Depozitární archeologie v Ústí

Termín depozitární archeologie je umělý novotvar, užívaný správci (kurátory) depozitářů a sbírek v nich uložených. Označuje se jím děj, při němž dojde k nálezu neevidovaného sbírkového předmětu neznámého původu v depozitáři nebo někde jinde v muzeu, kde by neměl být. Většina sbírek má dnes již svou historii a současní správci navazují na práci svých předchůdců, které z různých, a ne vždy veselých důvodů neměli možnost poznat. Nalezený předmět je tak současně i vzpomínkou na některého z nich.

Při pátrání historikům pomohla náhoda při hledání snímků městské šibenice, která je také ve správě Městského muzea v Ústí nad Labem a dodnes stojí její zbytky nedaleko vyhlídkové restaurace Větruše. V knize o historii města Ústí nad Labem, jejímž autorem je Franz Josef Umlauf, se na straně 141 nachází historická fotografie zachycující renesanční portál a v něm osazené barokní dveře. Dočteme se tam, že v domě bydlel Christian Fiedrich Windisch von Aschenfeld, Keiserrichter (císařský rychtář) v letech 1643 až 1659.

„Dveře přebývaly v různých skladovacích prostorách mnoho let a po dotazu současného kurátora sbírky uměleckého řemesla na jejich původ byla vyslovena domněnka, že jsou z některého zničeného domu z oblasti těžby uhlí. Po jejich očištění je patrné, že dveře prošly řadou úprav, a to nejen barevných. Nejvíce lze litovat výměny barokního zámku za novější. Vrata se stanou po svém současném vystavení součástí sbírky uměleckého řemesla,“ uvedl ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.

Nepřehlédněte: Nezvaní hosté. Na chodbě domu si bez cavyků zapálili oheň na vaření

Zdroj: Městská policie Ústí nad Labem