Kliknutím zvětšíte"Nejsme vrahové a máme svědomí. A mé svědomí tíží smrt nevinného člověka. Věřím, že je čas, abych vyjádřil svou hlubokou lítost a omluvu," prohlásil před pěti lety v rozhovoru pro investigativní web Mediapart Jean-Luc Kister, jeden z dvojice potápěčů francouzské tajné služby, která v roce 1985 v aucklandském přístavu na Novém Zélandu připevnila pod vodní hladinou k trupu lodi Rainbow Warrior dvě bomby.
Výbuch bohužel způsobil nejenom potopení lodi v přístavu, ale také smrt fotografa Greenpeace, který byl v okamžiku exploze v podpalubí. Třicet let po atentátu se za to Kister omluvil fotografově rodině. "Chci se omluvit zejména jeho dceři Marelle… Za to, čemu já říkám náhodná smrt, ale co ostatní považují za atentát," řekl v rozhovoru, který citoval britský deník The Guardian.
Kdo s koho
K čemu vlastně na jaře roku 1985 v aucklandském přístavu došlo a proč? Vlajková loď Greenpeace zde kotvila u Marsdenova mola s cílem připravit se na vyplutí k atolu Mururoa. Ten se nacházel ve Francouzské Polynésii v jižním Tichomoří a od roku 1966 sloužil Francii k jaderným zkouškám. Další takový test se měl uskutečnit také v roce 1985, a to i přesto, že osm zemí jižního Tichomoří, včetně Nového Zélandu a Austrálie, podepsalo v tomto roce smlouvu prohlašující tuto oblast za zónu bez jaderných zbraní.
"Duhový válečník", jenž sloužil Greenpace od roku 1977, byl plavidlem, jímž se tato organizace snažila zasahovat ve světových mořích a blokovat činnosti, jež se podle názoru jejích představitelů neměly konat - vyplouval tak například proti velrybářským lodím nebo se snažil bránit lovu tuleňů. V roce 1985 měl tedy vést flotilu jachet, která by překazila cvičný jaderný test na atolu Mururoa.
Něco takového nechtěla francouzská vláda připustit. A protože ji tlačil čas, rozhodla se k teroristickému činu. Jeho provedením pověřila francouzskou tajnou zpravodajskou organizaci Direction générale de la sécurité extérieure (DGSE).
Bombový útok
Francouzští tajní agenti se převtělili do rolí švýcarských turistů na dovolené, využívajících zpřístupnění zakotvené lodi Rainbow Warrior veřejnosti (byl to obvyklý způsob, protože Greenpeace chtěla mít veřejné mínění na své straně), a důkladně si ji prohlédli.
Další agentka DGSE Christine Cabonová se mezitím nechala coby aktivistka Frederique Bonlieuová, zabývající se životním prostředím, zaměstnat v kanceláři Greenpeace v Aucklandu, kde tajně sledovala hovory, kopírovala námořní mapy a také se zabývala tím, jaké má organizace podvodní vybavení.
Tři agenti doručili na palubě jachty Ouvéa do Aucklandu dvě přísavné podvodní bomby určené k odpálení lodi. Tyto nálože od nich převzali Mafart s Prieurovou, kteří za tímto účelem vystupovali jako párek novomanželů Alaina a Sophie Turengeových. Ti je pak předali Kisterovi (vystupujícímu pod jménem Alain Tonel) a druhému potápěči Jeanu Camasovi alias Jacquesovi Camurierovi, jejichž úkolem bylo provést vlastní atentát. S večerem se tak oba potápěči ponořili do přístavních vod a pod čárou ponoru připevnili k boku a šroubu lodi obě bomby.
První explodovala ve 23:38, když většina lodní posádky spala, a vytvořila v trupu lodi obrovskou díru o velikosti tři krát tři a půl metru. Voda valící se dovnitř okamžitě zničila strojovnu. Druhá bomba, připevněná k lodnímu šroubu, měla podle záměru tajné služby vybuchnout se sedmiminutovým odstupem, aby měla posádka lodi dost času palubu opustit.
Lidé z Greenpeace se bohužel zachovali trochu jinak, než agenti DGSE předpokládali. Po první explozi se sice evakuovali, jenže pak se jich část na loď znovu vrátila, aby zjistila rozsah škod a pořídila jejich záznam. Pětatřicetiletý portugalský fotograf Pereira se dokonce vydal do své kajuty nacházející se hluboko v podpalubí, aby odsud vynesl své fotografické vybavení.
Bylo 23:45, když došlo k druhé explozi, která poslala Rainbow Warrior definitivně ke dnu. Deset členů posádky zdržujících se v té chvíli na palubě sice stačilo na příkaz kapitána Petera Willcoxe loď bezpečně opustit, ale Pereiru uvěznila v podpalubí voda. Neměl naději uniknout a utopil se.
"Ty exploze byly tak silné, že jsme víc lidí neztratili jen zázrakem," komentoval to později rozhořčeně kapitán Willcox.
Vina a trest
Francouzská vláda se nejdřív pokusila svou účast popřít a prohlásila incident za teroristický útok, vyšetřování však brzy ukázalo, jak se věci opravdu mají. Dne 24. července 1985 zatkla novozélandská policie Prieurovou s Mafartem, které obvinila z vraždy. Soud s nimi se stal světovou senzací. Oba se k účasti na atentátu přiznali a za neúmyslné zabití byli nakonec odsouzeni k deseti a sedmi letům vězení. Propuštěni však byli už po dvou letech.
Pod tlakem těchto okolností už francouzská vláda nedokázala předstírat, že o věci nevěděla. Francouzský premiér Laurent Fabius předstoupil před televizní kamery a sdělil šokovanému světu: "Ano, loď potopili agenti DGSE, kteří jednali na příkaz."
Pro jeho zemi to znamenalo velké politické fiasko. Nejenže se přiznávala k teroristickému činu, který měl za následek lidský život, ale navíc připouštěla, že se ho dopustila na půdě spřáteleného státu. Událost proto vyvolala velké pobouření a nadlouho vážně narušila vztahy mezi Francií a Novým Zélandem.
V roce 1987 vyplatila Francie společnosti Greenpeace odškodné ve výši 8,2 milionu dolarů, které organizace využila k pořízení další lodi Rainbow Warrior II. Rovněž vyplatila nikdy nezveřejněnou částku Pereirově rodině. V roce 1996 ukončila své jaderné zkoušky v jižním Tichomoří.
Potápěč Jean-Luc Kister, který připevnil k trupu lodi jednu ze dvou vražedných bomb, se s dopady svého činu vypořádává dodnes. "Věřím, že je čas, abych vyjádřil svou hlubokou lítost a omluvu," prohlásil před pěti lety. "Nejsme chladnokrevní zabijáci. Ale mé svědomí mi říká, abych se omluvil a všechno vysvětlil," dodal.
Podle něj francouzští politici v roce 1985 jakékoli mírnější řešení protestu Greenpeace odmítali. "Na vysokých místech byla velká vůle k tomu říci: Ne, musíme s tím skoncovat navždy, musíme jednat mnohem radikálněji. Musíte to potopit. A víte, ono je to jednoduché - chcete-li potopit loď, musíte do ní udělat díru. A to přináší rizika," řekl Kister.
15
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
