Chtěl zpátky své dítě, řádil jak černá ruka. 36letý Josef P. loni v říjnu odmítl v Mostě vrátit nezletilou dceru její matce, které soud svěřil dívku do péče. Své požadavky doprovázel výhrůžkou, že dceři v bytě aplikuje pervitin. „A následně vezme kanystr s benzinem a zapálí to tam,“ popsala státní zástupkyně Barbora Jorová. Muž nakonec po vyjednávání s policisty vydal bývalé partnerce vyděšenou a pomočenou dceru. Pár dní nato ale neváhal v dalším konfliktu přiložit dívce kuchyňský nůž ke krku. A vyhrožovat ženě, že ji i sebe zabije, pokud neudělá, co chce. Také ji kousnul do obličeje a vyhrožoval zapíchnutím tužky do břicha. Když ji v prosinci 2020 vylákal k schůzce pod záminkou předání alimentů, vytáhl na ni železný hák.

Od té doby je ve vazbě a nejspíš v srpnu ho čeká hlavní líčení. V uplynulých dnech muž neúspěšně žádal krajský soud v Ústí, aby ho do té doby z vězení propustil. „Je zde obava, že by mohl trestnou činnost opakovat,“ vysvětlila zamítnutí žádosti senátem žalobkyně, která obviněnému navrhuje nepodmíněný trest okolo poloviny trestní sazby 5-12 let za nejzávažnější z pěti trestných činů. Mostecká kauza je silná káva i pro severočeskou justici, braní rukojmí není obvyklá trestná činnost, kterou by řešili na krajském státním zastupitelství. Zvlášť když je rukojmím vlastní dítě.

Že dokáže zášť dovést dřívější partnery k obtěžování, vyhrožování i stalkingu a neváhají přitom použít vlastní dítě, potvrzují pracovníci intervenčních center pro osoby ohrožené domácím násilím. „Vyhrožují, že dítě spadne do žumpy na zahradě, najíždějí na druhého rodiče autem, když je u toho potomek, jedou s ním schválně v autě 190, případně dítě unesou či odvezou tajně mimo dosah a bez souhlasu druhého rodiče. Ale toto je brutální,“ podotkla k mostecké kauze Martina Vojtíšková, vedoucí intervenčního centra v Ústeckém kraji. V „mírnějších“ případech, kdy agresora nepošlou za mříže, soud může nařídit zákaz kontaktu nebo vstupu do bytu ohrožené osoby. „Zvláště v případech, kdy není nařízena vazba jako jedno z ochranných opatření soudu ve zvlášť závažných trestných činech,“ dodala Vojtíšková.

Mostecký případ hodnotí jako extrém v „rodičovských válkách“ o děti i pražský párový a rodinný terapeut Michal Kniha. Ačkoli se v praxi setkává s případy, kdy se předávání dětí neobejde bez fyzických napadání či asistence policie. Obvykle za tím stojí muži. „Rozpad rodiny je obrovská krize. Lidé přicházejí o majetek a někdo považuje dítě za to poslední a nejcennější,“ vysvětlil Kniha. Potomky si rodiče obou pohlaví někdy berou jako rukojmí pomyslně, když je nepřímo či přímo citově vydírají. „Děti bývají tlačeny do Sophiiny volby mezi tátou a mámou,“ potvrdil terapeut.