Kauza, která se táhla od roku 2014, vyvrcholila v úterý u odvolacího soudu v Praze. Ten potvrdil rozsudek ústeckého krajského soudu, podle něhož je Věra Marešová nevinná.

VELMI SILNÝ DOJEM

„Nikoho jsem neusmrtila, nikomu jsem nepomohla zemřít, nikomu jsem neublížila, ani jsem nechtěla ublížit. Prostě byla jsem v nesprávný čas na nesprávném místě s nesprávnými lidmi, já si to neumím jinak vysvětlit," řekla Marešová v úterý u soudu v závěrečné řeči. Když odcházela ze soudní síně, dodala: „Je to velmi silný dojem a musím ho nejdřív vstřebat."

Obžaloba tvrdila, že Marešová zabíjela nemocné z jednotky intenzivní péče draslíkem, aby si ulehčila práci. Státní zástupce pro ni v hlavním líčení před ústeckým krajským soudem požadoval doživotní trest vězení. Jenže neuspěl. Nyní státní zastupitelství usilovalo o vrácení kauzy k novému projednání a doplnění dokazování. To ale odvolací soud odmítl.

Žalobce se původně opíral o posudek dvou znalců, jejichž závěry ale odmítli zpracovatelé revizního posudku z olomoucké fakultní nemocnice. Podle nich se tvrzení o otravě draslíkem nepotvrdilo a úmrtí pacientů byla očekávatelná.

„Filozofie řízení, jak ho prováděl krajský soud, je nám velice blízká. V podstatě se vším, co uvádí v napadeném rozsudku, se můžeme ztotožnit," zdůvodnil rozhodnutí předseda senátu Michal Hodoušek s tím, že není jisté, zda se tyto případy staly.

Soud se točil kolem šesti úmrtí, z nichž byla Marešová obviněna. Na podivná úmrtí v roce 2014 upozornila přímo Lužická nemocnice.

VÍCE NEŽ ROK VE VAZBĚ

„Z mého pohledu to je rozsudek, který byl očekávatelný. Revizní posudek byl precizně vypracovaný. Pokud by nebylo onoho nešťastného prvního posudku, mohl být tento případ uzavřen tak, jak řada jiných nejen ve zdravotnictví a před soud by se vůbec nedostal," řekl Deníku Darek Šváb, který stál v té době v čele Lužické nemocnice jako ředitel.

Trestní oznámení na Věru Marešovou bylo podáno jménem Lužické nemocnice. Její vedení tehdy nemělo podle Švába nemělo jinou možnost.

Okamžitě poté se rozjelo policejní vyšetřování. Věra Marešová skončila ve vyšetřovací vazbě, odkud byla po čase propuštěna, pak se do ní ale vrátila. Dohromady strávila Marešová ve vazební věznici více než jeden rok. Na svobodu se dostala až během soudního líčení u krajského soudu – už tehdy se ale mluvilo o tom, že bude soudem osvobozena. Což se nakonec také stalo.

„Jsem rád, že to tak dopadlo, teď teprve může zase začít pořádně žít," říká rumburský místostarosta Alois Kittl, který celou kauzu sleduje od začátku. „Trochu jsem to očekával," dodal.

To, že by se Věra Marešová vrátila do Lužické nemocnice, kde dříve pracovala, je ale krajně nepravděpodobné. V průběhu soudního jednání v Ústí nad Labem totiž vypovídala řada jejích sester i ostatních zaměstnanců špitálů. A výpovědi jejich kolegů mnohdy nebyly vůči ní lichotivé.

Věru Marešovou navíc Lužická nemocnice nevyhodila, odešla dobrovolně. „S paní Marešovou nemáme žádné vazby již od léta 2014. Tehdy ukončila pracovní poměr na vlastní žádost," řekl ředitel Lužické nemocnice Petr Dubravec.