Kliknutím zvětšíteKdyž se v roce 1767 ve Vídni chystala velkolepá svatba jedné z mladších dcer Marie Terezie, Marie Josefy, mělo jít opravdu o ohromnou událost. Všechno muselo být dokonalé, včetně hudební produkce. A tak ve Vídni rozhodně nesměla chybět trojice, která už tou dobou okouzlila mnoho domácích šlechticů i zahraničních panovníků a znalců hudby v celé Evropě. Konkrétně skladatel Leopold Mozart a jeho dvě zázračné děti s mimořádným hudebním nadáním - dcera Marie Anna a syn Wolfgang Amadeus.
K oné svatbě sice nakonec kvůli náhlému skonu nevěsty nedošlo, ovšem na slávě to Mozartovým nijak neubralo. O několik let později Wolfgang Amadeus, který se narodil přesně před 266 lety, ve Vídni zaznamenal strhující kariéru - a také prudký pád až na úplné dno. I jeho smrt byla vlastně extrémně paradoxní. Přišla ve chvíli, kdy skladateli opět svítalo na lepší časy. A zatímco svému domácímu mazlíčkovi vystrojil Mozart pohřeb, jaký se nedostane ani některým lidem, on sám byl pohřben v chudobě a bez toho, aby u jeho rakve truchlili jeho nejbližší.
Zázračný vlček
Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v Salcburku jako nejmladší ze sedmi dětí. Dětství v početné rodině si ovšem neužil, jeho sourozenci postupně zemřeli už před jeho narozením. Chlapec tak vyrůstal bok po boku se svojí jedinou starší sestrou Marii Annou, které doma přezdívali Nannerl. I on dostal brzy svou rodinnou přezdívku - Wolferl, neboli vlček.
Už od prvních dnů svého života byl příští slavný skladatel obklopen hudbou. Nejen kvůli tomu, že jeho otec byl poměrně známým skladatelem - hudební talent dostala do vínku i Nannerl a Wolferl naslouchal jejímu cvičení. „Po čase se Nannerlino hraní stávalo stále brilantnějším a její technika dokonalejší. Malého Wolfganga to pravděpodobně okouzlilo a inspirovalo, aby také začal hrát," tvrdí autorka biografie Marie Anny Mozartové a bývalá profesorka dějin hudby Eva Riegerová pro Smithsonian Magazine.
Malý Wolfgang se rozhodl nezůstat o čtyři a půl roku starší sestře nic dlužný, a tak už jako tříletý chlapec začal rovněž cvičit na klavír. Jeho otec, který už byl uchvácen talentem dcery, nemohl být šťastnější. „Ještě než byly Wolfgangovi Amadeovi čtyři roky, dokázal se naučit zahrát novou skladbu na klavír za pouhou půl hodinu," uvádí web Mental Floss.
Otci Leopoldovi bylo brzy jasné, že talent obou jeho dětí by neměl zůstat skrytý před světem. A tak s nimi brzy vyrazil z rodného Salcburku do světa na koncertní šňůru, kde jejich vystoupení označoval za představení zázračných dětí. „Otec byl pro Nannerl a Wolfganga zároveň učitelem, který se staral o jejich hudební rozvoj a i vzdělání, například výuku jazyků," připomíná web Connolly Music.
První štací se pro talentované děti stal habsburský dvůr ve Vídni. „Dochovala se vzpomínka, podle které se při jednom z vystoupení tehdy šestiletý Mozart setkal s Marii Antoinettou, která od něj byla o pouhé dva měsíce starší. Údajně mu pomohla vstát, když malý hudebník uklouzl na naleštěné podlaze. A on na oplátku nabídl příští francouzské královně sňatek," zmiňuje web Mental Floss.
Jak ukrást tajemství
Bez ohledu na drobné vtipné historky, splnila pro Leopolda Mozarta cesta do Vídně účel. Obě jeho děti publikum doslova ohromily a tak se před šestiletým hochem a desetiletou dívku otevřela možnost vyjet na turné po Evropě. Mezi lety 1763 až 1766 navštívila rodina desítky měst na celém kontinentu. Mozartovi vystupovali v Paříži, Amsterdamu, či Mnichově.
Právě v německém městě společně vystoupili na tříhodinovém koncertu. Na mnichovském dvoře vystoupení dvou sourozenců viděl i hrabě Karl von Zinzendorf. „To malé dítě ze Salcburku a jeho sestra hrály na cembalo. Malý hraje úžasně. Je to dítě ducha, živé, okouzlující," poznamenal si šlechtic do deníku.
Wolfgang Amadeus při cestě sbíral důležité životní zkušenosti. „Třeba v Londýně se potkal s hudebníkem a skladatelem Johannem Christianem Bachem, synem Johanna Sebastiana Bacha," zmiňuje web Connolly Music.
Každé jeho vystoupení bylo každopádně bouřlivým úspěchem, a tak se po krátké přestávce dospívající Mozart vydal s otcem na další turné, tentokrát po italských městech. A i zde si vysloužil ohromnou pozornost. A to nejen svým uměním.
Třeba v Římě "zázračné dítě" bez větší námahy vytvořilo kopii přísně střežené vatikánské skladby, jejíž notový zápis nesměl být nikde šířen. „Mozart si v Sixtínské kapli vyslechl chrámovou skladbu Miserere od Gregoria Allegriho. Tento jeden jediný poslech mu stačil na to, aby ji bezchybně zapsal do not," uvádí web Classic FM. Byl to opravdu husarský kousek - a nejen proto, že bylo neslýchané, aby někdo tak složitou skladbu zapsal do not po jediném poslechu.
S Miserere to totiž bylo ještě o něco složitější. Tato chrámová skladba se mohla zpívat pouze o pašijovém týdnu v Sixtínské kapli a její provádění v jiné dny bylo zakázáno pod hrozbou exkomunikace z katolické církve. V tomto smyslu bylo přísně střeženo i jakékoliv šíření kopií notového zápisu. Když tedy Mozart vytvořil její zápis a později byl díky němu zveřejněn v Londýně, vzbudilo to ve Vatikánu velký poprask.
Za její smrt můžeš ty
Italské turné skončilo pro mladého Mozarta - tedy až na vzpomínanou kauzu s Miserere - velmi příznivě a návrat do rodného Salcburku byl pro něj vskutku triumfální. S pomocí otce Leopolda získal místo skladatele na dvoře vládce Salcburského knížecího arcibiskupství Jeronýma z Colloreda. Jenže s tím si mladý skladatel příliš nerozumněl a práce jej začala nudit. Jeho otec, který si dobře uvědomoval velikost synova talentu, jej proto poslal opět do světa, aby se zde dobře zapsal a třeba i skončil na nějaké významnější pozici.
Novou štací se pro Mozarta měla stát okouzlující Paříž. Nakonec ale ve francouzské metropoli zažil první velký životní pád. „Dvaadvacetiletý skladatel se ve vysoké společnosti neuchytil a navíc mu došly peníze. Spolu s matkou, která jej doprovázela, skončili v malém, chladném a špinavém hotelu. Zde se jeho matka nakazila tyfoidní horečkou a po pár dnech boj s nemocí prohrála. Wolfgang Amadeus byl zděšený. Nejenže najednou zůstal sám, ale bál se otci přiznat, co se stalo. Nakonec poprosil svého přítele, Abbé Bullingera, aby čerstvému vdovci oznámil smutnou novinu on," uvádí web Mental Floss.
Reakce Leopolda Mozarta, jehož vztah se synem se začal postupně zhoršovat už v době, kdy Wolfgang odjížděl do světa, byla přesně tak zlá, jak se mladý skladatel obával. „Leopold vinil syna ze smrti manželky a věřil, že kdyby mladíka jeho matka nemusela doprovázet do Paříže, ještě by žila," konstatuje web Mental Floss.
Zdrcený Wolfgang se vrátil do Salcburku bydlet s otcem a starší sestrou. Jenže špatné období pro něj smrtí matky neskončilo. S otcem se stále více hádali, navíc ani po pracovní stránce se mu nedařilo. Několik jeho salcburských koncertů nebylo příliš úspěšných a do toho měl salcburský arcibiskup Colloredo trochu jiné představy o jeho kompozicích. „Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1779 nastoupil službu u jeho dvora jako varhaník. Ovšem několik měsíců po úspěšném uvedení opery Idomeneo v Mnichově v lednu 1781 došlo mezi ním a arcibiskupem k definitivní roztržce. Mozart odmítl být poslušným poddaným suverénního vládce a uprchl do Vídně," uvádí oficiální portál Salcburku, salzburg.info.
Slovo "uprchl" je opravdu přiléhavé - arcibiskup z Colloreda totiž Mozartovi nedal žádné povolení odejít z města, ani od jeho dvora, a stejně tak jeho otec nebyl příliš nadšený z toho, co jeho syn vyvedl. Přesněji řečeno, zuřil, a vztah se synem se definitivně zhroutil.
Procesí pro špačka
Příjezd do Vídně tak znamenal pro Mozarta novou životní etapu. Roztržka s otcem jej rychle přebolela. „Mozart do Vídně přišel ve chvíli, kdy město zažívalo rozmach. Po nocích se ve městě konaly opulentní bály a večírky bohatých šlechticů, kteří zároveň milovali operu. Mozart ve městě začal jako hudebník a skladatel na volné noze, s jediným studentem, který mu platil za kondice, ovšem brzy si našel cestu do srdce vídeňského společenského života, v čemž mu výrazně pomohly jeho populární klavírní koncerty a symfonie. Brzy po příjezdu Vídeňané Mozarta začali potkávat, jak si vykračuje do města oděn do klobouků lemovaných zlatem a červených kabátů s perlovými knoflíky," nastiňuje web Mental Floss.
Mozart se ve Vídni stal doslova celebritou, kterou společnost milovala - příznivce našel i na habsburském dvoře. Všechno se dělo přesto, že nebyl údajně příliš hezký, spíše drobný a se zjizvenou tváří. Nedostatky ve vzhledu ovšem vyvažovala jeho zářivá povaha. Rychle získával nové zakázky, po každém uvedení nového díla si vysloužil bouřlivé ovace a jeho finanční situace byla skvělá.
Dařilo se mu i v osobním životě. Rok po příjezdu do města se oženil s dcerou bytné Constanze Weberovou. „Constanze byla stejně jako její sestry zpěvačka, a všechny ženy pak často účinkovaly v Mozartových operách," uvádí web Classic FM. Páru se zakrátko narodil první syn a Mozart snad už ani nemohl být šťastnější.
Jenže jeho život šel ode zdi ke zdi. A prudké štěstí a slávu opět vystřídalo období plné problémů, které se nakonec táhlo až do smrti tohoto hudebního velikána. Mozart se předně kvůli svému sňatku už definitivně ve zlém rozešel s otcem Leopoldem. Ten se svatbou nesouhlasil, a i když jej Mozart s manželkou později navštívili v Salcburku, vztahy těchto dvou mužů se už nikdy nezlepšily. Mladý hudební génius se navíc musel smířit se smrtí svých potomků - z celkem šesti dětí, které Constanze přivedla na svět, přežily do dospělosti pouze dvě.
Osobní problémy šly navíc ruka v ruce i se smůlou v pracovním životě. Ne že by snad Mozart začal skládat hůře, i jeho díla z pozdějšího období jsou dnes vysoce ceněná. Tehdejší společnost se ale výstředního Mozarta poměrně rychle přejedla a nedostatek zakázek v kombinaci s jeho nákladným životem a platbami za pobyty manželky v lázních a sanatoriích, kde skončila kvůli trápení po smrti potomků, jen prohlubil finanční tíseň Wolfganga Amadea. „Mozart se ve druhé polovině 80. let 18. století ocitl v těžké finanční krizi, počet jeho vystoupení byl minimální a podle historiků to pro něj bylo období hluboké deprese," uvádí web Connolly Music.
I v těchto časech ale Mozart uskutečnil jeden výstřední čin. Už od roku 1784, dob jeho největší vídeňské slávy, byl jeho nerozlučným společníkem špaček, který pro Mozarta představoval milované domácí zvířátko - drobný pták byl svědkem úspěchů jeho árií i narození dětí. A tak když tento ptáček v roce 1787 uhynul, rozhodl se Mozart rozloučit se s ním opravdu velkolepě. „Pták zemřel zhruba týden poté, co v Salcburku skonal Mozartův otec Leopold. Zatímco otcův pohřeb se skladatel rozhodl ignorovat, svého špačka pohřbil jako velikána. Truchlící šli v dlouhém procesí, na sobě měli smuteční závoje, zpívali žalmy a poslouchali, jak Mozart na počest svého ptačího kamaráda recituje báseň, kterou složil speciálně pro tuto příležitost," uvádí web Mental Floss.
Vrah Salieri?
Wolfgang Amadeus Mozart, muž v současnosti považovaný za jednoho z největších skladatelů všech dob, se ovšem podobného odchodu ze světa nedočkal. Smrt ho zastihla v tu nejnevhodnější chvíli - právě když se zdálo, že po období neúspěchů a depresí se opět rýsují lepší časy. „Poslední rok před smrtí Mozart opět intenzivně pracoval a byl na nejlepší cestě k zotavení," uvádí web Connolly Music.
Jenže v prosinci 1791, ve věku pouhých pětatřiceti let, mladý skladatel nečekaně onemocněl a záhadné infekci rychle podlehl. Jeho smrt je dodnes opředená jistým tajemstvím a oscarový snímek Amadeus podpořil dlouholetou verzi, podle které Mozart zemřel na následky otravy, kterou způsobil jeho hudební rival, skladatel Antonio Salieri. Jde ovšem o pouhý mýtus. „Pomluvy o otravě vznikly už v 18. století, kdy jedny z berlínských novin informovaly o náhlém Mozartově skonu," připomíná web Mental Floss.
Jako nejpravděpodobnější příčina smrti muže, který po sobě zanechal neuvěřitelných více než 620 hudebních kompozic, se jeví opravdu nákaza vážnou infekcí doprovázenou vysokými horečkami, i když přesnou diagnózu se již lidstvo zřejmě nikdy nedozví. To, že by byl zavražděn, a dokonce Salierim, bylo ovšem opakovaně vyvráceno, protože pro podobné domněnky neexistují žádné důkazy, ani předpoklady. A jakkoli mohl Salieri na Mozarta žárlit, před několika lety bylo dokonce objeveno jejich společné dílo naznačující, že spolu spíše spolupracovali. Salieriho postavení ve Vídni bylo navíc v dané době lepší než Mozartovo, a tak italský skladatel neměl proč se svého rakouského protějšku zbavovat.
Mozart byl pohřben do veřejného hrobu a u samotného uložení těla do země dokonce nebyli přítomní žádní svědci. Hudební velikán se tak na druhý břeh vydal zcela opuštěný. O to, že se na Mozarta nezapomnělo, se pak po jeho smrti postarala nejen jeho žena, ale také sestra Nannerl, se kterou začínali hudební kariéru. I když Nannerl, která svého bratra přežila o více než 30 let, ke konci života oslepla, rozhodla se zveřejnit svou soukromou korespondenci s bratrem a pomohla sestavit jeho životopis.
15
2
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
