Klasický kulečník znají všichni. Dříve byl speciální stůl v každé malé hospodě, dnes je to výjimka. V nenápadné budově na začátku Trmic je ukryta krásná herna, kde srdce opravdového hráče zaplesá. Dva velké stoly doplňují tři menší, nasvícený prostor, vytápění, klidová zóna, plno pohárů. Celý ten kulečníkový zázrak dal dohromady Jiří Skriba.

Místní Kulečníkový klub BC LakoPlast Trmice v sobotu 2. července ukončil letošní sezonu. Jeho lídrem byl Martin Vedral, který se právě vrátil z Francie. 
 
Proč jste jel s kulečníkovým tágem do Francie? 
Vysvětlování jednotlivých disciplín je pro laika dost složitá věc, tak to zjednoduším. Letos jsem vyhrál mistrovství České republiky v technických disciplínách na velkém stole a současně se nominoval na mistrovství Evropy do Francie.

Jak se vám na turnaji vedlo?
Turnaj se konal od 3. do 6. června ve sportovní hale na čtyřech velkých stolech. Hrálo čtyřiadvacet hráčů v osmi skupinách, dál postupovali pouze vítězové. Skupiny se nelosují, ale hráči jsou nasazeni podle výkonnosti. Já hrál s jedním Francouzem (bylo jich tam víc), druhý hráč byl z Holandska. Nepostoupil jsem, ale zkušenost je to mimořádná. 

Jak byste stručně popsal atmosféru, prostředí a hru?
Skvělá organizace, fantastická divácká kulisa, perfektní zázemí. Každý stůl byl speciálně nasvícen pro kameru, herní deska byla mimořádně rychlá, což mi dělalo ze začátku trochu problém. Hráči mají jednotnou výstroj. Černé společenské kalhoty, černé boty, jednobarevná košile, vesta s národním znakem, motýlek. Někdo měl rukavice, já je nepoužívám. Celý turnaj vyhrál domácí závodník. Ve finále hrál s Belgičanem, třetí místo obsadil Holanďan. Vítěz dostal krásný pohár a finanční odměnu.  

Jak hodnotíte vaši hru?
Nečekal jsem žádný zázrak, byl jsem na takové akci poprvé, doprovázeli mne rodiče, byl to i pro ně velký zážitek. Popravdě řečeno, byly to nervy, ale ostudu jsem neudělal. 

Všiml jsem si speciálního pouzdra na tága. Jaké máte vybavení?
Není to zrovna laciná záležitost, dobré tágo stojí kolem dvaceti tisíc. Já hraji se značkou Adam (Japonsko), to delší tágo je od značky Longoni (Itálie). Trenéra žádného nemám, začínal jsem jako student s hospodskou ligou, potom jsem prošel od Korza, přes SKP Sever, Všebořice až sem. Od roku 2003 hraji nejvyšší soutěž.