„Je to komplikovaný příběh obchodování s Nemethovou pohledávkou za stovky milionů korun. Je plný paradoxů. Takových soudních jednání není mnoho," vzpomíná na proces předseda senátu ústeckého krajského soudu Ondřej Peřich.

Státní zástupce obvinil členy představenstva společnosti Setuza Aleše Volfa, finančního ředitele, Pavlu Činátlovou (přítelkyni Tomáše Pitra ovládajícího Setuzu), Radovana Macka, výrobního ředitele Setuzy, a Stanislava Sochora, že způsobili škodu velkého rozsahu. Měli se toho dopustit svým rozhodnutím v prosinci 2001 o nákupu a částečném splacení (272 985 000 Kč) části tzv. Nemethovy pohledávky.

„Problém byl, že Nemethovu pohledávku nebylo možné považovat za podvod. Byla sice uznána nedůvěryhodnou, ale nic více," uvedl Peřich.

Nemethova karta

Ve zkratce lze uvést, že know-how právníka Nemetha, dle jeho tvrzení, bez jeho souhlasu v objemu 54 828 020 550 Kč užila banka IPB a dluh právník vymáhal po nástupci bance ČSOB. A ještě chtěl závratnou smluvní pokutu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 6. 2000 mezi JUDr. Věslavem Nemethem a společností Goldfund Financial LLC, zahraniční postupitel se tím teoreticky stal věřitelem banky ČSOB.

JUDr. Nemeth byl zažalován, že pohledávkou, kterou vyžadoval po ČSOB, se dopustil podvodného jednání nejméně za 7 232 964 055 korun.

V dubnu 2006 si tehdy devětačtyřicetiletý Nemeth vyslechl osvobozující rozsudek u pražského městského soudu. Soud měl sice podezření, že se Nemeth trestné činnosti dopustil, skutek popsaný v obžalobě ale podle něj trestným činem není.

Čili obchodování s Nemethovou pohledávkou nebylo trestným činem, a nebylo tudíž proč soudit také lidi z představenstva Setuzy.

„Obchodní soudy pouze zpochybnily legitimitu pohledávky, a ta je nevymahatelná. Kdo si část pohledávky koupil, aby si ji započetl vůči dluhu, který měl u ČSOB, tím nakonec prodělal jako Setuza," vzpomíná soudce Peřich na právní hlavolam.

Peřich dodal: „Čili v té době nebyla možnost započtení pohledávky vůči ČSOB ničím zpochybněna. Prostě Setuza vlastnila pohledávku, kterou měla zaplatit banka, a ta se rovnala pohledávce, kterou měla zaplatit Setuza bance. Tedy z hlediska dluhů byl poměr 1:1. Obžalovaní uvažovali, že zánik započtených pohledávek v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, nastane okamžikem, kdy se setkaly," zdůraznil Peřich.

Řadu let vrchní soud odmítal tento závěr přijmout. Nakonec v roce 2013 byl ústeckým krajským soudem vydán rozsudek, jenž lze nazvat kompromisem.

Rozsudek

Aleše Volfa ústecký krajský soud nakonec uznal vinným, že od ledna 2002 do září 2002 jako předseda představenstva a finanční ředitel ústecké Setuzy nevykonával svou působnost s péčí řádného hospodáře. Způsobil škodu firmě za nejméně 50 milionů korun. Volf byl odsouzen na dva roky do vězení s podmínečným odkladem na tři roky.

Byl odsouzen, protože nesl odpovědnost: Obžalovaní se společně dohodli na tom, že problematika shromáždění podkladů pro konečné řešení ve věci závazků Setuzy vůči ČSOB bude výlučně v kompetenci obžalovaného Volfa. Odsouzený Volf měl informovat ostatní o spornosti Nemethovy pohledávky.

Ostatní členové rozhodovacího týmu tehdejší Setuzy byli zproštěni obžaloby. Pitrova přítelkyně Pavla Činátlová se nedopustila trestného činu, trest nepostihl ani Radovana Macka a Stanislava Sochora.

Neuvěřitelné, ale reálné

Neumíme si vůbec představit, že by někdo uvažoval o velké miliardové rošádě. Přesto Setuza koupila pohledávku ve výši 1 865 000 000 Kč. Setuza dluží ČSOB 1 852 908 419,30 Kč, takže pohledávky jsou tím vyrovnány a Setuza nedluží?

Ačkoliv znal Aleš Volf postoj banky ČSOB, která namítala, že pohledávka zakoupená od společnosti Goldfund Financial LLC nikdy nevznikla, Setuza za pohledávku zaplatila minimálně 55 milionů korun.

Ostatní obžalovaní svým rozhodnutím způsobili škodu podniku Setuza ještě „jenom" za 272 985 000 Kč, ale trestní senát krajského soudu dospěl k rozsudku, že tato škoda není trestným činem.

„Pro nás to je neuvěřitelné, ale skutečně jde o reálný příběh," dodal Peřich.