Poslední ročníky, kterým v pondělí začíná týden studijního volna, vyrazily do ulic. Posledního zvonění třídy 4.A Střední odborné školy Stará 100 jsme se v pátek zúčastnili také.

Po sedmé hodině se začínají ve škole scházet letošní maturantky. Některé již přišly ve svém převleku, jiné se oblékají do kostýmů až na místě. Před půl osmou už stojí společně s třídou 4.B před branami školy, aby mohly naposledy přivítat své mladší spolužáky a učitele. Kdo neutekl, nebo alespoň nezaplatil třídám slušné výkupné, byl nemilosrdně postříkán octem, parfémem nebo jinou zapáchající tekutinou. Kdo zaplatil, dostal za odměnu razítko nebo značku rtěnkou.

Po každém příjezdu trolejbusu se studenty a ostatními cestujícími se u školy strhla vřava, která chvílemi připomínala spíše demonstraci běsnících anarchistů.

Příchodem osmé hodiny se situace uklidnila a obě třídy se zase oddělily a odešly do svých učeben. Tam měly příležitost naposledy se rozezpívat a vyzkoušet si společně svou píseň na rozloučenou. Studentky sociální správy si propůjčily melodii známé dětské písně Prší prší, veřejná správa zase vsadila na Michala Davida.

Po zkoušce vyrazily třídy za svými spolužáky a učiteli. Skupinka maturatů byla ozbrojena píšťalami a silnými hlasivkami, jako by si dala za úkol být na školních chodbách co nejhlučnější.

V zasedací místnosti se maturanti sešli se svými kantory o velké přestávce před desátou hodinou. Připravili si také stručný proslov: „Vážení pánové, vážené dámy, děkujeme vám."

Po krátké debatě uvnitř třídy se část studentek odebrala domů. Zbylých šest ještě vyrazilo do ulic. „Máme ve třídě tři kluky, ale ani jeden nedorazil na poslední zvonění. Ve třídě nás je celkem 27, ale dnes přišlo asi 15 lidí,“ řekla Adéla Strýčková.

Do centra dívky dorazily ve třech autech v 11.00. A se zdravou drzostí se nebály oslovit ani vietnamské trhovce, od kterých dostávaly peníze také. Většinou do kasičky lidé přihodily drobné mince, ale od jednoho mladého muže dostaly dokonce 150 korun. Tolik přispěli jen učitelé ve škole, na ulici nikdo další.

Při své cestě všechny bojovaly se silným větrem, který jim neustále strhával klobouky z hlavy a metal prach do očí. Ale zábavu jim zdánlivě nemohlo zkazit nic.

Své štěstí dívky vyzkoušely i u autodromu stojícího u Hraničáře. Peníze od obsluhy sice nedostaly, ale mohly se alespoň zdarma v autíčkách povozit.

V centru města se pohybovaly skoro do dvou hodin. Energie, která ze studentek ráno přímo sršela, se začínala vytrácet a dívky se shodly na tom, že je čas akci ukočit. Ve 14.00 se posadily v restauraci, aby se osvěžily a spočítaly vybrané peníze. „Ve škole jsme měly něco přes tisíc korun. Teď máme skoro tři tisíce,“ radovala se Nikola Fenclová. Peníze maturanti většinou utratí na maturitním večírku.