„Žádný saharský písek! Šokující chemický rozbor prachu setřeného z automobilu odhaluje, že z nebe padají těžké kovy a prvky používané pro modifikaci počasí! Bosenská laboratoř zjistila ve vzorku nikl, baryum a hliník… Letadla pokrývají oblohu modifikátory počasí pro kontrolu slunečního svitu a na blokaci UV záření dopadajícího na planetu. Léto potřebuje UV paprsky na likvidaci virů, ale co se stane, když se UV záření zablokuje práškováním?“ píší dezinformační weby Aeronet a Cz24 v totožném textu, pod nímž je jako autor podepsán zkratkou VK údajný šéfredaktor Aeronetu (zkratka prý reprezentuje slova Vedoucí kolotoče). 

„Je to chemtrails, čáry se nerozplývají“ 

Text pak dále odkazuje na údajnou analýzu bosenského Ústavu chemického inženýrství, objednanou bosenským právníkem a aktivistou Mirnesem Ajanovičem, podle níž prý hodnoty výše uvedených prvků, tedy niklu, barya a hliníku, naměřené v setřeném písku, vysoce překračují běžné objemy stejných prvků v klasickém saharském písku. 

„Ano, je vymalováno a je naprosto jasno! Nikl a oxidy hliníku jsou hlavními složkami chemtrails, jsou to hlavní modifikátory počasí a právě nikl a hliník jsou nejvíce zastoupeny ve všech stěrech provedených v místech, kde lidé nejvíce pozorují chemtrails,“ prohlašuje bez jakéhokoli doložení svých tvrzení Aeronet.

Text pak pokračuje známou konspirační teorií o tom, že baryum, nikl a hliník jsou v ovzduší úmyslně rozprašovány s cílem blokovat a odrážet zpátky do vesmíru ultrafialové sluneční záření. To pak prý nemůže zabíjet viry, „které někdo nutně potřebuje pravidelně distribuovat po planetě“, tvrdí zkratka VK.

Důkazem údajného „práškování oblohy“ má být to, že se kondenzační čáry za letadly prý nerozplývají jako dřív. „Ráno vstanete a vidíte krásné modré nebe, nikde ani mráček. Najednou začnou létat letadla a zanechávají za sebou chemtrails, které se ale nerozplývají do dvou nebo tří minut jako v minulosti za našich mladých let. Ne ne. Dnes vám stopa po letadla na obloze vydrží i 24 hodin, nezmizí, pouze se rozteče a rozmaže a rozšmatlá po obloze jako mléko. A zůstane to tam. A jak dlouho,“ píše VK.

Ve skutečnosti záleží na povětrnostních podmínkách

Teorie chemtrails je mezi konspiračními teoriemi poměrně nová, výrazněji se objevuje až od 90. let minulého století, kdy se začaly formovat aktivistické skupiny, jež tuto spikleneckou hypotézu aktivně šíří. Podle odborníků ale nadále platí, že to, co je považováno za chemické látky rozprašované z letadel, jsou jednoduše kondenzační stopy, výsledek běžných emisí vodní páry z motorů ve vysokých nadmořských výškách, kde se vodní pára sráží do viditelného mraku. K tomu dochází, když se horký, vlhký vzduch z motorů mísí s chladnějším okolním vzduchem.

„Jedinečné vlastnosti, které zastánci konspiračních teorií přisuzují chemtrails, jako třeba to, jak dlouho trvá, než se rozptýlí, závisejí ve skutečnosti zcela na slunečním svitu, teplotě, střihu větru a vlhkosti, jinými slovy na povětrnostních podmínkách panujících ve výšce, v níž se letadlo nachází. Pokud je atmosféra suchá, kondenzační stopa se rozptýlí rychle; pokud ne, může nějakou dobu zůstat v ovzduší,“ uvádí v textu Chemická konspirace z roku 2015 Bibiana Campos Seijová, šéfredaktorka titulu Chemical & Engineering News a viceprezidentka mediální skupiny C&EN.

O žádné spiknutí podle ní nejde, i když určitý dopad na životní prostředí mohou tyto kondenzační stopy mít. Ne ale takový, jaký jim přisuzuje Aeronet. „Kondenzační čáry se neskládají pouze z vodní páry, ale také z dalších vedlejších produktů výfukových plynů motoru, jako je oxid uhličitý, oxidy dusíku, částice síranů a saze. Uvolňování těchto plynů do atmosféry a jejich dopad na životní prostředí by nás mělo sice znepokojovat, ale jen jako dopad všech ostatních výfukových plynů. Žádný zlověstný účel za tím není,“ uzavírá Campos Seijová.

Saharský písek může být i magnetický

Samotná analýza objednaná a placená právníkem a aktivistou Ajanovićem nic o chemtrails netvrdí. Naopak uvádí, že k tomu, aby se dal udělat konečný závěr o příčině daného chemického složení zkoumaného vzorku prachu, by bylo nutné provést ještě další dodatečné rozbory z několika různých lokalit při dodržení zákonem předepsaných postupů odběru vzorků. 

Sám Ajanović pak svou důvěryhodnost snižuje i tím, že ve svém videu na Youtube zmiňuje některé další konspirační teorie, které mají zpochybnit to, že prach, jenž se objevil v Evropě, představuje opravdu saharský písek. „Mohli jsme vidět videa ukazující, že tento prach vykazuje magnetické vlastnosti a že jeho částice přitahuje magnet,“ uvedl Ajanović.

Tato videa po Facebooku skutečně kolují: na jednom z nich, natočeném údajně ve Švýcarsku, je například vidět muž, který smete prach z okénka svého auta na kus bílého papíru, pod papír přiloží magnet a ukazuje, že částice prachu na magnet reagují. „To se nám, sakra, pokoušejí namluvit, že tohle má být prach ze Sahary? To je oxid dusičitý, oxid grafenu, hliník a další těžké kovy!“ komentuje výsledek pokusu.

V této reakci shrnuje několik konspiračních teorií najednou: hliník a těžké kovy reprezentují nejoblíbenější prvky vyznavačů chemtrails, oxid grafenu zase rádi zmiňují odpůrci očkování, podle nichž je tento nanomateriál přítomen ve vakcínách v podobě nanožiletek rozřezávajících cévy. Ani pro jednu z těchto teorií přitom neexistuje žádný důkaz.

Může být důkazem zachycený magnetismus saharského písku? Podle tiskové agentury DPA ověřující tato fakta nikoli. „Magnetická reakce saharského prachu se dá ve skutečnosti snadno vysvětlit. Podle Encyclopedia of Geosciences existuje celá řada hornin s magnetickými vlastnostmi. Nejvýznamnějšími magnetickými minerály jsou magnetit, titanomagnetit a magnetický štěrk,“ píše DPA.

Když se magnetitová hornina zvětráváním rozmělní na prach, zůstává každé zrnko tohoto prachu nadále magnetické. „To lze pozorovat i na německých plážích Baltského moře – kde světlý křemenný písek vyplaví moře a zůstane tam těžší, tmavší magnetitový písek, který reaguje na magnet,“ uvádí DPA.

close Deník proti fake news. info Zdroj: Deník zoom_in Deník proti fake news. Magnetit se vyskytuje prakticky po celém světě a podle nerostného atlasu jsou jeho velká naleziště také v Maroku na severním okraji Sahary, kde se magnetit vyskytuje především v pohoří Vysoký Atlas. Není tedy nijak překvapivé, pokud se magneticky citlivé částice dostanou i do saharského písku a spolu s ním do Evropy.