„Babička je úžasná, čilá nejen fyzicky, ale i duševně,“ chválí ji její vnučka Jana Höchst. Za jubilantkou přijela s manželem, maminkou a jejím přítelem z Německa, kde všichni bydlí.

Na oslavu postupně doráželi i další příbuzní a kromě toho neustále vyzváněl telefon. Kdo nemohl přijít poblahopřát osobně, alespoň zavolal. Marie Králová sice od smrti svého muže před 16 lety žije sama, ale osamocena rozhodně není.

Má dva syny, čtyři vnoučata a už také sedm pravnoučat. „Každou chvilku za mnou někdo z rodiny přijde. Dělají mi větší úklid, perou prádlo, posekají trávu,“ pochvaluje si seniorka. Lehčí práce stále zvládá sama, nedá si vzít ani péči o květiny a také o kočky.

„Pejsek mi, bohužel, loni zemřel. Dalšího nechci. Trápila bych se, co by s ním pak, až nebudu, bylo. Neměla bych klid v hrobě,“ tvrdí.

O kolik koček se stará, ani nepočítá. „Nejsou všechny moje, ale chodí sem, tak jim dám vždycky najíst, je mi jich líto,“ vysvětlila. A dodala, že si zvykl přicházet také ježek. I pro něj má pokaždé připravenu nějakou dobrotu.

Recept na dlouhověkost žena neprozradila, prý sama neví. Jí všechno, ráda má sladké.

Pochází od Šumavy. Život neměla lehký, brzy osiřela, vychovávala ji babička. Jediný bratr padl ve válce. Do Ústí přišla jako mladá za prací a už tu zůstala a vdala se tady.

Ráda se dívá na televizi, pravidelně čte noviny. Měla by se šetřit, má vysoký tlak, prodělala i infarkt. Ale nedá ji to, pořád něco musí dělat. Rodina jí kvůli tomu domlouvá. Ale ona moc neposlouchá. „Mám ráda čisto a pořádek,“ brání se .