Ani ne po půl minutě už paní Mihalovičové nabídla pomoc přejít vozovku mladá dívka, která se nám představila jako Renata Pultrová.

Pokus jsme znovu opakovaly o kousek dál. Kolem paní Olgy prošel starší pán, přešel silnici, ale za chvíli se vrátil a pomohl jí přejít. „Viděl jsem, že tam ta paní dlouho stojí, tak jsem se pro ni vrátil,“ řekl nám pan Slavomír Žák, který pomohl naší figurantce přes přechod přejít.

Další ochotnou pomocnicí, která se paní Olgy ujala, byla Anna Němcová. „Paní Olgu znám od vidění, občas ji přes přechod převádím,“ sdělila nám. Jako poslední pomohla paní Mihalovičové neznámá dobrodějka, která se nám bohužel nepředstavila.

Naše figurantka v žádném z našich pokusů na nabídku pomoci moc dlouho nečekala. Nejdéle čekala něco málo přes minutu. Většinou se jí nabízeli starší lidé. Paní Olga nám řekla, že někdy čeká i deset minut, než jí někdo přejít pomůže. „Když je absolutní klid, tak si troufnu jít přes silnici sama, ale když jezdí hodně aut, tak si o pomoc řeknu,“ uvedla.

Paní Mihalovičová se s námi podělila o svůj postřeh, že nejčastěji jí lidé pomáhají brzy po výplatách. „Přibližně do dvacátého jsou lidé ochotnější a málokdy na pomoc čekám. Ale později jako by lidi někam pospíchali a jsou nevrlí,“ svěřila. Paní Olga nám také řekla, že se jí nejhůř přechází přes Masarykovu ulici.

„Je to tam samý ostrůvek a je to pro mě nepřehledné. Auta tam jsou rozjetá a kolikrát mám strach, že nestačí před přechodem zastavit.“ Také se jí špatně chodí po ulicích, kde jsou rozmístěné lavičky, nebo tam, kde jsou u restaurací zahrádky.

I paní Mihalovičové se bohužel stalo, že ji někdo okradl o doklady a peníze. „Nemůžu s určitostí říct, jestli to bylo, když mi někdo pomáhal při přecházení. Stalo se to při cestě z města domů. Jela jsem i autobusem, tam mi mohl peněženku z tašky také někdo vyndat.