Dostal se k němu přes své strýce, kteří pracovali jako štukatéři u oprav historických památek. K jednomu z nich, Josefu Vyskočilovi, docházel na praxi, v létě k němu chodil na brigády. „Jako kluk jsem coby člen šestého turistického oddílu mládeže, později Ústecké šestky, navštívil řadu rozhleden, hrady a zámky, po cestách vídával křížky. Měl jsem k tomu blízko už tehdy a zůstalo to ve mne do dospělosti,“ zavzpomínal na mládí.

U kamenického řemesla už zůstal, i když později dostal i velmi lukrativní nabídky. „Prostě mi přirostlo k srdci. Dostalo mne do kondice a propojilo s tradicemi našeho kraje pomocí renovací památníčků, pomníčků, oprav zdí a další kamenické práce. Dokonce mi kamarád zaplatil kurz na výrobu kamenných nástrojů. Tyhle věci mne přežijí o to déle, oč pořádnější to bude práce,“ zamyslel se Sotona.

Jednou z nejpracnějších renovací byla oprava pomníku z první světové války v obci Javory. Zkusil si i sošky, u památek opravoval snad vše, od schodů přes pomníčky, stopy jeho rukou nese i kostel na Cínovci, kde zpracoval kamenné prvky na fasádě. „Byla to dřina na půl roku. Vše se to nakonec povedlo, jen mne trochu mrzí, že to je zatřené barvou, takže nepoznáte, co je kámen,“ zasmál se.

Veřejné bruslení na zimním stadionu v Ústí nad Labem
Ústí nevzdává nápad mít další kluziště. Bude hledat investora a dotaci

Moc ho baví výzvy. Když vyrobil sošku andílka, chtěli ho další známí. Udělal je sice za hubičku, ale hodně se na tom zdokonalil. Za vrcholnou práci dnes považuje pugéty kamenných květin na římsách na zámku v Libochovicích. Například ve vázách centimetrů vysokých, obsahujících množství druhů pomněnek, růží a dalších květin. Vše dle původního vzoru. Jeho práce je na celém jednom křídle zámku, prohlédnout si je můžete, když před vchodem zahnete doprava a zaměříte pozornost na celé průčelí.

Občas se najdou závistivci, kteří si stěžují, že nemá osvědčení restaurátora. Ale Josef Sotona skutečnou restaurátorskou práci nedělá. Pouze opravuje to, co potřebuje zásah kameníka tam, kde je potřeba. Některé stížnosti řešil i Národní památkový ústav, ale vždy ve prospěch skromného kameníka z Velkého Chvojna.

„Byl mezi nimi i akademický sochař. Když jsem pak viděl jeho práci, takový křížek, měl to celé křivé a opatlané. Nejvíc nadávají ti, co to pořádně neumí. Někdy i po nich věci předělávám. Třeba čtyři roky potom, co jednomu, nechci říkat komu, zaplatil ústecký magistrát, jsem musel renovovat jednu věc ve Všebořicích. Měl na to papír a stejně se mu to zakrátko rozsypalo. Nakonec se magistrát obrátil na mne a drží to dodnes,“ vylíčil.

Jak se žije v Roudníkách na Chabařovicku? Především vesele a neuspěchaně.
V Roudníkách to žije. I díky zdejší kronikářce Jaroslavě Račákové

Kritici mu vyčítali například tělesné proporce ukřižovaného Krista ve Varvažově. Ale tak ho vyrobil tehdy, v 19. století, místní sochař. Sotona ho pouze domodelovával, doplňoval chybějící části. Kus nohy, prsty, obličej.

Zdroj: DeníkKromě kamenictví se zabývá i historií. Od roku 1995 je členem Spolku vojenské historie v Ústí. „Jezdíme na akce a natáčení už roky. Letos do Itálie, pak Francie, mimoto dělám i western s koňmi, jsem u natáčení filmů, děláme rytířské souboje. Nedávno jsem byl u natáčení filmu Zbojník. Sice je studentský, ale docela výpravný, děj je od Svaté země po Čechy. Točili jsme v Doksanech plenění kláštera v Chotěšově," přiblížil. Jako kaskadér dubloval herce při jízdě na koni, jinde nabíjel muškety, hrál roli zbrojnoše, dělal zbrojíře a tak dále. "Je to skvělá zkušenost,“ shrnul.

Nyní renovuje sochu holčičky nalezenou na Telnici. „Mám ji v dílně, během jara ji dodělám, má být ve vzhledu pískovce, ale je z betonu. Mám také rozdělaný křížek v Merbolticích, už jsem dělal tři. Potom čtyři pomníčky na první světovou válku, mimoto hrobečky i dokonce pro psa a další,“ vypočítal.

Do budoucna by chtěl zkusit opravu nějakého sousoší. Chce pokračovat v renovaci pomníčků, křížků a božích muk. Aby tu byly i pro generace, jež přijdou po nás.