Klíč přerozdělování státních peněz do pokladen měst a obcí je podle něj nastaven tak, že velkou výhodu mají velká města, ve kterých žije hodně obyvatel.

Nejvíce na něm vydělává Praha. „Systém rozděluje finance podle počtu obyvatel. Na jednoho člověka ve větším městě však připadá více peněz než na obyvatele, který žije třeba na vesnici,“ informoval starosta Března. Proto obce nedokážou za svých rozpočtů plně zrealizovat jakoukoliv větší investiční akci.

Na vše musí žádat dotace a příspěvky. Pro poskytnutí dotace je ale obec nucena se na akci finančně spolupodílet. Podle starosty Telnice Jaroslava Doubravy nejsou často obce schopné sehnat peníze ani na finanční spoluúčast.

„Buď je podíl vyšší, než jsou možnosti našeho rozpočtu, nebo je potřeba nejdříve zaplatit celkovou částku za plánovanou investiční akci, ze které se nám po jejím dokončení určité peníze formou dotací vrátí. To nutí obce si půjčovat a zadlužovat se. Úrok je někdy opět nad naše možnosti,“ uvedl Doubrava. Hojně využívané dotace z Programu obnovy venkova i jiných titulů jsou podle něj tak malé, že vysoká administrativa s nimi spojená se kolikrát ani nevyplatí.

Malé obce tak mají s hospodařením problémy. „Povinné mandatorní výdaje dané zákonem jako například hasiči, veřejné osvětlení a další zahrnou velkou část státního příspěvku. Na údržbu a rozvoj obce už potom mnoho nezbývá,“ řekl starosta Telnice. Vylepšit si rozpočet tak můžou obce správným hospodařením a zúročením svého majetku, který ale někdy nevratně rozprodaly soukromým vlastníkům.

V minulých letech nelibost obcí nad zvláštním systémem rozdělování státních peněz některé z nich veřejně vyslovily. Systém však zůstává stále stejný.