„Dotazník může být výbornou školní pomůckou a východiskem k diskusím o vztahu lidí k životnímu prostředí,“ řekla Kociánová.
Vsetín, Chrudim a Hodonín jsou prvními městy v ČR, která měří ekologickou stopu (ES) svých základních škol. V Ústí nad Labem je o měření ES mezi školami velký zájem. Poznají tak a mohou porovnat vzájemně i v čase, nakolik udržitelně se jejich školy rozvíjejí a jak šetrně se chovají k životnímu prostředí. „Ekostopa je poměrně nová věc. Zatím ji u nás teprve přednáší odborníci na ekopolitiku učitelům, kteří ji potom v praxi použijí se svými žáky,“ uvedl ředitel Domova dětí a mládeže Jan Eichler.
Měření ekostopy inspirovalo také několik studentů ústecké univerzity. „Budou navštěvovat jednotlivé školy, počítat s dětmi jejich ES na životním prostředí planety a na základě výsledků také s žáky diskutovat,“ uvedl Eichler. Jak dále sdělil, studenti už museli kvůli obrovskému zájmu škol o jejich nabídku ukončit přijímání dalších pozvánek k prezentaci.
ES je nástrojem, s jehož pomocí můžeme hodnotit lidský tlak na přírodní zdroje a odpovídat tak na otázku, jakou část Země člověk potřebuje pro zajištění jídla, energie, bydlení, dopravy, spotřebního zboží a služeb. To vše se přepočítává na hektary, které je nutné použit na celkové zabezpečení životních nároků a potřeb. U průměrného Čecha činí 5ha na osobu. Američan potřebuje 9,5ha, ale Etiopan 0,7ha. Díky modelu měření ES, získává každý občan možnost si změřit svoji vlastní ES.
„I když je výpočet založený na tomto dotazníku zjednodušený a nedokáže zahrnout všechny myslitelné životní styly, poskytuje rozumný odhad individuální ES většiny obyvatel ČR,“ uvedl Viktor Třebický z Ústavu pro ekopolitiku, který dotazník zpracoval a touto problematikou se podrobně zabývá. ES ukazuje jednoduše jak kdo z nás udržitelně žije. To se jinak popisuje velmi složitě.
Ekologická stopa školy je souborným ukazatelem, jehož velikost určuje celá řada faktorů, od managementu školy po jednání žáků. Mezi ně patří například způsob a efektivita vytápění školní budovy, velikost školy a školních pozemků, používání energeticky šetrných spotřebičů, spotřeba potravin ve školní jídelně, produkce a způsob třídění odpadů, ale například i to, z jaké vzdálenosti a jakým způsobem se děti a učitelé do školy dopravují. Výsledný údaj se vztahuje na jednoho žáka dané školy. Zjednodušeně řečeno – udává, kolik plochy je zapotřebí k zajištění běžných potřeb tohoto žáka za určité časové období.
Prostřednictvím ‘stopování‘ si lidé uvědomí propojenost zdánlivě nesouvisejících aktivit. „Můžou sledovat, jak se stopa sníží, pokud začnou třídit odpady či používat úsporné zářivky,“ dodává praktický efekt tohoto nástroje Třebický.
