mělo všechny znaky vážného zločinu zpronevěry, skončil soud jenom podmínečným odsouzením.

Připomeňme jakému problému Popelka čelil. Popsali jsme ho již na začátku procesu. Dnes ho připomeneme, protože je zároveň návodem čtenářům, čemu se vyhnout:

Obchod jako past

Obžalovaný Popelka u soudu popsal, jak se stal obětí podvodu. Na konci příběhu byl strach obžalovaného, že dodavatel ho podvedl. Zadržením peněz se jenom bránil před podvodným jednáním.

Na počátku bylo sjednání obchodu, kdy Popelka měl dělat prostředníka při dodávce telefonů jedné pražské firmě. Původní dodavatel nemohl telefony dodat přímo, protože s vedením obchodní firmy v Praze byl údajně rozhádaný.

Popelka vložil do transakce zálohu svých 5 milionů korun. Potom mu třikrát jeden podnikatel přivezl krabice s telefony do Ústí n. L., odkud místní spediční firma odvezla přístroje do pražské prodejní firmy. Ve hře byly miliony korun čili sta tisíce eur.

Pražská obchodní společnost zaplatila za dodávku telefonů. Popelka dostal zaplaceno za dodané telefony, jenže nedostal od dodavatele dodací listy. Popelka požadoval, aby dělal prostředníka v prodeji české, tedy tuzemské firmě. Zdůrazňoval to, aby měl jistotu, že nebude muset provádět komplikované zdanění transakce.

Konspirativní zápletka

Jenže potom se dozvěděl, že dodávka byla od slovenské firmy. Začaly spory. Dodavatel mu poskytl nějaké slovenské faktury, což odmítl. Bylo mu slíbeno, že budou vyrobeny české papíry, ale k tomu nedošlo. Dodavatel telefonů chtěl své peníze, ale Popelka musel řešit, co s třímilionovým zdaněním této transakce?

Nakonec se nepohodli, protože dodavatel se dozvěděl od obžalovaného, že obchod, který uskutečnil, mu připadá jako určitý daňový podvod.

Následovala účetně konspirativní zápletka. Obžalovaný Popelka skryl peníze na několika účtech, aby se dodavatel a jeho komplici nedostali k utrženým penězům.

Údajně měli lidé napojení na dodavatele telefonů donutit jednoho Popelkova příbuzného, aby jim z banky vydal peníze, ale Popelka již peníze vyvedl z bankovního konta, takže nezískali nic. V jiném případě údajně hrozilo nebezpečí únosu, a kontroverzní událost se dostala až ke státnímu zástupci a k soudu.

Slovo proti slovu

Popelka se měl dopustit zpronevěry, ale z čeho vycházet? Smlouva o dodání a přeposlání telefonů v milionových hodnotách pražské firmě neexistuje. Šlo o ústní dohodu beze svědků mezi dvěma muži, kteří se léta znali.

Ani Popelka nemá žádný doklad na to, že do obchodu vložil svých vlastních 5 milionů Kč. Vložil je do dohodnutého obchodu po ústní dohodě a beze svědků.

Čili při výsleších svědků a obžalovaného jde o slovo proti slovu. Lze za takové situace dokázat zpronevěru? Odpověď dal rozsudek.