Spousta z nich si totiž stěžuje, že není prosazován. „Na začátku sem tam přišel strážník a kuřáka upozornil, že na zastávce je kouření zakázáno. Ale dneska se to stane jen zřídka, třeba po ránu, když jedu do práce, je to hrozné,“ stěžoval si Martin Pokorný. „Kolikrát si na zastávce zapálí i tři lidi. Strážníci to nechali být. K čemu potom jsou zákony, když je nikdo neprosazuje?“ ptal se.

Jiná cestující se zase dostala do zbytečného konfliktu. „Kouř z cigaret mi nedělá dobře. Jednou jsem stála u autobusového nádraží a tam si zapálila nějaká Romka. Slušně jsem ji upozornila, že by tu kouřit neměla, ale ona mi začala sprostě nadávat,“ líčila svůj zážitek Kateřina Maláčová. „Málem se na mě vrhla se svými kamarády a křičeli na mě, že jsem rasista! A to jsem jen trvala na svých právech. Strážníci tam ani nebyli.“

Jeden z kuřáků, Karel Prášek, oslovený na zastávce, na to jen pověděl, že ho to nezajímá. „Lidi mi můžou vlézt na záda. Oni mě neživí. Já si na ty cigarety vydělal, tak co. A stejně jsem venku, tak ať mi dají pokoj, co by ještě chtěli víc.“

Bývalý náměstek primátora a zastupitel za SZSP Tomáš Jelínek, jinak nekuřák, si sice myslí, že protikuřácký zákon je špatně napsán, ale přesto by se měl respektovat. „Určitě by to strážníci neměli přecházet. Stačilo by, kdyby taktně upozornili dotyčného, že kouří na zastávce, protože je mi jasné, že se těžko vymezuje, kde zastávka končí.“

Ředitel městské policie Pavel Bakule potvrdil, že městští strážníci musí postupovat podle zákona. „Mohou zvolit buď domluvu, nebo uložit pokutu až do tisíce korun. Záleží, jaký postup si zvolí.“