Domnívám se, že vztah Ústečanů k tomuto zpěvákovi je přece jen ovlivněn skutečností, že oba bratři prožili své mládí v našem městě. Vašek měl mimo přípravy na koncert velmi bohatý program. Během odpoledne přijal několik návštěv např. „delegaci“ z jeho gymnázia v Jateční ulici. Vyvrcholilo to přijetím primátora města. Divadlo bylo plné a bylo také plné očekávání. Jedna písnička střídala druhou a byly to samé „pecky“.
A co na to diváci? Většinu písniček zpívali společně s oslavencem. Václava povzbuzovali když pociťovali, že je zde přece jen trochu únava. To vždy vlilo další síly do žil a tak pořad byl ne koncert zpěváka, ale koncert celého divadla. V druhé polovině pořadatelé přichystali jedno překvapení. Václav Neckář byl snad jediný zpěvák, který vždy odmítal vystupovat bez kapely, protože on „ty kluky živil“. Jedinou výjimku dělal u dvou ústeckých kapel.
play_fill
První byli Formani dr. Jirky Koloucha a druhá byli Bonifanti. A právě oni byli tím překvapením. Přišli doprovodit Václava na jednu písničku,. A vybrali si skvěle. Jakmile nasadili na první tóny Šalalali tak vypuklo nadšení. Vašek zpíval a k Bonifantům se přidal i bráška Honza Neckář. Divadlo bouřilo. A bráchové zavzpomínali na dětství písničkou „My to spolu táhnem dál“. Blížil se konec. Přišli oficiální gratulanti. První byl ředitel našeho divadla pan Miloš Formáček. Přinesl důkaz toho, že v oficiálních životopisech na netu je chyba. Všude se uvádí, že poprvé na jevišti Vašek stál v Divadlo pracujících v Mostě.
Pan ředitel přinesl fotku z představení Othello v roce 1953. V té době nebyl v ústí žádný dětský pěvecký sbor, ale pan režisér ho tam potřeboval a tak Vašek zpíval za celý sbor. Krásně zarámovaná fotografie vyloženě oslavence potěšila. Potom přišly dárky od Palírny u Zeleného stromu, která věnovala velkou láhev „Staré Neckářovské“ se speciální etiketou, dr. Kacerovský věnoval velkou láhev „Žernoseckého vína“ a potom přišel vrchol. Za všechny Ústečany popřál čestnému občanovi města Ústí nad Labem primátor města pan dr. Nedvědický. Mimo velké kytice věnoval vzácný dárek.
První víno z vinice na Větruši, víno, které má město pro své vzácné návštěvy. A Václav měl lahev doplněnou upravenou písničkou Šalalali. Jó tak krásnou láhev jsem neviděl, brácha by mi ji záviděl, jen ten háček ve všem musí být, on zrovna dneska nesmí pít atd. A potom přišel vrchol - Půlnoční. Divadlo zpívalo, svítilo mobily a vzdávalo poctu muži, který nás doprovází svými písničkami dlouhá léta a jehož písničky si zpívali ti starší, ale třeba i mladí z Domova mládeže v Krásném Březně. Dlouho diváci nechtěli Vaška pustit. A to ještě nebyl konec. Neckářové slíbili autogramiádu. Dav čekal snad 20 minut než se Vašek převlékl a on potom trpělivě podepisoval. Byl to krásný večer.
Zdeněk Kymlička
Foto, video: Miroslav Solař
