Dlouho jste podnikal v oblasti IT technologií. Jak hodnotíte události kolem IT zakázek ve státní správě, především na ministerstvu dopravy?
Nejde o nic převratně nového, situace je dlouhodobě špatná. Kladu si otázku, nakolik v tom hraje roli, že tento typ zakázek mají na starost lidé, kteří nejsou dostatečně kvalitní a nerozumí tomu, a nakolik rozhodování v něčím zájmu.

Jak si na ni odpovídáte?
Jsou tam přítomny oba faktory. Určitě je těžké získat do státní správy schopné IT odborníky, když stát není schopen dostatečně ocenit jejich kvalifikaci a nabídnout jim smysluplnou práci. Logicky tam pak chybějí lidé, kteří by uměli ohlídat největší nepravosti. Proto jde o segment, kde je možné peníze utrácet neefektivně a někdy i korupčně.

Říkal jste, že je důležité, aby práce pro stát dávala smysl. Jenže v poslední době to vypadá, že jde spíš o chaos, kdy pravá ruka neví, co dělá levá. Typickou ukázkou je nezvládnutý IT systém na ministerstvu práce a sociálních věcí. Čemu to přičítáte?
Věci se neřeší komplexně, každý si jede svoji agendu, které navzájem nekomunikují a překrývají se. A nevychází se z potřeb koncového uživatele. Když se vám narodí dítě, musíte to hlásit na sociální odbor, abyste dostali rodičovský příspěvek. Přitom stát už má tuto informaci v matrice. Nikdo se nezamýšlí nad tím, jak to pro rodiče učinit uživatelsky co nejpřívětivěji.

Účastník systému je tak až na posledním místě, což ukazuje například fakt, že člověk nemá on-line přístup ke svému důchodovému účtu, aby věděl, kolik už odpracoval let a jaké možnosti si může zvolit. Podobné příklady jsou skoro ve všech resortech. Je to vina konkrétních ministrů, nebo vládnoucí garnitury jako celku?
Souvisí to s obecnou českou nechutí inspirovat se tím, co funguje v zahraničí. Máme pocit, že všemu rozumíme a vymyslíme to nejlépe. Zároveň nejsme zvyklí pracovat s daty a rozhodovat se na základě jejich analýz. Kdo to dělá, řeší věci efektivně, kdo ne, jde cestou pokusu a omylu. Pokud nejsou IT systémy státních agend propojené, stát je ochuzen o miliony relevantních údajů, nemůže s nimi pracovat a vybírat objektivně nejlepší varianty, identifikovat problémy a řešit je. Nikdo nemůže být dobrým manažerem, pokud nemá pravdivá data. Takový člověk se rozhoduje na základě svých pocitů nebo zkušeností, eventuálně podle toho, co je populisticky zajímavé.

Premiér Andrej Babiš zdůvodňoval předraženou zakázku na elektronické dálniční známky stavem úřednictva, které je pod ochranou služebního zákona a ministrům to kazí. Nemusí být špatní, ale jsou prý příliš svázáni předpisy, nepružní, neinovativní. Má pravdu?
To vnímám jako typický Babišův řečnický obrat. Když se něco povede, tak to zařídil on a jeho ministři, když se cosi pokazí, udělali to špatně úředníci. Vládní většina v parlamentu musí být schopna předpisy upravit tak, aby stát efektivně fungoval a zároveň byly nastaveny mantinely proti zneužívání politické moci.

Hlavně jde o to, aby úředníci plnili své úkoly. Česká televize odvysílala reportáž, která zdokumentovala, že na úřadech práce se některé zaměstnankyně chovají k lidem v nouzi jako k obtížnému hmyzu a rozhodně jim nepodávají pomocnou ruku. Co v tomto směru nabízejí Zelení?
Tomu musíme věnovat velkou pozornost všichni. Pokud lidé cítí, že se s nimi nejedná důstojně bez ohledu na jejich aktuální životní situaci a stav konta, ztrácejí důvěru ve stát. Nechodí k volbám nebo volí extremistické strany, které nabízejí jednoduchá řešení. Vidíme jako mimořádně důležité, aby právě v první linii pracovali lidé, kteří dokážou spoluobčanům pomoci. Ale jestli paní ministryně Maláčová míní, že na chudé je třeba přísnost, je logické, že její úřednice si řeknou, že jde o oficiální názor, a proto s žadateli o dávky jednají s nadřazeným pocitem. Kdyby resort řídil člověk, pro něhož je lidská důstojnost základním imperativem, odrazilo by se to i na přístupu jeho podřízených.

Pěkně to zní, ale máte konkrétní návod, jak zařídit, aby úředníci nebyli jen podavači informací a dotazníků, ale pomocníky v terénu?
Prevence a terénní asistenční služba, jak ukazují zkušenosti z komunální úrovně, jsou nejefektivnější cestou k řešení sociálních problémů. I ti, kteří všechno přepočítávají na peníze, by si měli uvědomit, že také z tohoto hlediska je prevence nejúčelnější. Zelení jsou přesvědčeni, že agendy, které se nemusí odehrávat v osobním styku, by měly být maximálně zjednodušeny a digitalizovány. Rodičovské přídavky se v naprosté většině týkají lidí, kteří nemají žádné sociální problémy. Všechno si tedy mohou vyřídit on-line. Třeba ve Švédsku si příjemce rodičovské může dokonce sám měnit její délku, čerpání příspěvku, jeho výši. Nechodí kvůli tomu na úřad. Tím se ušetří spousta času zaměstnancům daných úřadů, kteří se tak mohou sebrat, jít do terénu a přímo na místě se věnovat seniorům nebo sociálně slabým. Včas mohou také zjistit, že je někde problém se školní docházkou, a udělat potřebné kroky k nápravě.

Minimálně by je mohli do školy odvézt, protože malér je v tom, že některé děti do ní zkrátka vůbec nechodí.
Nejdříve je ale třeba vědět, že takový žák existuje. Teprve pak se mohou hledat příčiny. Možná by se zjistilo, že to je kvůli nevyhovujícímu bydlení nebo v nedostatečné kapacitě škol pro poskytnutí podpory. Chce to individuální péči, která se v dlouhodobém horizontu vyplatí. Každé dítě, které dokončí školu, znamená naději, že z něj vyroste člověk, jenž nebude závislý na sociálních dávkách.

O komplexní řešení, které zahrnuje i cenově přístupné a důstojné bydlení, nikdo nemá zájem. Aspoň to tvrdí ministryně Maláčová. Proto přišla s návrhem vázat příplatek na bydlení na školní docházku. Jak se díváte na její podnět, aby se rodinám, jejichž potomek bude mít 100 neomluvených hodin, tato dávka odebrala nebo krátila?
To je absurdní řešení. Pokud vláda nedokáže prosadit zákon o sociálním bydlení, je to pouze její vlastní neschopnost. Restrikce někdy pomoci mohou, ale ne v tomto případě. Čeho se tím docílí? Říkáme tím, že neomluvená absence ve školo do 100 hodin je v pořádku? A co s rodinami, které se kvůli odebrání dávek dostanou do ještě horší situace, kterou nejvíce odnesou právě děti? Podle mě celý ten návrh vznikl jen proto, aby se ukázala rázná ruka. Podstatu problému vůbec neřeší a nemyslím si, že by děti z těchto rodin začaly chodit častěji do školy. Mnohem větší šanci na úspěch mají individuální metody práce, snaha je ve škole udržet, nabídnout jim doučování, kroužky, podnětnější prostředí.

Zelení mají stabilně kolem dvou procent volebních preferencí. Na lednovém sjezdu, kde jste byl zvolen spolupředsedou, jste řekli, že to chcete změnit. Jak?
Chceme, aby Zelení vstoupili do nové éry a lidé zapomněli na všechno, co o nich doteď vědí. Přejeme si, aby se sněmovní volby v roce 2021 točily kolem nejdůležitějšího tématu současnosti, jímž je klimatická krize. To se stalo ve většině okolních zemí. Pak budeme mít větší šanci na úspěch, protože v tom tématu máme největší odbornost.

Proč jsou klimatické změny politickým tématem číslo jedna v Německu, Rakousku, skandinávských zemích i Evropské komisi, ale u nás nikoliv?
Vnímám jako velký problém, že to k nám přichází pomalu. Strany, které si uvědomují důležitost tohoto tématu, o něm musejí víc mluvit a přicházet s komplexními návrhy. My občas slyšíme o suchu, o kůrovci, erozi půdy, ale to všechno jsou následky toho, o čem se nemluví. Nedostatek vody a rekordní teploty v lednu a únoru máme proto, že dochází ke globální změně klimatu. Je nutné bavit se o tom, jaký je náš podíl na tomto jevu a co s tím můžeme dělat. Když to neuděláme my sami, nová pravidla světového hospodářství nastaví někdo jiný a my se budeme muset jen přizpůsobovat. V horším případě české firmy nebudou moci využít příležitosti, které důraz na ochranu klimatu přinášejí.

Co říkáte argumentu Andreje Babiše, že dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 a radikální omezení emisí skleníkových plynů už v roce 2030 by Česko vyšlo na 675 miliard korun, zatímco na přechod od uhelných elektráren k ekologickým zdrojům Evropská unie Česku poskytne jen 14,6 miliardy?
My jsme se snažili od pana premiéra Babiše a ministra průmyslu Havlíčka získat podklady, na jejichž základě došli k číslu 675 miliard. Zatím jsme je nedostali. Ať už jde ale o jakoukoli částku, musí se zároveň říct, jaké by byly náklady, kdybychom neudělali nic. Stačí se podívat na to, co řešíme tento týden, tedy důsledky orkánu, který už zdaleka není ojedinělým jevem. Musíme hledat prostředky na budování stále hlubších studní, na nové vodovody, protože půda vysychá. To všechno souvisí s klimatickou krizí. Navíc některé kroky se musejí udělat tak jako tak, neboť tím směrem jde celý svět. Uhelné elektrárny skončí nejen kvůli ochraně životního prostředí, ale také z důvodu ekonomické nekonkurenceschopnosti. Někdo říká, že je rok 2050 pro dosažení klimatické neutrality alarmismus. To je úplně mimo debatu, neboť jde o termín, na němž se shodla většina Evropy. Nemyslím si, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová jako konzervativní německá politička a matka sedmi dětí je nějaká environmentální fanatička.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová:-

Berete v úvahu fakt, že i kdyby se Evropa chovala vzorně, podílí se na znečištění planety emisemi kysličníku uhličitého jen deseti procenty? Negativní žebříček vedou Čína a USA. Má tedy smysl se snažit?
Nejde jen o současný podíl na emisích, ale také o historickou stopu. V tomto smyslu jsme toho vypustili do ovzduší daleko víc, než ukazují aktuální procenta. Evropská unie má i jiné nástroje než snižování emisí. Uzavíráme se třetími zeměmi obchodní dohody a do nich můžeme vtělit podmínku klimatické odpovědnosti pro produkci, která směřuje do Evropy. Naši partneři se tomu rádi přizpůsobí, protože o náš trh velmi stojí.

Tím si nejsem jistá, neboť příklad čínských technologií pro sítě 5G ukazuje, že to není Evropa, kdo diktuje podmínky.
To ale nesouvisí s klimatickou neutralitou.

Ne, ale se sílou čínské ekonomiky ano.
Pak máme ještě další nástroj, a to je uhlíkové clo na vstupu. Pokud bude někdo chtít importovat do Evropy zboží nesoucí velkou uhlíkovou stopu, zaplatí daň. Takové zboží bude na evropském trhu dražší. Bude tedy i v zájmu dovozců, aby se emise CO2 při výrobě snižovaly.

Trvají čeští Zelení na výrobě tuzemské elektřiny bez jádra?
To není náš pohled. My tvrdíme, že klimatickou krizi nevyřeší stavba nových jaderných bloků. V době, kdy by se dostavěly, což je v českém kontextu nějakých dvacet let, už musíme mít tuhle věc vyřešenou. Celá Evropa bude bez fosilních paliv. Musíme je tedy nahrazovat mnohem rychleji, nemůžeme čekat na jádro.

České jaderné elektrárny Temelín a Dukovany:

Čím?
Primárně obnovitelnými zdroji, sekundárně snižováním emisí.

Každý odborník vám řekne, že v Česku nelze nahradit fosilní zdroje větrnou a sluneční energií. Ta by podle energetické koncepce měla tvořit maximálně 23 procent.
Plány ministerstva průmyslu jsou pod úrovní reálného potenciálu i hodnot, kterých chtějí dosáhnout Polsko či Slovensko. Je proto třeba minimálně zvýšit české ambice na úroveň okolních zemí. Souběžně musíme omezovat energetickou spotřebu. Dlouhodobě také není udržitelná teze, že Česká republika má být ve výrobě elektřiny soběstačná. Není soběstačná ani v produkci potravin, ani v oblasti obrany, kterou sdílíme se členy NATO. Pro ČR by bylo výhodné nakupovat energii z obnovitelných zdrojů od států, které mají výhodnější podmínky pro její výrobu. Bude to levnější než všechny zdroje energie, které jsme schopni realizovat v ČR, včetně jaderných. Spíše bychom se měli zaměřit na modernizaci naší přenosové soustavy, abychom se na to dobře připravili.

Zmínil jste obranu, a tak se ptám, jak se díváte na závazek vynakládat dvě procenta HDP na armádní rozpočet?
Ta procenta zatím nikdo nezpochybňuje, protože jsou součástí našich spojeneckých závazků.

Jak to, že nezpochybňuje? Premiér Babiš řekl, že v roce 2024 tento slib nesplníme, neboť 130 miliard je prostě moc. I proto, že by resort obrany nebyl schopen takové prostředky účelně využít.
Zajisté velký problém je ve struktuře investic do obrany, tedy v obsahu těch dvou procent. Hrozby, kterým naše země bude čelit, se mění. Je jasné, že mnohem víc se budeme bránit kybernetickým útokům, podobným jako v benešovské nemocnici. Pokud by ty peníze měly jít na obrněná vozidla, tanky a další zbraně, tak to by nám v obraně proti hybridním hrozbám nepomohlo. Důležitější je proto debata o struktuře výdajů. Zásadně potřebujeme posílit oblast kyberbezpečnosti, technologicky i personálně.

To by se asi Donaldu Trumpovi nelíbilo, neboť on si přeje na evropském trhu uplatnit hlavně drahé vrtulníky, raketové systémy a zbraně americké výroby.
Náš závazek ale nezní, že ta dvě procenta utratíme za drahé zbraně americké výroby, ale že je efektivně vydáme na naši obranu. Je na nás, co za ni považujeme, pochopitelně to nevylučuje konzultace s našimi spojenci. Zejména pro země východní a střední Evropy jsou hybridní hrozby životně důležité. Jiné členy NATO zásadněji ohrožuje třeba klimatická změna, takže budou muset vydávat mnohem víc peněz tímto směrem. Za příklad může sloužit Nový Zéland, který loni přijal novou vojenskou doktrínu, postavenou na tom, že se armáda musí vypořádat s klimatickými riziky, protože některé tichomořské ostrovy se propadají do oceánu. Většině z nich právě novozélandská armáda poskytuje ochranu, kupříkladu při evakuaci obyvatel. I v ČR bychom se měli dívat hlavně na podmínky naší bezpečnosti včetně klimatické změny.

Kde je souvislost?
Naši vojáci působí na misi v Mali, kde probíhají konflikty způsobené nedostatkem vody, neúrodou atd.

Připomněl jste Mali, takže mě zajímá, zda jste pro vyslání české bojové mise do této země?
Nemám podrobné informace o tom, jaký by měl být její mandát. Zelení jsou obecně pro to, aby se čeští vojáci účastnili misí s mandátem OSN a zároveň těch, které mají jasný cíl. To může splňovat i zmíněná mise v Mali. Nesmíme ale zůstávat jen u vojenských operací. Česká republika musí investovat do rozvojové pomoci, protože není úkolem armády, aby kopala studny a řešila základní životní potřeby lidí v Africe. To je role pro českou diplomacii, která má v tomto bodě dlouhou tradici a vždy uměla pro takové aktivity ve třetích zemích najít zdroje.

Podařilo-li by se vám překročit pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, kdo jsou vaši potenciální spojenci, a které subjekty jimi naopak nikdy být nemohou?
Je to jednoduché. Budeme spolupracovat se stranami, jež považují za důležité řešení klimatické krize. Kromě toho, že jsou demokratické a odmítají xenofobii. Nedává nám žádný smysl spojovat se s těmi, kteří nevnímají ekologická témata jako nosná.

Takže kdo je kdo?
Určitě nejblíž k nám mají Piráti, STAN, lidovci, možná část ČSSD. Naopak s ODS máme velký problém, protože její vystupování v oblasti ochrany klimatu je nedostatečné, a kdyby se dostala k moci, nepřineslo by to v této oblasti žádné zlepšení.

Kdo je Michal Berg

* Narodil se 26. července 1980 ve Vítkově na Opavsku.
* Studoval Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Vysokou školu podnikání v Ostravě.
* Patnáct let podnikal v oblasti IT. Jako spolumajitel firmy eSports media se věnoval řízení IT projektů v oblasti sportu. Mezi zákazníky firmy patří sportovní kluby a organizace z celé Evropy.
* V roce 2015 svůj podíl ve firmě prodal a od té doby působí jako konzultant na volné noze, nejčastěji pomáhá neziskovým organizacím s IT.
* Od roku 2014 je zastupitelem města Vsetína, od roku 2018 členem předsednictva Evropské strany zelených.
* Letos v lednu byl zvolen spolupředsedou (s Magdalenou Davis) Zelených.