Státní zástupce ho viní, že od února do května 1998 jako fyzická osoba podnikající pod obchodní firmou Jan Kučera se sídlem v Rybitví nakoupil od Turků textilní zboží a domácí obuv. Zboží přivezl z Istanbulu a z dalších míst do Čech k prodeji.

Vyšetřovatelé zjistili, že nakoupil zboží za vyšší cenu a ve větším množství, než přiznal u celního úřadu. Zkrátil tím clo a daň z přidané hodnoty. Celkem uskutečnil podle obžaloby 24 podezřelých dovozů.

Jeden z mnoha

Kučera stojí před soudem sám. Jeho spoluviníci, tzv. velké ryby, mají v péči pražské soudy. Ve velkých machinacích s dovozem zboží z Turecka byl Kučera jenom malou rybou, víceméně figuroval jako bílý kůň. Z velkého nelegálního byznysu měl jen drobky.

Obžalobu podalo Městské zastupitelství v Praze, oddělení ekonomické kriminality, ale podle místní příslušnosti je případ souzen v Ústí nad Labem, protože ke spáchání podvodu došlo v působnosti celních úřadů v Ústí nad Labem a Chomutově.

Z hlediska času se jedná o poněkud vousatý příběh k trestnému činu údajně došlo v roce 1998, obžaloba byla vypracována v říjnu 2010, soudní spisovou značku dostala v roce 2011, a soud probíhá v tomto čase.

Státní zastupitelství tvrdí, že Kučera státní pokladnu připravil téměř o 21 milionů korun. Před soudem se Kučera doznal, že vyřizoval záležitosti pro jiné, a teď na to doplácí.

Znaleckým zkoumáním kriminalisté došli k něčemu jinému, než bylo uvedeno na fakturách předložených celníkům. Rozdíl mezi deklarovaným a skutečně dodaným zbožím šel do kapes obchodníků a něco málo z toho měl i obžalovaný.

Kučera se k některým podpisům na dokladech nezná. Vyřizoval doklady, ale i jel pro zboží pro jiné obchodníky. Ale „ti jiní" mezitím ztratili paměť a moc si toho nepamatují. Nebo dokonce Kučeru neznají.

Například u dovozu z 24. února 1998 Kučera uvedl, že podpis plné moci není jeho, auto bylo turecké. Taktéž u dovozu ze 3. února 1998 osoby spojené s dovozem nezná, kamion sám nepronajímal a nevystavoval plnou moc pro spedici na Slovensku.

Divoký příběh

Podle jeho popisu událostí dovoz zboží z Turecka v devadesátých letech byl poněkud divokým povoláním. Na ekonomické kriminálce vyprávěl již v přípravném řízení smutný příběh o krušné roli malého dopravce.

Dovoz textilního zboží a obuvi z Turecka tak jak divoce probíhal, byl již v běhu prý od roku 1991. Například jeho první zkušenost s dovozem zboží byla taková: Přijel na parkoviště v Turecku, aniž byl s někým domluven a čekal. Objevil se tam obchodník, který nakoupil zboží, to mu zabalili, přijelo turecké auto, zboží naložilo a odvezlo na parkoviště. Tam bylo zboží přeloženo na Kučerův český kamion.

Kučera odvážel zboží, které se již nevešlo na jiné předem dohodnuté vozidlo. K dohodě o ceně za dovoz došlo buď na parkovišti, nebo obchodník a řidič byli partneři s dohodnutou cenou. On sám vezl 80 balíků, za každý dostal 1000 korun.

Někdy jezdili do Istanbulu jenom řidiči, kteří vše vyřizovali i za dopravce.

Na turecké hranici dostal dokument deklaraci, tu vyplnil, a musel tam zaplatit celníkům úplatek za provezení zboží. Podobně i v Bulharsku a dále, vždy chtěli na hranicích celníci úplatek. Na maďarské hranici bylo vozidlo zaplombováno a jelo až k českým obchodníkům, kde zboží vyložil. Režie a výdělek 80 000 Kč znamenaly, že mu již nezbyly peníze na clo a DPH. Takový byl začátek jeho příběhu. Postupně začal spolupracovat s obchodníky, až nakonec skončil (podobně jako oni u jiných soudů) před ústeckým trestním senátem.

Doklady jako důkaz

Jisté je, že příběh dováženého zboží a faktur je pro laika džunglí a soudu není co závidět rozplétání souvislostí. Nicméně Kučera popsal, co se stalo. Z účetnictví obžalovaného, které bylo zajištěno, vyplývá, že řidič kamionu Kučera a podnikatel v jedné osobě měl u sebe originální faktury, nákladové listy a řadu dalších dokladů.

Z dokumentů je zřejmé, že věděl, jaké zboží bylo dopravováno a co předkládá na celnici za doklady, jak probíhal dovoz zboží a které dovozy zboží zakládal do účetnictví.