„Tehdy po bombardování v mrazáku Houdkova řeznictví zemřel i můj otec Karel Husák,“ vyprávěl Karel Husák mladší. Otec patřil mezi tisíce lidí, kteří byli za války nasazeni na práci v reichu. Nemuselo k tomu dojít, kdyby tehdejší prezident republiky Edvard Beneš nepřijal mnichovský diktát. „Když přišla mobilizace, narukoval do armády. Jenže všechno dopadlo jinak,“ pokračoval Husák.

„Později musel uposlechnout nařízení protektorátních úřadů a nastoupit na totální nasazení na práci v říši. Poslali ho do Ústí, kde jako řezník pracoval v řeznictví u pana Houdka. Maminka tehdy byla těhotná, ještě jsem nebyl na světě,“ líčil dál.

Řeznictví disponovalo mrazákem, který měl silné betonové stěny. „Když přišel spojenecký nálet, část zaměstnaných se ukryla v krytu. Do mrazáku se schovali jen ti, co se vešli. Mezi nimi i můj táta.“

Houdkovo řeznictví dostalo přímý zásah pumou a bylo zcela zničeno. Když asi po 20 minutách nálet skončil, zbyly jen trosky. „Totálně nasazení začali ty zavalené nešťastníky hned zachraňovat. Ti lidé, co u toho byli, tehdy mamince říkali, že je slyšeli bouchat. To znamená, že ten nálet přežili.“

Jenže Němci, mezi nimi i sudetští, zachráncům přikázali, aby nejprve pomáhali na odklízení trosek německých domů. „Ostatní měli přijít na řadu až později. To se jim mělo stát osudné, protože se k nim vrátili příliš pozdě.“

Matka Karla Husáka, Marie, se rozhodla, že pro tělo přijede. „Doba byla taková, jaká byla, cesta byla složitá. Když si prohlížela ostatky mého otce, všimla si, že tělo bylo absolutně neporušené. Jenom namodralé. Žádná zranění, poleptání, prostě nic. Takže příliš oficiálnímu vysvětlení nevěřila. Řekl bych, že zemřeli spíš na lidskou bezohlednost. Nemuseli zemřít, kdyby byli včas vyhrabáni,“ dodal Husák, dnes penzista, zaměstnaný na poloviční úvazek v litoměřickém městském muzeu. Karel Husák byl pohřben v Brozanech u Litoměřic.

Ředitel krajské hygienické stanice Josef Trmal řekl, že dnes již nelze přesně určit, zda zemřeli v důsledku výronu čpavku, nebo prostým udušením.

„Namodrání, čili cyanoza, je průvodním znakem udušení. Čpavek totiž působí při nízkých koncentracích dráždivě, vyvolává kašel, zahlenění, může poleptat sliznice i pokožku. Udusit se zasažený může při velmi vysokých koncentracích čpavku, následkem křečovitého stahu svalstva průdušek a otoku plic.“

Trmal zároveň řekl, že mnoho lidí po náletu zemřelo kvůli nedostatku kyslíku, způsobeném požáry, jež bombardování provázely. „Také neměli na těle poškození. Samozřejmě, jestliže v Houdkově mrazáku bylo 17 lidí, byl de facto plný, nemusel je zabít čpavek, ale nedostatek kyslíku.“

Ředitel ústeckého městského muzea Gustav Krov považuje Husákovo vyprávění za zajímavé. „Určitě trochu doplní historii města za druhé světové války. Jeho informace použijeme.“