První incident na sebe nenechal dlouho čekat. Již po několika minutách rozčilený řidič posunkoval, že při přecházení silnice jdeme příliš pomalu. Nejspíš není všem dost jasné, že chodec se sníženou hybností silnici nemůže přeběhnout. Vydali jsme se pak MHD k některému z bankomatů. Cesta trolejbusem byla celkem bezproblémová. Mohli jsme i využít místo k sezení pro invalidy.

V budově ČSOB v Hrnčířské ulici na nás čekala první bariéra, schody. S těmi měla problém i maminka s kočárkem, která si ho nakonec musela vynést po schodech sama. Přestože náš „chodec s berlemi“ chvíli stál na jedné noze, případně „bolestně“ přešlapoval, musel si frontu vystát jako všichni ostatní. I když se u bankomatu tvoří několikaminutové fronty, nenašli jsme v dosahu žádné místo k sezení.

Zpáteční cesta trolejbusem už nebyla tak pohodová jako ta první. Místo k sezení se sice našlo také, ale do zavázané nohy našeho redaktora nastupující cestující několikrát kopli. Přestože si toho jistě všimli, nezaslechli jsme jediné slůvko omluvy. Špatné zkušenosti s přepravou v MHD má také devětasedmdesátiletá důchodkyně Emilie Koptyšová. „Vím, že jsem při vystupování pomalejší. Ale nedávno do mě zezadu někdo tolik strčil, že bych spadla na zem, kdyby mě nechytil pán stojící přede mnou,“ rozčilovala se.

My jsme na naší zkušební cestě narazili na opačný problém. Starší muž, stojící vedle nás, neustoupil ani o krok, abychom mohli z trolejbusu vystoupit. Ke konci cesty nás napadlo zastavit se u stánku s občerstvením na Masarykově ulici, kde vietnamští obchodníci prodávají gyros. A opět nás tu čekalo několikaminutové čekání, aniž by někdo alespoň věnoval pozornost tomu, že vedle něj stojí člověk se zraněnou nohou. Nikdo nenabídl své místo ve frontě.

Když už v nás převážil dojem, že slušní lidé vymřeli, potěšil nás alespoň vietnamský prodavač, který ochotně počkal, než si náš figurant odloží berle, aby mu mohl podat objednané jídlo.

Na konci hodinové cesty, při níž jsme urazili tři zastávky MHD, jsme se shodli na tom, že matky s dětmi a kočárky, tělesně postižení i jinak handicapovaní lidé to ve svém běžném životě opravdu nemají jednoduché. Jen občas se mohou setkat s někým, kdo pro ně bude mít pochopení.