Obě dívky se bavily a poručily si další víno. Když tu k nim přistoupil pětatřicetiletý Robert a v ruce držel přeloženou pětistovku. Udělal prosebný obličej: „Děvčata, nerozměnily byste mi pětistovku?" Alena zavrtěla hlavou: „Nemám drobné!" A Věra řekla, že nemá peníze. „Jděte si ji rozměnit k číšníkovi!" dodala Robert nesouhlasně vyšpulil rty: „Za ním nemůžu, protože mu dlužím…"

Pan Neodbytný

Bylo krátce po půlnoci, když zavolala Alena číšníka: „Platím!" Číšník jí vrátil na tisícovku dvě dvoustovky a dvě stovky. Tenhle okamžik neušel Robertovi, který seděl s partou u druhého stolu.

Hned kvačil za odcházející Alenou: „Moc prosím a smutně koukám. Nemohla byste jít se mnou ven a teď mi rozměnit tu pětistovku?" A před očima jí zase držel přeloženou bankovku.

Dosáhl svého

Před hernou nebylo moc vidět a Alena vytáhla peněženku, dala Robertovi dvě dvoustovky a jednu stovku, převzala přeloženou pětistovku a zastrčila ji do peněženky. „Dík, děvčata!" volal za nimi Robert, když zmizel v jedné tmavé uličce.

„Nezajdeme někam ještě na kafe?" řekla Alena, Věra váhala. „Jen pojď!" vzala ji za ruku Alena.

Velké překvapení

V baru si daly kávu. Věra se zvedla: „Teď už musím jít!" Alena zavolala vrchního: „Zaplatím!" Vytáhla peněženku a vyndala složenou pětistovku. Vykulila oči, protože se nestačila divit: Bankovka byla potištěna pouze z lícové strany, na rubu byla bílá! Celá zmatená vylovila za kávu drobné. „Jdeme na policii!" řekla rezolutně.

Účtování

Najít podvodníka Roberta nebyl problém. Jako známá firma putoval Robert do vazby a pak před soud. Tam se ukázalo, že má v podmínce trest dva roky a dosud nenastoupil předchozí nepodmíněný trest za podvod ve výši dvou let.

Roberta přišla falešná pětistovka draho, slyší, že mu soud vyměřil souhrnný trest tři a půl roku ve věznici s ostrahou. „Já nevěděl, že je padělaná, dostal jsem ji za úklid od Vietnamce," napsal do odvolání. To však krajský soud nedávno v plném rozsahu zamítl.

Zpracoval Arnošt Herman