Kliknutím zvětšíteByla to dokonale naplánovaná akce. Přesně před 715 lety vtrhli francoužští vojáci krále Filipa IV. Sličného prakticky do každého sídla v zemi, které obýval někdo z členů Řádu templářů. Při masovém zatýkání skončilo v poutech zhruba pět tisíc lidí. Rytířů, které v následujících měsících čekalo kruté mučení a mnohdy i smrt. Majetek de facto propadl králi a obří řád, který v předchozích stoletích nashromáždil obrovské bohatství, byl prakticky zničen.
Šlo o skutečně přelomový okamžik. Vzhledem k tomu, že kdy k zatýkání došlo v pátek 13. říjena 1307, se dosud traduje, že právě pátek třináctého je nešťastným dnem. „Někteří původ této legendy přisuzují Chamurappiho zákoníku, jednomu z nejstarších právních dokumentů, který mohl překvapivě vynechávat pravidlo číslo 13. Tvrdí se také, že třináctka je považována za nešťastnou proto, že staří Sumerové věřili, že perfektním číslem je dvanáct, a to, které následuje hned po něm, je pravým opakem - tedy zcela imperfektní. Jedna z nejpopulárnějších teorií se ovšem váže k pátku třináctého října 1307, což je den, kdy začal pád skupiny legendárních válečníků - templářů,“ potvrzuje i server History.
Počátky Řádu templářů se pojí s křížovými výpravami. Řád byl založen roku 1118, 1119 nebo 1120 v důsledku úspěšné první křížové výpravy do Svaté země. Evropští katoličtí rytíři, kteří ho postupně vytvořili, měli jako milice ochraňovat poutníky směřující na dobytá území k Božímu hrobu, neboť oblast byla stále nebezpečná. Postupně se ale z řádu, pro který byly typické bílé pláště doplněné o červené kříže, stala elitní armáda, která ochraňovala Boží hrob před muslimskými nájezdy. „Byla to nejvýkonnější křesťanská středověká vojenská organizace,“ nastiňuje web History Today.
Model templářského rytíře. Pro templáře byl typický červený kříž na bílém poli. Řád byl nejelitnější vojenskou organizací středověku
Jediným „nadřízeným“ řádu byl papež, a díky tomu, o jak elitní vojenský útvar šlo, se ho bály i evropské korunované hlavy. Tento respekt konec konců přispěl i k bohatství řádu. „Panovníci rytířům řádu v touze získat si jejich přízeň dávali bohaté dary,“ uvádí web History.
Jenže postupem času přišel řád o svůj hlavní úkol - državy ve Svaté zemi byly totiž dobyty zpět muslimy. Rytíři se na počátku čtrnáctého století přesunuli do západní Evropy. Jejich moc a obrovské bohatství však byly v novém působišti mnohým trnem v oku. Jmění, které nashromáždili, jim záviděl nejeden evropský panovník. „Získali velké pozemky ve Francii, Anglii a Španělsku. Jejich perfektně organizovaná vojenská síť jim umožnila bezpečně přesunout bohatství, a stali se mocnými bankéři,“ konstatuje web History Today.
Síť templářských hradů a bank se navíc pro mnohé panovníky stala postrachem, neboť jim bylo jasné, že moc templářů může výrazně převyšovat tu jejich. Mužem, který se bál zřejmě nejvíc, byl francouzský panovník Filip IV. Sličný. „Filip IV. Sličný trpěl vzhledem ke svým válečným tažením chronickým nedostatkem peněz. Právě to jej přivedlo k myšlence zničit templáře, extrémně bohatý řád, který navíc stavěl věrnost papeži nad věrnost králi,“ uvádí blog britského Národního archivu. Filip IV. se tak rozhodl templářský řád rozprášit a povedlo se mu to až překvapivě hladce.
Středověké fake news
Francouzský král postupoval vůči templářům promyšleně. Již dlouho předtím totiž vypustil do světa šeptandu o tom, že rytíři vykonávají věci, při kterých poctivým věřícím od hrůzy vstávají vlasy.
Obvinil je z hereze, což bylo ve středověku velmi vážné obvinění. „Ve dvanáctém a třináctém století byly různé skupiny heretiků obviňovány z velebení ďábla. Po mučení byla z těchto lidí vynucována přiznání o tajných nočních setkáních, naplněných sexuálními orgiemi, které se měly konat na počest Satana, kde se popíral Kristus a znesvěcoval kříž. A úplně stejně zněla obvinění, která byla nyní vznesena proti templářům. Podle nich měli velebit ďábla, popírat Boha, Ježíše Krista a Pannu Marii, plivat či močit na kříž a mít homosexuální styky,“ píše server History Today.
Hereze
Slovo hereze označovalo původně filosofické směry, které se vymezovaly vůči většinové církvi. Nyní je tak obvykle označován odštěpený menšinový náboženský směr, který je v podstatném věroučném rozporu s oficiální církví.
Oficiální církev vnímá stoupence heretiky jako ohrožení, proti kterému je potřeba zakročit. Oficiální církev označuje heretiky i jako kacíře.
Zdroj: Wikipedie
Zatýkání templářů, které se ve Francii odehrálo v pátek 13. října 1307, předcházelo důsledné plánování. „Už měsíc předtím kurýři na pokyn Filipa IV. Sličného rozváželi po celé Francii tajné dokumenty, které obsahovaly odporné detaily popisující skandální sexuální rituály a zmínky o černé magii,“ popisuje přípravy web History.
Jak informuje magazín Time, kampaň, kterou proti templářům spustil Filip IV. Sličný, lze připodobnit k současné dezinformační válce a vypouštění fake news. „Jeho kampaň zaměřená na zničení templářů spočívala v neúnavném opakovaném šíření nepodložených tvrzeních o rytířích prakticky na všech veřejných místech,“ píše magazín.
Filip IV. Sličný chtěl mít zkrátka jistotu, že všichni obyvatelé přivítají, když budou templáři zničeni, a nenajde se nikdo, kdo by je mohl obhajovat.
Zajímavé je, že templáři velmi pravděpodobně věděli o tom, co o nich francouzský král šíří, a stejně tak tušili, že se chystá hromadné zatýkání, ovšem zřejmě jej nepovažovali za reálnou hrozbu, neboť když po měsících dezinformační kampaně vydal Filip IV. Sličný příkaz k akci, templáři se nijak nebránili.
Na druhé straně je ale pravdou, že stihli zničit mnoho důležitých dokumentů, přesunout lodě do bezpečných přístavů mimo Francii či převést některé významné templářské poklady.
Vykloubit jim ramena, spálit nohy
Zátah na templáře každopádně splnil svůj cíl do poslední tečky. Zatčen byl prakticky každý člen řádu. „Šlo nejen o elitní vojáky, ale také o muže středního věku, kteří se věnovali bankovnictví či dokonce zemědělství, ze kterého plynuly příjmy do řádu,“ uvádí server History.
To, co pro skoro pět tisíc mužů následovalo, bylo doslova peklo. Držením v izolaci ve stísněných podmínkách to jen začínalo. „Zatčení byli mučeni, až dokud se mnozí z nich k ohavnostem, ze kterých byli obviněni, nepřiznali. Obvykle toto přiznání znělo tak, že rytíři byli obětmi systému, který nedokázali ovládat. Při vynucených přiznáních říkali, že jim byl přísně zakázán vztah se ženami, byli nuceni podrobit se homosexuálním stykům a museli zapřít Krista a plivat na kříž. Několik přiznání mluvilo o uctívání zvláštní hlavy, někdy nazývané Baphomet,“ uvádí server History Today.
Francouzský král Filip IV. Sličný stál za rozprášením Řádu templářů
Inkvizitoři se na templářích opravdu vyřádili a nebylo tak divu, že se zatčení muži postupně zlomili a přiznali i ta nejšílenější obvinění. Jednou z oblíbených forem mučení templářů bylo svázat jim ruce za zády, a pak je za zápětí pověsit na hák, až dokud jim váha těla nevykloubila ramena. „Jiným mužům byly nohy namočeny do oleje a pak zapáleny,“ nastiňuje server History.
Ti, kteří se po tomto brutálním mučení přiznali, přičemž zdůraznili, že vše vykonávali velmi neochotně, si zachránili alespoň holý život. „Mnoho rytířů poté svá doznání popřelo, ale v květnu 1310 bylo na poli za Paříží upáleno padesát čtyři templářů, načež mnozí z těch, kteří byli dosud ve vězení, spěšně oznámili, že jejich doznání byla přece jen pravdivá,“ konstatuje server History Today.
Tajemní rytíři
S (vynucenými) přiznáními měl Filip IV. Sličný řád v hrsti. Ve společnosti se mu obviněními opravdu povedlo vyvolat zděšení a veřejné mínění směřovalo proti templářům. Papež Klement V. byl sice z toho, co se dělo rytířům, zděšen, ale obvinění proti nim vznesená byla tak vážná, že měla hlava katolické církve prakticky svázané ruce. A nezbývalo, než kapitulovat před požadavky francouzského krále.
Řád templářů byl oficiálně zrušen papežskou bulou Klementa V. Vox in excelso v roce 1312. Templáři, kteří již beztak byli zbaveni svého majetku, moci a mnohdy zdraví a životů, tak definitivně i na papíře přišli o papežskou záštitu. Velmistr řádu Jacques de Molay byl zaživa upálen v Paříži.
Z dějin ale řád zcela nezmizel. Naopak se stal legendou, kterou ještě přiživilo právě to, jak vypadal jeho konec. „Neexistuje žádný rozumný důvod věřit přiznáním, která byla získána pod nátlakem, a která byla učiněna jako odpověď na sugestivní otázky, jejichž cílem bylo vyvolat maximální šok a znechucení v celé Evropě. Obvinění a přiznání však obklopila templáře aurou tajemna, která od té doby trvá,“ uvádí server History Today.
O templářích se začaly šířit různé řeči. „Tradovalo se, že ve Svaté zemi nasáli tajemnou moudrost. Jiná teorie zase říká, že hlava zvaná Baphomet, kterou měli dle přiznání rytíři uctívat, byla nabalzamovanou hlavou Krista. Podle jiné jsou templáři strážci Svatého grálu, který se k nim nakonec dostal prostřednictvím Máří Magdalény a který nakonec ukryli ve Skotsku,“ píše web.
Tímto způsobem se templáři stali i vděčným materiálem pro populární kulturu - vzniklo o nich mnoho knih, filmů i seriálů. Za všechny lze spomenout například populární knihu a film Dana Browna Šifra mistra Leonarda (v originále The Da Vinci Code), kde se zmiňuje právě teorie o templářích jako o ochráncích Svatého grálu.
15
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
