Ve ztichlé ulici nedaleko Holárkových sadů v Lounech vyřkl 47letý útočník tuto větu: „Vzals mi rodinu, je mi všechno jedno, stejně si jdu sednout!“ A pak několik minut bodal a řezal po celém těle 41letého muže.

Lovecký nůž s čepelí dlouhou 15 centimetrů byl vybavený i zuby, pořídil si ho nedávno a nosil stále v batohu při nočních toulkách městem. A jak ukázalo vyšetřování, v mobilu měl při tom uloženou fotku espézetky soka. Nebýt jeho urputné obrany a rychlého zásahu záchranářů zavolaných svědky i profesionálního lékařského zákroku, pobodaný si neodnesl jen trvalé následky. Mezi ně patří částečná ztráta zraku a omezená hybnost pořezaných rukou. Podle znalců z oboru lékařství byl napadený vážně ohrožen na životě, z těla mu dokonce vyhřezaly vnitřnosti.

Obžalovaného k útoku dovedl výbušný mix: životní frustrace z aktuální osobní situace, žárlivost na nového druha jeho bývalé ženy a zklamání z odcizování jejich nejmladší dcery.

Za otřesný zločin vyměřil ve čtvrtek 28. ledna krajský soud v Ústí nad Labem 12 let, státní zástupce navrhoval ještě o dva víc.

Senát muži uložil trest na spodní hranici trestní sazby s přihlédnutím k jeho dosavadnímu čistému rejstříku i tomu, že žárlivost nepovažuje za zvlášť zavrženíhodný motiv k pokusu o vraždu. Rozsudek nad zločinem, k němuž došlo loni 9. července v noci, je zatím nepravomocný, obhájce i státní zástupce si ponechali lhůtu na případné odvolání.

Obžalovaného k soudu přivezla eskorta z vazební věznice v Litoměřicích. Už na začátku líčení v první polovině ledna se přiznal. Odmítal však, že by jednal s předchozím rozmyslem, jak tvrdila obžaloba. Senát však rozhodl, že se o vraždu nepokusil v afektu, jak se muž ohajoval. Ale že jednal racionálně. „Nešlo o nůž, který běžně člověk nosí při sobě,“ podotkl předseda Roman Felzmann k vražedné zbrani. Kromě vězení musí útočník zaplatit vcelku skoro milion pojišťovně a poškozenému za náklady na léčbu, majetkovou škodu a nemajetkovou újmu.

Státnímu zástupci kromě jiného nepřišlo dostatečné, jak obžalovaný projevoval lítost. Přestože dobře věděl, jak moc svým jednáním ovlivnil poškozenému život. Jestli se zadaří resocializovat odsouzeného, přitom podle žalobce Vladimíra Jana souvisí i s jeho adekvátním zpětným pohledem na trestný čin. Podle státního zástupce útočil takto urputně zbytečně, pokud mu šlo hlavně o to vymoct si kontakt s nezletilou dcerou. S ní se totiž mohl vídat. „Všechno mohlo být v pořádku, nebýt jeho pomstychtivosti,“ konstatoval Jan.

Obhájce měl jiný názor na to, jestli poškozený projevil lítost. A i po skončeném dokazování ještě v závěrečné řeči trval na tom, že k zločinu došlo bez rozmyslu. „Chtěl se s ním domluvit, případně poprat,“ vrátil se k osudovému impulzu advokát Pavel Děrka a navrhoval mu jen 10 let. Také obžalovaný znovu tvrdil, že lituje, i když připustil, že to možná úplně nevyzní. „Nejsem žádný řečník, což se projevilo i tady u soudu. Nejsem ale agresor,“ řekl. „Co se stalo 9. července, poznamenalo doživotně nejen poškozeného, ale i mě. Myslel jsem si, že po pokusu o sebevraždu a odchodu z domova už nemůžu spadnout na větší dno. Mýlil jsem se,“ uzavřel nepravomocně odsouzený.