Zajatecký tábor Stalag Luft I otevřeli Němci v říjnu 1942 pro zajaté britské vojáky, ale už v únoru 1943 zaznamenal mezinárodní Červený kříž při návštěvě tábora i dva americké důstojníky. Do ledna 1945 v něm bylo soustředěno dalších 507 zajatých příslušníků amerického letectva.

Hromadná poprava příslušníků SS u zdi, provedená příslušníky americké 45. pěší divize po osvobození koncentračního tábora Dachau
Ke zdi s vámi. Otřesení Američané po osvobození Dachau krvavě ztrestali esesáky

Od tohoto data až do dubna 1944 počet zajatců rychle rostl až na 3463 vězňů. Kapacita stávajícího tábora už nestačila, proto vznikly ještě sběrné tábory Stala II až Stalag IV, které se rychle zaplnily. V září 1944 zadržoval tento tábor v západním Pomořansku téměř 6000 zajatců a v době osvobození více než 9000: 7717 Američanů a 1427 Britů.

Odvážný stíhač

Plukovník Hubert "Hub" Zemke (14. března 1914 - 30. srpna 1994) byl profesionálním důstojníkem letectva Spojených států. Za druhé světové války létal jako stíhač a svými sestřely si vydobyl titul leteckého esa. Velel 56. stíhací skupině v Anglii, která se proslavila jako "Zemkeho vlčí smečka", a podle generála Jimmyho Doolittla byl nejlepším velitelem stíhací skupiny, jaký kdy pod ním sloužil. 

V únoru 1944 vytvořilo americké letectvo novou Osmou leteckou armádu, jejíž sídlo se nacházelo ve Spojeném království. Za úkol měla přispět ze vzduchu k úspěšné invazi do Evropy.

Z bombardérů prolétajících 29. dubna 1945 nad Nizozemskem nepršela zkáza, ale záchrana. Namísto bomb se k zemi snášelo jídlo
Nálet, který zachránil i Audrey Hepburn. Operace Mana spasila hladové Nizozemsko

Zemke k ní byl převelen v srpnu 1944 s úkolem posílit 479. stíhací skupinu, jež byla v této armádě nejméně zkušená. Velitel Osmé armády si od něj proto vyžádal jeho zástupce Davida C. Schillinga, který měl nahradit předchozího velitele 479. skupiny Kyla Riddla, jenž byl při akci sestřelen.

Po zahájení invaze v Normandii kryly stíhací skupiny invazní jednotky ze vzduchu, přičemž měly (s výjimkou 56. skupiny, jíž nadále velel Zemke) přejít z letadel Lockheed P-38 Lightning na stíhačky P-51 Mustang. Schilling proti této změně vehementně protestoval, Zemke naopak toužil s mustangem létat, takže se nakonec ve funkcích prostřídali.

Dne 25. dubna 1945 se na Labi u saského města Torgava setkaly jednotky americké a sovětské Rudé armády. Setkání se dnes připomíná jako Den Labe
Setkání na Labi. Před 75 lety udělaly USA s Ruskem významný krok k porážce Němců

Krátce po prvním usednutí do kokpitu svižnějšího a rychlejšího mustangu dosáhl "Hub" Zemke prvního pravděpodobného sestřelu německého stíhače a úspěšně pokračoval. Brzy měl další dva a jeho nadřízení s ním už počítali do funkce náčelníka štábu 66. stíhací perutě, když odvážného pilota štěstí opustilo.

Při akci 30. října 1944 se jeho stíhačka dostala do nečekané turbulence, v níž se jí utrhlo křídlo. "Hub" se zachránil, ale dopadl na nepřátelské území. Po 154 bojových vzletech a 17,75 potvrzených sestřelech jeho mise bojového pilota skončila. Ve funkci velitele 479. skupiny ho k dovršení osudové ironie nahradil opět její původní velitel Kyle Riddle, jemuž se po sestřelení podařilo uniknout zajetí a vrátil se ke své jednotce.

Jeho statečnost oceňovali i Němci

Také Zemke strávil několik dní na útěku, ale takové štěstí jako Riddle neměl a Němci ho chytili. Jako většinu zajatců ho podrobili několikastupňovému výslechu, který probíhal na různých místech. Při jednom z transportů z místa na místo zaútočili na vlak, ve kterém byl převážen, hloubkoví stíhači. Pilot chtěl nejdřív využít vypuknuvšího zmatku k útěku, ale brzy zjistil, že je to nemožné, protože kolem bylo příliš mnoho lidí. Všiml si však také, že v jednom z vagonů určených běžným cestujícím zůstaly dvě dívky a že se stíhači obracejí k dalšímu náletu. Vběhl proto do vozu a obě dívky (Němky) vytáhl ven, čímž je dostal z palby. Málem za to dostal nacistickou medaili za statečnost, ale odmítl ji.

Nakonec skončil v zajateckém táboře Stalag Luft I, kde se stal 16. prosince 1944 velitelem sedmi tisíc zajatých spojeneckých vojáků. Podmínky v táboře byly žalostné: málo jídla, nedostatek oblečení, chybějící lékařská péče, upadající vojenská disciplína u řady zajatců a k tomu všemu lhostejní, nebo i otevřeně nepřátelští němečtí dozorci.

První rota osmé jízdní brigády 4. rumunské armády. Rumunští vojáci se po státním převratu provedeném v srpnu 1944 přidali k Rudé armádě a podíleli se i na osvobozování Československa
Studna byla plná mrtvol. Blatnici osvobozovali Rumuni, platili za to krvavou daň

Zemke se v této situaci snažil jednat, navázal pracovní kontakty s německým velitelem tábora i jeho štábem a přesvědčoval ho, že zajištění základních životních potřeb zajatců je i v jeho zájmu. Postupně se mu podařilo některých zlepšení táborového života dosáhnout, když se k západnímu Pomořansku začala blížit východní fronta.

"Hub" se v této situaci právem obával, že by se Němci mohli ještě před příchodem Rudé armády pokusit všechny válečné zajatce pozabíjet, a rozhodl se, že na to nebude nečinně čekat. Ze spolehlivých spoluzajatců vytvořil obranné komando, které se vyzbrojilo podomácky vyrobenými a tajně nashromážděnými zbraněmi (většinou výbušninami), a byl připraven postavit se s ním na aktivní odpor.

V deset večer zhasla světla a Němci odešli

Násilí nebylo nakonec nutné, protože Němci si uvědomili, že je válka prohraná, a začali naopak se zajatci více spolupracovat. Přesto jeden napjatý okamžik nastal. Velitel tábora dostal rozkaz před příchodem Rudé armády celý tábor i se zajatci odvést pryč, aby se nedostal do rukou Rusů.

Zemke se rozhodl hrát vabank a odmítl nechat zajatce nastoupit. "Jestli nás chcete odvést, budete muset použít sílu," prohlásil ve vypjaté chvíli. Znal ale svůj protějšek, věděl, že německý důstojník je přístupný debatě, a rozhodl se vsadit vše na jednu kartu. V následném rozhovoru ho přesvědčil, že když německé stráže tiše odejdou, zachrání tím řadu životů včetně svých, a navrch si zachovají čest. Velitel nakonec souhlasil.

Zbytky koncentračního tábora ve Stutthofu, kde se vraždilo i po osvobození Osvětimi
Nahnali je do Baltu a postříleli kulomety. Nacistický masakr stál život 3000 žen

Dne 30. dubna 1945 zhasli němečtí strážní kolem 10. hodiny večer obvodová i uliční světla, a krátce na to opustili v klidu pochodem tábor, vyzbrojení jen lehkými zbraněmi. Bránu za sebou nechali otevřenou.

Zemke převzal velení, nechal obsadit všechny strážnice a vytvořil vnější stráž, která měla tábor bránit před případnými dalšími skupinami prchajících německých vojáků. Od 1. května pak zajatci vyslali spojky, aby navázaly kontakt s blížícími se sovětskými vojáky. Ti brzy na to došli k branám Stalag Luft, jenž se tak dočkal oficiálního osvobození.

Jednotky Rudé armády zajistily pro zajatce proviant, ale odmítly je evakuovat z důvodu rychlého postupu na Berlín. O přesun zajatců se tak postaralo až velitelství Osmé letecké armády, k němuž se v doprovodu důstojníků britské výsadkové divize rychle vypravil jeden z osvobozených zajatců, plukovník Byerly. Evakuace všech zajatců byla dokončena 15. května 1945.

Vězeňská fotografie Josefa Brykse z jeho věznění na Borech
Pilot Josef Bryks byl notorický útěkář. Nacistům unikl i díky bečce na močůvku

Táborem Stalag Flug prošel i legendární český útěkář

Za zmínku stojí to, že v jednom z táborů Stalag Luft (konkrétně Stalag Luft III) byl během války vězněn i legendární český stíhač a útěkář Josef Bryks, který sem byl převezen po svém několikanásobném uprchnutí z jiných táborů. Ani tady se však myšlenky na svobodu nevzdal, takže se začal podílet na přípravách tzv. Velkého útěku, při němž v noci z 24. na 25. března 1944 uteklo prokopaným tunelem 76 zajatých spojeneckých vojáků. Bryks sám se však z tábora už nedostal - když byl útěk odhalen, byl ještě v tunelu a musel se rychle vrátit zpátky. Poté byl i s dalšími českými piloty deportován do Prahy a odsouzen k trestu smrti, na zásah britské vlády však rozsudek nebyl vykonán a Bryks se v zajateckých táborech dožil osvobození.