Krvavý duben 1945: Partyzáni na Moravě se vymkli kontrole, následky byly drsné

Na jaře 1945 se stala ochrana železnic jedním z hlavních problémů okupační správy protektorátu. Útoků na železnici přibývalo už od poloviny roku 1944 v souvislosti se sílícím partyzánským hnutím a na jaře 1945 představovaly největší a nejdůležitější diverzní činnost, kterou partyzáni na dosud okupovaném území prováděli.

Němci reagovali zakládáním ad hoc jednotek střežících tratě a důležitá místa na železnici, jako mosty, nádraží nebo důležitá křížení. Tyto jednotky se už neskládaly jen z členů železniční stráže, ale tvořila je i armáda a příslušníci Waffen-SS, pořádkové policie, bezpečnostní policie a Volkssturmu. Na Moravě, kde byla vzhledem k blízkosti fronty partyzánská činnost nejintenzivnější, vznikl dokonce zvláštní inspektorát ostrahy tratí, jehož šéf disponoval zvláštními pravomocemi, měl všechny jednotky ostrahy pod svým velením a zodpovídal se přímo K. H. Frankovi coby státnímu ministru pro Čechy a Moravu.

Dokázal zajmout Hitlerova generála. Přesto byl partyzánský oddíl Olga plný sporů

Přes všechna tato opatření však železnice začala pro Němce představovat starost přerůstající přes hlavu. Přestávali ji mít pod kontrolou a během jara 1945 se o tom začali téměř denně přesvědčovat. Už v březnu 1945 prakticky neminul den, aby na některé ze strategicky důležitých tratí nedošlo k útoku nebo sabotáži. Březnové akce však byly jen předzvěstí velké ofenzívy, jež se proti dopravě na všech nejdůležitějších tratích spustila během dubna 1945.

Partyzánská válka

Právě duben 1945 se stal obdobím, kdy se na území Moravy partyzánské akce už zcela vymkly jakékoli kontrole ze strany okupačních úřadů a přerostly ve skutečnou partyzánskou válku, srovnatelnou se zeměmi, kde se partyzánská forma boje rozvinula nejvíce. Mezi klíčové body, o něž se bojovalo, patřila právě železnice.

Už 2. dubna pět minut po půl páté ráno provedli partyzáni Žižkovy brigády pumový útok na trati trati Hranice – Valašské Meziříčí. Nálož explodovala pod koly osobního vlaku 703. Lokomotiva se převrátila, služební vůz a tři vagóny včetně poštovního vykolejily. Vážně zraněn byl jeden člověk.

Masakr 19 civilistů v Salaši na konci války zůstává opředený tajemstvím

O dva dny později udeřila skupina znovu, tentokrát na trati Přerov – Hranice mezi Velkými Prosenicemi. K výbuchu došlo ve 2.40 hodin během průjezdu nákladního vlaku, tentokrát bohužel bez velkého účinku – došlo jen k lehkému poškození lokomotivy a trať byla do necelých sedmi ráno průjezdná pouze v jednom směru.

Třetí akce za to představovala skutečný boj. Asi 70 partyzánů obsadilo v noci z 8. na 9. dubna zastávku Police na trati Valašské Meziříčí –Bystřice pod Hostýnem a necelou hodinu po půlnoci tu zastavili projíždějící transport maďarských vojáků, na který ihned zahájili palbu. Následovala třičtvrtěhodinová přestřelka, v níž jeden Maďar padl, jeden byl těžce a tři lehce zraněni. Zaměstnanci železnice nahlásili bitvu četníkům z Valašského Meziříčí, kteří uvědomili esesácká komanda. Na místo tak dorazilo deset esesáků spolu se dvěma německými policisty a třemi českými protektorátními četníky a nastala poněkud tragikomická situace. Maďaři z vlaku si totiž spletli dorazivší vojáky s partyzány, kteří se mezitím stáhli, a zahájili na ně palbu – odnesl to jeden příslušník německé Schutzpolizei, který dostal kulku do hlavy.

Vypálíme obec, křičeli nacisté. Slovenští generálové se před 75 lety obětovali

Obdobná akce proběhla 10. dubna v Loučce, kde zhruba 200 partyzánů přepadlo četu maďarské armády. Partyzáni zapálili žebřiňák naložený senem a povoz, v přestřelce zranili jednoho vojáka a zmocnili se samopalu, 20 pušek a většího množství munice.

Týž den na jiném místě došlo k vůbec největšímu partyzánskému útoku na železnici v protektorátu, který Němcům přinesl nejen materiální ztráty, ale především velké ztráty na životech.

Největší útok proti trati

Útok se uskutečnil na trati Brno - Jihlava na 195. kilometru a jeho cílem se stal 38 metrů dlouhý železniční most u Helenína.

"Most byl vyhozen do povětří krátce před průjezdem vojenského transportu wehrmachtu, lokomotiva a vagony se zřítily ze zničeného mostu," zmiňuje badatel Vojtěch Šír v článku Útoky na železniční dopravu v Protektorátu Čechy a Morava.

To bude pěkný bordel! řekl Koněv. Před 75 lety došlo ke krvavé dukelské operaci

Následky byly drsné. Podle hlášení jihlavského okresního hejtmana z následujícího dne zahynulo při útoku minimálně 51 lidí, 124 jich bylo zraněno. Některá zranění byla navíc zřejmě smrtelná a několik obětí se zřejmě našlo později, protože pozdější hlášení už udávalo 65 mrtvých a 115 zraněných.

Jak ke zničení mostu došlo? Počátkem dubna se na most zaměřila pozornost pětičlenného úderného oddílu partyzánů vyčleněného z partyzánské jednotky Jermak, operující na Českomoravské vrchovině. Tato jednotka získala koncem března díky úspěšnému sovětskému leteckému výsadku, provedenému u obce Věstínek, zbraně a materiál včetně trhavin, které se rozhodla použít právě pro útoky proti železniční infrastruktuře.

Helenínský most si vytipovala jako nejslabší místo na brněnsko-jihlavské trati, jehož narušením mohla zásadně zkomplikovat přesun německého vojenského materálu a sil na blížící se frontu.

Výbušninu k mostu dopravili partyzáni zřejmě už v noci z osmého na devátého dubna povozem, který s vymyšlenou legendou pro případ kontroly poslali z Moravských Budějovic. Současně se k místu vydal úderný oddíl vyzbrojený samopaly, pistolemi a především roznětkami k trhavině, který měl odpálit most, jakmile přes něj pojede vojenský transport s posilami wehrmachtu k obklíčené Vídni. 

Večer 10. dubna partyzáni nastražili nálož na brněnské straně mostu s tím, že věděli, že vojenský vlak by měl vyjet před půlnocí z Jihlavy.

Krutá odplata za masakr vojáků. Velitele esesáků po 32 letech upálili v domě

K výbuchu došlo ve 23:40. Vlak z Jihlavy vyjel o pět minut později, přestože lokomotivní personál i vojáci wehrmachtu detonaci podle pozdějších svědectví slyšeli. Nepředpokládali však pravděpodobně, že jde o útok na trať. Vagony tažené lokomotivou s tenderem napřed a naplněné vojáky wehrmachtu ze Sárska směřovaly k mostu, který se na první pohled jevil nepoškozený, ale jeho mostní konstrukce byla zásadně narušená. Když na něj těsně před půlnocí najel vlak, most povolil.

Lokomotiva se převrátila a strhla dva vozy na sebe a na násep. Třetí, čtvrtý a pátý vagon pokračovaly setrvačností v cestě a zřítily se do řeky Jihlavy, která byla hluboká dva až dva a půl metru. Šestý vůz se převrátil na levém nábřeží řeky, další čtyři narazily do mostní konstrukce a do místního nového skladiště. Jeden vagon zůstal částečně viset přes zničený most. Pouze dva zůstaly na kolejích a mohly být odtaženy. 

Vedle zabitých německých vojáků, kteří citelně chyběli slábnoucím německým oddílům, bylo klíčové velké poškození trati, které vylučovalo její rychlé opětovné uvedení do provozu. "Provoz přerušen asi na 14 dní. Osobní doprava udržována přestupováním, nákladní provoz až na další zastaven. Trať pro nedostatek personálu nestřežena," uvádí k tomu rezignovaně ve svém hlášení z 12. dubna 1945 inspektor ostrahy tratí na Moravě major Ahlers.

Válka nekončí

Jen den po této největší diverzní akci sovětských a moravských partyzánů explodovala na téže trati další nálož, tentokrát na železničním mostě mezi Kralicemi a Rapoticemi. Tento útok proti trati vykolejil lokomotivu a deset vagonů, mostní konstrukce se zřítila do řeky. Trať mezi Brnem a Jihlavou se stala definitivně nesjízdnou a vlaky musely být přesměrovány na objížďku přes Tišnov, Nové Město na Moravě, Žďár a Německý Brod.

"Dalšími častými destrukcemi Jermak podstatně omezoval průjezdnost tratě Česká Třebová – Brno. Celkem vykolejil 23 vlaků a při tom vyřadil z trvalého používání 23 lokomotiv a 167 vagonů," zhodnotil přínos partyzánské skupiny Jermak v této oblasti ve své práci z roku 2015 badatel Radek Svoboda.

Před 75 lety skončilo běsnění v Chelmnu. Táboře, v němž zabili i děti z Lidic

Nešlo však zdaleka jen o Jermak. Útoky proti železnici se začaly během dubna 1945 odehrávat na jihovýchodní Moravě i jinde v protektorátu doslova denně, s celkovou frekvencí až deset útoků za den. Většina z nich sice neměla tak rozsáhlé destrukční účinky jako ony výše zmíněné, všechny však měly vliv na zpožďování vojenských transportů, čímž zásadně narušovaly obranu celého prostoru.

S postupujícími dny a také s postupující frontou se útoky přesouvaly stále hlouběji do nitra Čech, kde ztěžovaly manévrování skupině nacistických armád Střed, která představovalo poslední velké bojeschopné nacistické seskupení. Pokračovaly nepřetržitě až do vypuknutí Pražského povstání.