Kliknutím zvětšíteVýstava je rozdělena do osmadvaceti retrospektivních panelů vycházejících z knihy, kterou o umělci napsal hudební publicista Honza Vedral. Jejich prostřednictvím se může divák seznámit s Mekyho zajímavým životem.
Vše začíná ve chvíli, kdy se na lavičce na Račianském mýtě, což je důležitý dopravní uzel a křižovatka v Bratislavě, rozjela kariéra jednoho brýlatého kluka. Hrál na kytaru a zpíval texty Beatles – tehdy, v šedesátých letech minulého století nevídaně výbornou angličtinou. Postupem času se stal skvostným hudebníkem, který prožil vzestupy i pády, objevoval nové hudební žánry a neváhal s nimi experimentovat.
„Můj starší bratr Jason (v pětadvaceti letech spáchal sebevraždu, pozn.) měl gibsonku a drhnul na ni rokenrol. U něj jsem kytaru poprvé slyšel i viděl, jak se hraje, ale sám jsem byl ještě moc malý. Hrát jsem začal ve chvíli, kdy mi ruce dostatečně dorostly k tomu, abych mohl stisknout struny. Jednoho dne za mnou přišel druhý bratr Tony a ukázal mi, jak se hraje A dur. To byl můj první akord a od té doby už mi nikdo žádný jiný neukazoval. Učil jsem se totiž sám,“ jsou na jednom z panelů zaznamenána Žbirkova slova.
Modus, limit a porážka Karla Gotta
Když koncertoval ve Švýcarsku, nebyl ještě plnoletý. Později spoluzaložil skupinu Modus a Limit, dokázal odolat tlaku normalizace a nevzdat se svých uměleckých snů. V roce 1982 se stal prvním slovenským Zlatým slavíkem, tehdy porazil Karla Gotta. Při svých turné vyprodával koncertní haly a v posledních letech svého života nahrával ve věhlasném londýnském studiu Abbey Road. K premiéře filmu Meky, v roce 2020, stihl odjet turné po kinech.
Izolace i fakt, že najednou nemohl kvůli koronaviru přes hranice, jej inspirovaly k napsání písně Slovenská, která doprovodila film Juraje Jakubiska Perinbaba a dva svety. Stala se jeho vyznáním rodné zemi a mollovým akordům, jež se v jeho tvorbě v poslední době ozývaly s čím dál větší intenzitou.
Návštěvníci výstavy si mohou prohlédnout i Mekyho věci z osobního i profesního života – například jeho kytary, gramofon z mládí, Conversky, jako neodmyslitelný doplněk klasického obleku při vystoupeních se symfonickým orchestrem, cenu České hudební akademie Anděl za jeho Double Album, typickou koženou bundu, brýle, které v posledních letech nosil, či spousta artefaktů od fanoušků.
Novináři si 19. října prohlédli výstavu Miro Žbirka - Roky a dni v Historické budově Národního muzea v Praze
Atmosféru doplňují plakáty ze Žbirkových koncertů, přebaly alb, ale i dosud nepublikované fotografie. Specialitou je jeho keyboard, klávesové piano, na němž zpěvák odehrál poslední koncertní šňůry. Zazněly na něm i hity Co bolí, to přebolí, nebo Tvůj svět je můj. Fanoušci si mohou mimochodem na klávesy sáhnout a zahrát. Další zajímavostí je silent disco, kdy bude možné si ve sluchátkách poslechnout některé Žbirkovy hity, podívat se na videoklip a případě si i zatančit.
Objevené skvosty
Podle Mekyho manželky Kateřiny, která se na přípravě výstavy významnou měrou podílela, je jednou z nejosobnějších věcí dopis pocházející z rodinném archivu. „Narazila jsem na krabici po Mekyho mamince, kterou on nikdy neotvíral z důvodu, že se nechtěl dojímat. Když jsem ji rozevřela, vypadly na něm různé fotky a dopis ze Švýcarska, kde hrál jako šestnáctiletý. Mamince v něm vysvětluje, že se o něj nemá bát. To mě moc překvapilo. Vykouklo na mě pár dalších takových neznámých věcí, nebo i ty, na které jsem úplně zapomněla a vrátily mě v čase. Nechtěla jsem se dojímat, protože bych tu výstavu nikdy nedodělala, ale měla jsem na pomoc zpěvačku Marthu, která mi věci pomáhala třídit podle jednotlivých kapitol. Věřím, že se u nich diváci pobaví, možná se i zasmějí nějakému fórku. V žádném případě jsme nikdo nechtěli z výstavy vyrobit tryznu za zemřelého umělce. A myslím, že by se Mekymu velmi líbila, že by s ní byl spokojený,“ uvedla pro Deník Kateřina Žbirková.
Na výstavě, která potrvá až do konce roku, spolupracovalo České muzeum hudby Národního muzea, které dokumentuje českou hudbu ve světovém kontextu. V jeho sbírkách se nacházejí tisíce unikátních předmětů připomínající mimo jiné takové velikány české hudby, jako jsou Antonín Dvořák nebo Bedřich Smetana. Vedle klasické hudby se České muzeum hudby zabývá i populární hudbou, jejím vývoje a moderními trendy.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
