Uvedl to Zbyněk Šebesta z kanceláře hejtmana Ústeckého kraje. „Domácí vzdělávání trvalo do doby platnosti nového školského zákona 561/2004 jako experiment,“ vysvětlil. „Od 1. ledna 2005 byla již tato forma vzdělávání zahrnuta do školské legislativy jako § 41 stejného zákona,“ pokračoval Šebesta. „Na území bývalého okresu Ústí nad Labem ani v samotném městě není případ individuální výuky.“

Oslovení rodiče své děti vyučovat doma nechtěli. „Nemám pro to důvod ani zkušenosti. Navíc potřebuji chodit do práce a myslím si, že pro dítě bude lepší, když se naučí žít v kolektivu a pracovat v týmu,“ řekla Jana Mlynářová, jedna z oslovených maminek.

„Snad by to mohlo být vhodné pro děti s nějakým postižením,“ doplnila ji Marta Grímová, další z oslovených rodičů.

O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky. Rodiče při tom musejí podat písemnou žádost. Zákon zároveň stanovuje, že domácí vyučování lze povolit pouze žákům prvního stupně základní školy.

„Pokud je domácí výuka pouhým bezdůvodným manýrem rodičů, tak si myslím, že to není správné, protože dítě je o hodně ochuzováno. Například se hůř naučí povinnostem. Také přichází o společné zážitky a kamarády,“ zamýšlel se ředitel ZŠ Elišky Krásnohorské Václav Kůrka.

„Samozřejmě, když je dítě dlouhodobě upoutáno na lůžko, případně bydlí daleko od školy, pak má domácí výuka své opodstatnění a v tomto případě bych s ní souhlasil,“ dodal Kůrka.

„V Ústeckém kraji jsou takto ve školním roce 2006/2007 vyučováni pouze tři žáci a to v Roudnici nad Labem, České Kamenici a Rumburce,“ dodal Šebesta.