Střekovští hasiči od samého začátku jezdili monitorovat břehy od jednoho konce střekovského obvodu k druhému. Hlídali molo v Sebuzíně, pomáhali pytlovat, obsluhovali dvě čerpadla, která odváděla vodu z drenážních trubek na nábřeží zpět do Labe. Dvacet čtyři hodin denně až do poslední chvíle, než stěna přetekla. Dva dny a noc. Někteří i na úkor vlastního majetku. Byli tací, co měli vodu ve sklepech i v obýváku. „Vzpomínám, že jsme tenkrát byli dobrá parta, co uměla vzít za práci a být tam, kde byla potřeba. Nikdo nečekal, že voda stoupne výš, než říkaly odhady. Stěna byla postavená jen na desetiletou vodu, nebylo na to víc peněz. Po opadnutí jsme pomáhaly odčerpávat vodu ze sklepů a dělat to, co byla potřeba,“ líčil Antonín Bauer.

OBRAZEM: Stoletá voda v Ústí. Domácnosti bez elektřiny, evakuování lidí a strach

Navzdory tomu, že tehdy nevěděli, jak dlouho ještě budou moci využívat pronajaté prostory, nebo malému rozpočtu. Dnes se situace změnila. Prostory jim už tolik nechybí, mohli zůstat u střekovského nádraží a techniku mají modernější. Třeba stříkačku a člun a další. Museli se ale rozdělit na dvě skupiny, sbor a zásahovou jednotku. Z těch, kdo tehdy u záplav před deseti lety byli, už se „hasičině“ ve střekovském sboru věnují jen dva Jakubové. Antonínův nejmladší syn, tehdy chlapec a jeden z kamarádů, Jakub Černý. „Deset let je docela dlouhá doba. Když o tom dnes přemýšlím, nejednal bych jinak,“ pokračoval.

Protipovodňová opatření a peníze

Opatření proti velké vodě, provedená v letech po katastrofických záplavách v roce 2002 do roku 2013 jen na Střekovském břehu Labe, stála zhruba 27 milionů. Na levém 338 milionů, přestavba silnice v Přístavní ulici a její doplnění o vanu přes 573 milionů a následný monitoring 32,6 milionu korun.

Té noci sledoval stoupající hladinu například i bývalý starosta Vlastimil Žáček, který během svého funkčního období bojoval za postavení protipovodňové stěny, a hlavně její prodloužení za železniční most. Tou dobou už funkci nevykonával, ale jako provozovatel restaurace s obyvateli ohrožených ulic sdílel stejné obavy. „Tondovi chlapi tehdy byli snad všude. Ale kdyby se u železničního mostu nemusel pytlovat písek a ta stěna byla od jednoho konce k druhému, vydržela by a oni by se možná tolik nenadřeli. Ale všichni jsme se tehdy shodovali, že nám, a hlavně lidem v těch ulicích pomohla,“ vzpomínal. V současnosti už restauraci na Střekově neprovozuje, loni změnila majitele.

Rachejtle a petardy si už v Ústí neodpálíte. Má na to novou vyhlášku

Jeho slova potvrdila i obyvatelka Střekovského nábřeží Jaroslava Faiglová, která spolu s ostatními obyvateli domu, respektive vchodu v řadovém činžáku, který se nachází v nejníže položeném bodu nábřeží, opozorňovala na neustále se ucpávající se odtoky kanálových vpustí. Dodnes coby společenství vlastníků v tomto vchodu platí mnohem vyšší pojistné než ostatní. Právě kvůli tomu, že jejich dům stojí v záplavové zóně a na takovém místě. Protipovodňová stěna ale v každém případně svůj účel splnila, alespoň zčásti. „Svůj účel splnila. Dala nám pár dnů navíc, abychom zachránili víc majetku,“ dodala při několika příležitostech.

Viděli jste? Fenomén Bohemka a zlaté časy. Nejlepší bufík, hotel i zmrzlina v Ústí