Tam už si pak obratný zloděj, natož dvojice, ví dobře rady. Umí odlákat pozornost obyvatele domu a v pravou chvíli vzít vše, co by se dalo zpeněžit. A mnohdy je takový lup daleko méně nebezpečný než třeba kapsářství na ulici. Zisky jsou také větší. Vždyť se rozhlédněte po bytě, co máte doma vy a o co všechno byste mohli snadno přijít.

Vyrážíme tedy kolem třinácté hodiny do Jizerské ulice. Zkoušíme postupně zvonit, zmáčknutím třetího zvonku zburcujeme první obyvatelku. „Kdo je,“ ptá se Jana Baláčková „Kontrola topení,“ suverénně odpovíme.

„Dobře, tak já jdu dolů,“ vzkáže žena a jede dolů výtahem. Po otevření vchodových dveří se ptá: „ Jedete ke mně, nebo do sedmého patra?“ Odpovíme, že k ní. Když jsme nahoře u dveří jejího bytu, zdvořile nás pozve dál. První „oběť“ se tedy nachytala až neuvěřitelně rychle a hladce. Situaci jí hned vysvětlíme a s úsměvem odcházíme.

Další, na koho se snažíme dozvonit, je paní Jarmila Válková. „Jdeme zkontrolovat měřáky od topení,“ hlásíme. „Samozřejmě, poďte dál,“ vlídně odvětí. Stává se tak druhým nachytaným. Když se jí zeptáme, zda jí to nepřišlo divné, že jdeme kontrolovat topení, jen pokrčí rameny a odpoví: „Nebylo mi nic nápadného, pořád tu někdo do baráku chodí něco kontrolovat a na topení už tu byli.“

Scházíme dál o poschodí níž, kde nám otevře Hana Petráčková. Opět se snažíme vylepšit naše herecké výkony a velmi důležitě se ptáme: „Jde vám topení?“ Odpověď je rázná: „Ne, proč?“ Snažíme se všemožně vysvětlit, že jdeme jen zkontrolovat topení. Ale tahle paní nepovolí. Její konečná odpověď je, že nás do bytu nepustí.

Vzápětí jí vysvětlujeme celou situaci. Naši akci bere s humorem a my oceňujeme její ostražitost.

Pokračujeme dále. Zvoníme na zvonek se jménem Hrůza. Teď se poněkud vytrácí naše odvaha a suverenita… Otevře pán, je velmi přívětivý, ale náš požadavek vstoupit nejprve konzultuje s další obyvatelkou.

A tady narážíme. „Proč byste tady kontrolovali topení, normálně nám funguje. Já si nikoho do bytu nepustím!“ Je jasné, že paní je velmi obezřetná a jen tak se nenachytá. Zatím tedy vychází naše nachytávka nerozhodně, do dvou bytů jsme se dostali a dva nájemníci nám vstup odepřeli.

V celém domě je ještě dostatek obyvatel, u kterých jsme nezkusili štěstí. Zvoníme tedy u dalších dveří. Otevře nám paní Magdalena Černá. Opět proneseme cosi o kontrole topení a jsme ihned vpuštěni dovnitř. „To víte, já jsem po třech nočních, takže už nějak moc nevnímám.

Ale nebyli jste mi nijak podezřelí, tady pořád někdo kvůli něčemu chodí,“ přívětivě odpovídá paní Černá. Stále se nám daří, takže po paní Černé nachytáváme ještě dva obyvatele tohoto domu. Jedním z nich je Nina Bruderhansová. „No, nic mi divné není, mám doma syna, takže se nebojím,“ odvětí.

Pět ze sedmi Ústečanů nás bez jakýchkoli problémů vpustilo do svých příbytků. Záměrně jsme se neoblékli do montérek, nevzali si brašnu s nářadím a dokonce jsme neměli ani žádný průkaz, který by nás jakkoli opravňoval ke vstupu do bytu. Přesto to nikomu nebylo divné, ani nenapadlo se na to zeptat