Jan Vella se narodil dne 10. května 1906 v Kladně a po létání toužil od dětství. V roce 1924 se mu tento sen splnil, protože se dostal do Školy pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Chebu a už rok na to byl zařazen do pilotního výcviku v jednosedadlových letounech, tedy de facto do školy pro stíhací piloty. 

Coby stíhač sloužil ve Vajnorech u Bratislavy, v roce 1928 však odešel do zálohy, jelikož armáda snižovala stavy. Začal pracovat jako strojvůdce, oženil se a narodila se mu dcera. V záloze zůstal až do všeobecné mobilizace v září 1938, kdy se znovu přihlásil do služby.

Loď Cap Arcona se plavila po mořích od roku 1927, dne 3. května 1945 se stala obětí náletu
Z koncentráku vypluli vstříc smrti. Nacistický Titanic byl hrobem i pro Čechy

Podobně jako mnoho jiných vojáků a důstojníků prvorepublikové armády ani on nesouhlasil s německou okupací v březnu 1939 a zapojil se do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde pomáhal organizovat odchody vojáků do exilu. Jeho činnost neunikla pozornosti německého gestapa, takže musel nakonec utíkat i sám. V listopadu 1939 odjel přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko do Bejrútu, odkud se dostal do francouzského Marseilles. 

Stíhačem a zkušebním pilotem

„Na Štědrý den dojel do československého vojenského tábora v Agde na pobřeží Středozemního moře, kde se hlásil u leteckého pluku. Jeho emigrace těžce postihla nejbližší rodinu – manželku s dcerou zatklo gestapo, žena pak byla na rok a půl internována v táboře ve Svatobořicích,“ píše o Vellovi web Kladno minulé.

Po výcviku u 6. operační výcvikové jednotky RAF v Sutton Bridge byl 29. října 1940 zařazen k 312. československé stíhací peruti, u níž sloužil až do dubna 1941, kdy ji musel kvůli věkovému omezení omezit, protože dosáhl 35 let. Poté působil na různých místech jako zkušební pilot, jehož úkolem bylo testovat širokou škálu letadel, která se po poškození v bojích a následné opravě vracela zpátky do vzduchu. Po dvou letech této služby požádal o zařazení k 311. československé bombardovací peruti, u níž se na věk nehledělo tak přísně.

Adolf Hitler na briefingu velitelství skupiny armád Jih v Poltavě. Zleva doprava generálové Adolf Ernst Heusinger, von Sodenstern a Max Freiherr von Weichs, Adolf Hitler a generálové Friedrich Paulus a Eberhard von Mackensen a polní maršál Fedor von Bock
Bedekrové nálety měly Brity zlomit. Tento Hitlerův záměr však zcela selhal

Právě tehdy se začal psát příběh jeho zlatých hodinek, jejichž zadní pouzdro se dostalo do rukou jeho rodiny až 61 let po jeho smrti. Podle bývalého montéra leteckých motorů George Doughtyho byl totiž Vella mezi svými kolegy velmi oblíbený, a když se rozhodl odejít k bombardovacímu letectvu, uspořádali na něj sbírku, aby mu koupili dárek na rozloučenou. Za vybrané peníze koupili zlaté hodinky v Carlisle, na jejich zadní stranu nechali vyrýt vzkaz s jeho jménem, a při společném setkání je českému pilotovi předali.

„Když se shromáždění začalo rozcházet, bylo možné si všimnout, jak Vella tiše sestupuje ze schodů protileteckého krytu a o samotě prolévá několik slz. Být ‚cizincem‘, a přitom tak vysoce uznávaným, musel být pro něj tak emocionální zážitek, že potřeboval pár chvil na to jej vstřebat,“ cituje Doughtyho slova web Silloth Airfield (právě na letišti Silloth v té době Vella působil).

Útok na ponorku

Coby pilot bombardovacího letounu vykonal Vella 71 bojových letů nad Atlantikem a útočil na lodě a ponorky. V roce 1944 se zapojil do akce proti německé ponorce U-971, které velel tehdy pětadvacetiletý Walter Zeplien a britské Královské letectvo ji pronásledovalo několik dní.

„Počáteční útok letounu Sunderland dokázal Zeplien ještě odrazit. Další útok provedl asi o pět dní později Wellington kanadské 407. eskadry, jehož pilot jménem E. H. Foster zaútočil na ponorku pomocí hlubinných pum a poškodil jí čtyři torpédomety na přídi. Následující den zasáhla U-971 také letadla Sunderland z britské 228. a Halifax z 502. perutě. Značné poškození příďových torpédometů zabránilo Zeplienovi splnit rozkaz, aby pokračoval do Cherbourgu a tam zaútočil na velké lodě, které v té době toto město ostřelovaly,“ píše Silloth Airfield.

Formace stíhacích letounů Hawker Hurricanes, podobných těm, které se staly nechtěnými aktéry incidentu
Stíhací pilot předváděl cvičnou palbu. Jejím terčem se ale bohužel stali diváci

Ponorka proto namísto toho zamířila do Brestu. Právě v tu dobu ji spatřil Vella, který pilotoval bombardér B-24 Liberator. Československý pilot se rozhodl pro okamžitý kombinovaný útok pomocí ostřelování a svrhávání hlubinných pum a současně navedl na místo dva spojenecké torpédoborce v oblasti, britskou loď Eskymo a kanadskou loď Haida, jež začaly svrhávat další hlubinné pumy.

„U-971 se ocitla ve vážném nebezpečí a její vnitřek zaplavila voda, jež dosahovala mužům uvnitř až po kolena. Zeplien si uvědomil, že jeho plavidlo skončilo. Nechal posádce vydat rundu piva, poděkoval jí za věrnost, načež vydal rozkaz, aby se ponorka vynořila, posádka evakuovala, a poté nechal plavidlo potopit. Spojeneckým torpédoborcům se podařilo zachránit 52 mužů včetně něj, došlo pouze k jedinému německému úmrtí,“ uvádí Silloth Airfield.

Cesta zlatých hodinek

Počátkem roku 1945 dostal Jan Vella dovolenou a dne 10. ledna 1945 nasedl ve Skotsku spolu s dalšími českými letci do letounu Airspeed Oxford PH404, v němž se chtěli dopravit do Londýna. Letoun odstartoval v 10:46, ale v Londýně už nikdy nepřistál.

„Posádka byla nejdříve prohlášena za nezvěstnou, protože letěla ze Skotska do Londýna a zprvu panovala domněnka, že se mohli zřítit do moře. Až v srpnu 1945 našli dva horolezci roztříštěné trosky letounu i s mrtvými těly na severní stěně hory Beinn a' Bhuird skotského horského pásma Cairngorms. Těla se podařilo snést a důstojně pohřbít, trosky zůstaly na místě,“ řekl Deníku spisovatel Pavel Vančata, autor řady knih o RAF. 

Lübecká katedrála se v důsledku náletu RAF ocitla v plamenech
Před 80 lety se Británie tvrdě pomstila Němcům. A to dvouhodinovou zkázou z nebe

Právě Vančata se stal o mnoho let později, již v novém tisíciletí, samostatným aktérem Vellova posmrtného příběhu, protože na základě jeho dotazu na internetovém fóru zabývajícím se historií RAF se s ním zkontaktovala skotská badatelka Linzee Druceová, již příběh nešťastné posádky zaujal a začala s pomocí bývalého instruktora pilotní školy Sandyho Reida pátrat po troskách letadla.

Místo nehody Druceová opravdu našla, vyfotila a sepsala o Vellovi vlastní článek. Na ten se ozval místní horal Philip Cammer, že už v roce 1973 našel na této hoře torzo zlatých hodinek s vyrytým věnováním Janu Vellovi.

Spolu s badatelkou se pak spojil se Sdružením zahraničních letců v Londýně a přes ně se dopátral až ke jménu Vellovy dcery a vnučky. V říjnu 2006 se pak s nimi setkal v Praze, aby jim hodinky osobně odevzdal. V témže roce byl Jan Vella in memoriam jmenován čestným občanem města. Jeho jméno je vytesáno na památníku zaměstnanců ČSD na Masarykově nádraží v Praze.