„V okolí ubytovny v Purkyňově ulici, v blízkosti střekovského nádraží, parku u ZŠ Karla IV. a na zastávkách MHD na Šafaříkově náměstí denně postávají, posedávají a popíjejí děsivě vyhlížející shluky nudících se a často podroušených individuí, většinou jde o Romy,“ popisuje situaci místní obyvatelka Věra Brožková.

Dále upozorňuje na to, že se vydatně posilují alkoholem již od dopoledních hodin. „A to i na veřejných místech, u obchodů, v parku a všude tam, kde mají dobrý rozhled a mohou co nejvíce překážet procházejícím lidem,“ vysvětluje Brožková. „Po sobě zanechávají hrozný nepořádek. Projet bez úhony po chodníku s kočárkem je skoro nemožné, všude se válejí střepy, odpadky a jiné smetí. Laxnost ostatních lidí k těmto věcem je více než zarážející.“

Na nebezpečnost a neslušné chování ubytovaných si stěžoval ředitel ZŠ Karla IV. Pavel Ťupek. „Nejhůře na tom asi byly děti, které okolo ubytovny procházely ke střekovskému nádraží, směrem k lávce přes koleje. Upozornili nás na to rodiče. Kradli dětem svačiny, pokřikovali na ně a jinak obtěžovali.“

V teplém období roku se dokonce některé deklasované živly, žijící na ubytovně, pohybovaly i v areálu školy přímo před hlavním vchodem, který není nijak oplocen. Škola to řešila v minulosti dohovory s radnicí a policií. „Jestli bude ten problém opět narůstat, znovu se obrátím na radnici i zřizovatele a policii.“

Ústečan Josef Kubíček řekl: “Bylo to tu klidné místo, park na Šafaříkově náměstí využívali lidé k odpočinku, chodily sem maminky s dětmi. Dnes se tam slušný člověk neodváží vstoupit ani ve dne, natož večer. V autobuse často jezdím se zapáchajícími a podnapilými jedinci, kteří u Karla IV. vystupují. Viděl jsem i několik rvaček. Nečinnost radnice je úplně nepochopitelná, je jim asi lhostejné, jak to tu vypadá a že jsou ohrožené i děti.“

Bývalý místostarosta Střekova Pavel Boček tvrdí, že radnice o problému ví a hovořil o doposud přijatých opatřeních. „Jednali jsme se zástupci obou policejních sborů, dojednali jsme posilu hlídkové činnosti, když děti chodily do školy a ze školy, tehdejší provozovatel instaloval kamery a posílil služby na vrátnici. Dokonce jsem žádal ředitele městské policie, aby zvážil zřízení mobilní základny v místě. Dnes je to tam ovšem stále horší a horší.“

Boček také dodal, že kvůli této problematice bude interpelovat současného starostu Vlastimila Žáčka. „Někteří lidé z okolí dokonce zvažují odstěhování. Byl bych nerad, kdyby se ze Střekova kvůli tomu stala neatraktivní destinace. To nikdy nebyl.“

Současné vedení radnice prý má velmi často na stole zdokumentované případy porušování pořádku obyvateli ubytovny.

„Do budoucna si hodně slibujeme od instalování kamerového systému. Problém je, že i když občané zavolají policii, můžou pachatelé trestné činnosti nebo narušování veřejného pořádku rychle utéct. Takto budeme schopní jim to dokázat,“ uvedl Václav Křeček, místostarosta Střekova.

Ten také dále řekl, že by radnice uvítala, kdyby tento nepříjemný problém ze Střekova zmizel úplně.

„Nejlépe by bylo, kdyby se budova přestala jako ubytovna používat. Ovšem prozatím jsme s nikým o tomto nejednali.“

Ředitel městské policie Pavel Bakule uvedl, že mají dohodu o vstupu do prostor ubytovny. „Stává se, že se tam shlukují podnapilé osoby a agresivní jedinci. Co se hlídkové činnosti týká, odpoledne tu máme zostřený dohled v době, kdy děti chodí ze školy domů. Jestliže problém naroste, prodloužíme dobu hlídání. Mobilní základna městské policie je zatím nereálná.“

Místo ubytovny je dokonce uvedeno na webových stránkách Evropského sociálního fondu, spolupracujícího s Ministerstvem práce a sociálních věcí, jako problémová sociálně vyloučená oblast. 99% zdejších romských obyvatel je podle studie bez práce a jsou závislí na sociální podpoře.

Vyjádření provozovatele ubytovny, kterým je Spobyt, se zatím nepodařilo získat.

Svědectví: Na ubytovně vládnou drogy, alkohol a násilí

STŘEKOV - Hluk, krádeže, zničené prostory, drahé nájmy, děti, o které se celý den nikdo nestará. To zažil na takzvané modré ubytovně v Purkyňově ulici na Střekově zdejší bývalý pracovník. Jeho jméno uvádět nebudeme, protože se obává odplaty od nepřizpůsobivých nájemníků, někteří z nich jsou i bývalými vězni a dobře jej znají.

„Naší povinností byly pochůzky, umravňovat křiklouny, kontrolovat sociální zařízení a podobně,“ vypráví. „Ubytovna má 4 patra, na každém je zhruba 27 pokojů. Záchody a sprchy jsou společné, po třech na každém patře. Pouze rohové ubikace mají své vlastní. Většina lidí zde byli Romové bez zaměstnání. Do práce chodilo asi tak 10 procent ubytovaných. Nájmy za ně platila sociálka, peníze většinou posílala rovnou na účet provozovatele.“

Přičemž prý nájem stoupal s počtem lidí na jednom pokoji. „Nejnižší 2060 korun, některé překročily i sedmitisícovou hranici. “

Podmínky na ubytovně prý byly díky nepřizpůsobivým lidem katastrofální. „Byly tam spousty švábů. Většina nájemníků si málokdy uklízela.“

Výtah bylo zakázáno pouštět. „Jen pro matky s kočárkem. Ani pán po mrtvici ho nemohl používat.“

Policie prý přijížděla každou chvíli. „Někdy jsme museli i vytírat chodby od krve, protože se tam nájemníci kolikrát do krve porvali. I ženy.“

Nájemníci se dle zaměstnance starali jen o zábavu. „Na pokojích do sebe lili laciný alkohol po litrech a děti běhaly bez dozoru po chodbách. Těch mi bylo líto. Trpěly vysloveně nedostatkem lásky, stále nám chtěly pomáhat a byly vděčné za každé dobré slovo. Jednoho chlapce tam dokonce srazilo auto.“

Upozorňovat nájemníky, že dělají něco spatně, nemělo cenu. „Sprostě nám nadávali a vyhrožovali, i ženy. Srocovali se i před ubytovnou nebo v parku a okolí, tam pili a tancovali, hlasitě křičeli na celé okolí. Bylo ale o život jim cokoliv vytknout.“

Na sociálních zařízeních pracovníci denně nacházeli použité jehly a stříkačky. „Na záchodech často nesvítilo světlo a podařilo se mi tam i šlápnout do exkrementů vyteklých po celé podlaze z ucpané mísy.“

Ze sprch bylo vidět pod okna. Tam místní házeli odpadky.

„Použité hygienické vložky, dokonce spodní prádlo a zase jehly a stříkačky. Ani se nenamáhali hodit menší odpadky do kontejnerů na odpad. Kolem nich ale naskládali rozbitý nábytek nebo staré pračky, vše mimo svoz. Lidé bydlící v okolí tím vším museli nesmírně trpět, stejně jako já.“